Jakubův 1
1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
ⲁ̅ⲓⲁⲕⲱⲃⲟⲥ ⲡϩⲙϩⲁⲗ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲁⲩⲱ ⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲓⲏⲥ ⲡⲉⲭⲥ ⲉϥⲥϩⲁⲓ ⲛⲧⲙⲛⲧⲥⲛⲟⲟⲩⲥ ⲙⲫⲩⲗⲏ ⲉⲧϩⲉⲛ ⲧⲇⲓⲁⲥⲡⲟⲣⲁ ⲭⲁⲓⲣⲉⲧⲉ
2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
ⲃ̅ⲟⲡϥ ⲉⲩⲛⲟϭ ⲛⲣⲁϣⲉ ⲛⲁⲥⲛⲏⲩ ⲉⲧⲉⲧⲛϣⲁⲛⲉⲓ ⲉϩⲣⲁⲓ ϩⲛ ⲛⲉⲛⲡⲉⲓⲣⲁⲥⲙⲟⲥ ⲉⲩϣⲟⲃⲉ
3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
ⲅ̅ⲉⲧⲉⲧⲛⲥⲟⲟⲩⲛ ϫⲉ ⲇⲟⲕⲓⲙⲏ ⲛⲧⲉⲧⲛⲡⲓⲥⲧⲓⲥ ⲉⲥⲣ ϩⲱⲃ ⲉⲩϩⲩⲡⲟⲙⲟⲛⲏ
4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
ⲇ̅ⲑⲩⲡⲟⲙⲟⲛⲏ ⲇⲉ ⲙⲁⲣⲉⲥϣⲱⲡⲉ ⲉⲩⲟⲩⲛⲧⲁⲥ ⲙⲙⲁⲩ ⲛⲛⲟⲩϩⲱⲃ ⲛⲧⲉⲗⲓⲟⲛ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉⲧⲉⲧⲛⲛⲁϣⲱⲡⲉ ⲛⲧⲉⲗⲉⲟⲥ ⲁⲩⲱ ⲉⲧⲉⲧⲛϫⲏⲕ ⲉⲃⲟⲗ ⲛⲧⲉⲧⲛϣⲁⲁⲧ ⲁⲛ ⲛⲗⲁⲁⲩ
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
ⲉ̅ⲉϣϫⲉ ⲟⲩⲛ ⲟⲩⲁ ⲇⲉ ⲙⲙⲱⲧⲛ ϣⲁⲁⲧ ⲛⲛⲟⲩⲥⲟⲫⲓⲁ ⲙⲁⲣⲉϥⲁⲓⲧⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲙ ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲧϯ ⲛⲟⲩⲟⲛ ⲛⲓⲙ ϩⲁⲡⲗⲱⲥ ⲛϥⲛⲟϭⲛⲉϭ ⲁⲛ ⲁⲩⲱ ϥⲛⲁϯ ⲛⲁϥ
6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
ⲋ̅ⲙⲁⲣⲉϥⲁⲓⲧⲉⲓ ⲇⲉ ϩⲛ ⲟⲩⲡⲓⲥⲧⲓⲥ ⲛϥⲇⲓⲁⲕⲣⲓⲛⲉ ⲛⲗⲁⲁⲩ ⲁⲛ ⲡⲉⲧⲇⲓⲁⲕⲣⲓⲛⲉ ⲅⲁⲣ ⲉϥⲟ ⲛⲑⲉ ⲛⲟⲩϩⲟⲉⲓⲙ ⲛⲧⲉ ⲑⲁⲗⲁⲥⲥⲁ ⲉⲣⲉⲡⲧⲏⲩ ⲣⲱϩⲧ ⲙⲙⲟϥ ⲁⲩⲱ ⲉϥϣⲱⲱϭⲉ ⲙⲙⲟϥ
7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
ⲍ̅ⲙⲡⲉⲣⲧⲉⲣⲉϥⲙⲉⲉⲩⲉ ⲅⲁⲣ ⲛϭⲓ ⲡⲣⲱⲙⲉ ⲉⲧⲙⲙⲁⲩ ϫⲉ ϥⲛⲁϫⲓ ⲗⲁⲁⲩ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲟⲟⲧϥ ⲙⲡϫⲟⲉⲓⲥ
8 Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
ⲏ̅ⲡⲣⲱⲙⲉ ⲉⲛϩⲏⲧ ⲥⲛⲁⲩ ϥϣⲧⲣⲧⲱⲣ ϩⲣⲁⲓ ϩⲛ ⲛⲉϥϩⲓⲟⲟⲩⲉ ⲧⲏⲣⲟⲩ
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
ⲑ̅ⲙⲁⲣⲉϥϣⲟⲩϣⲟⲩ ⲇⲉ ⲙⲙⲟϥ ⲛϭⲓ ⲡⲥⲟⲛ ⲉⲧⲑⲃⲃⲓⲉⲏⲩ ⲉϩⲣⲁⲓ ϩⲙ ⲡⲉϥϫⲓⲥⲉ
10 A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
ⲓ̅ⲁⲩⲱ ⲡⲣⲙⲁⲟ ϩⲣⲁⲓ ϩⲙ ⲡⲉϥⲑⲃⲃⲓⲟ ϫⲉ ϥⲛⲁⲟⲩⲉⲓⲛⲉ ⲛⲑⲉ ⲛⲛⲟⲩϩⲣⲏⲣⲉ ⲛⲭⲟⲣⲧⲟⲥ
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
ⲓ̅ⲁ̅ⲁϥϣⲁ ⲅⲁⲣ ⲛϭⲓ ⲡⲣⲏ ⲙⲛ ⲡⲕⲁⲩⲙⲁ ⲁϥⲧⲣⲉ ⲡⲉⲭⲟⲣⲧⲟⲥ ϣⲟⲟⲩⲉ ⲁⲩⲱ ⲡⲉϥϩⲣⲏⲣⲉ ⲁϥⲥⲣⲟϥⲣⲉϥ ⲡⲥⲁ ⲙⲡⲉϥϩⲟ ⲁϥⲧⲁⲕⲟ ⲧⲁⲓ ϩⲱⲱϥ ⲧⲉ ⲧⲑⲉ ⲙⲡⲣⲙⲁⲟ ⲉϥⲛⲁϩⲱϭⲉⲃ ϩⲛ ⲛⲉϥϩⲓⲟⲟⲩⲉ
12 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
ⲓ̅ⲃ̅ⲛⲁⲓⲁⲧϥ ⲉⲡⲣⲱⲙⲉ ⲉⲧⲛⲁϥⲉⲓ ϩⲁ ⲟⲩⲡⲉⲓⲣⲁⲥⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲁϥϣⲱⲡⲉ ⲛⲥⲱⲡⲧ ϥⲛⲁϫⲓ ⲙⲡⲉⲕⲗⲟⲙ ⲙⲡⲱⲛϩ ⲡⲁⲓ ⲛⲧⲁϥⲉⲣⲏⲧ ⲙⲙⲟϥ ⲛⲛⲉⲧⲙⲉ ⲙⲙⲟϥ
13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
ⲓ̅ⲅ̅ⲙⲡⲉⲣⲧⲉ ⲗⲉⲗⲁⲁⲩ ϫⲟⲟⲥ ⲉⲩⲡⲉⲓⲣⲁⲍⲉ ⲙⲙⲟϥ ϫⲉ ⲉⲩⲡⲉⲓⲣⲁⲍⲉ ⲙⲙⲟⲓ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲙ ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲅⲁⲣ ⲙⲉϥⲡⲉⲓⲣⲁⲍⲉ ⲛⲗⲁⲁⲩ ⲉⲡⲡⲉⲑⲟⲟⲩ ⲙⲉϥⲡⲉⲓⲣⲁⲍⲉ ⲛⲧⲟϥ ⲛⲗⲁⲁⲩ
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
ⲓ̅ⲇ̅ⲡⲟⲩⲁ ⲡⲟⲩⲁ ⲇⲉ ⲉⲩⲡⲉⲓⲣⲁⲍⲉ ⲙⲙⲟϥ ϩⲓⲧⲛ ⲧⲉϥⲉⲡⲓⲑⲩⲙⲓⲁ ⲙⲙⲓⲛ ⲙⲙⲟϥ ⲉⲩⲥⲱⲕ ⲙⲙⲟϥ ⲉⲩⲁⲡⲁⲧⲁ ⲙⲙⲟϥ
15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
ⲓ̅ⲉ̅ⲉⲓⲧⲁ ⲧⲉⲡⲓⲑⲩⲙⲓⲁ ⲁⲥⲱ ϣⲁⲥϫⲡⲟ ⲡⲛⲟⲃⲉ ⲡⲛⲟⲃⲉ ⲁϥϫⲱⲕ ⲉⲃⲟⲗ ⲁϥⲙⲓⲥⲉ ⲙⲡⲙⲟⲩ
16 Nebluďtež, bratří moji milí.
ⲓ̅ⲋ̅ⲡⲉⲣⲡⲗⲁⲛⲁ ⲛⲁⲥⲛⲏⲩ ⲛⲁⲙⲉⲣⲁⲧⲉ
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
ⲓ̅ⲍ̅ϯⲛⲓⲙ ⲉⲧⲛⲁⲛⲟⲩϥ ⲁⲩⲱ ⲧⲇⲟⲣⲟⲛ ⲛⲓⲙ ⲉⲧϫⲏⲕ ⲉⲃⲟⲗ ⲟⲩⲉⲃⲟⲗ ϩⲙ ⲡⲡⲉ ⲡⲉ ⲉϥⲛⲏⲩ ⲉⲡⲉⲥⲏⲧ ϩⲓⲧⲙ ⲡⲉⲓⲱⲧ ⲛⲛⲉⲟⲩⲟⲉⲓⲛ ⲡⲁⲓ ⲉⲧ ⲙⲙⲛⲗⲁⲁⲩ ⲛϩⲁⲓⲃⲉⲥ ⲏ ϣⲓⲃⲉ ⲏ ⲣⲓⲕⲉ ϩⲁϩⲧⲏϥ
18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
ⲓ̅ⲏ̅ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲟⲩⲱϣ ⲁϥϫⲡⲟ ⲙⲙⲟⲛ ϩⲙ ⲡϣⲁϫⲉ ⲛⲧⲙⲉ ⲉⲧⲣⲉϣⲱⲡⲉ ⲉⲩⲁⲩⲡⲁⲣⲭⲏ ⲛⲛⲉϥⲥⲱⲛⲧ
19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
ⲓ̅ⲑ̅ⲧⲉⲧⲛⲥⲟⲟⲩⲛ ⲇⲉ ⲛⲁⲥⲛⲏⲩ ⲛⲁⲙⲉⲣⲁⲧⲉ ⲙⲁⲣⲉϥϣⲱⲡⲉ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲡⲣⲱⲙⲉ ⲛⲓⲙ ⲉϥϭⲉⲡⲏ ⲉⲥⲱⲧⲙ ⲉϥⲟⲥⲕ ⲉϣⲁϫⲉ ⲉϥϩⲟⲣϣ ⲛⲛⲟⲩϭⲥ
20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
ⲕ̅ⲧⲟⲣⲅⲏ ⲅⲁⲣ ⲙⲡⲣⲱⲙⲉ ⲙⲉⲥⲣ ϩⲱⲃ ⲉⲇⲓⲕⲁⲓⲟⲥⲩⲛⲏ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ
21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
ⲕ̅ⲁ̅ⲉⲧⲃⲉ ⲡⲁⲓ ⲁⲧⲉⲧⲛⲕⲱ ⲛⲥⲱⲧⲛ ⲛⲇⲱⲗⲙ ⲛⲓⲙ ⲙⲛ ⲕⲁⲕⲓⲁ ⲛⲓⲙ ϩⲣⲁⲓ ϩⲛ ⲟⲩⲙⲛⲧⲣⲙⲣⲁϣ ϣⲱⲡ ⲉⲣⲱⲧⲛ ⲙⲡϣⲁϫⲉ ⲛⲧⲙⲉ ⲡⲉⲧⲉ ⲟⲩⲛ ϭⲟⲙ ⲙⲙⲟϥ ⲉⲧⲟⲩϫⲟ ⲛⲛⲉⲧⲙⲯⲩⲭⲏ
22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
ⲕ̅ⲃ̅ϣⲱⲡⲉ ⲇⲉ ⲛⲣⲉϥⲉⲓⲣⲉ ⲙⲡϣⲁϫⲉ ⲁⲩⲱ ⲛⲣⲉϥⲥⲱⲧⲙ ⲙⲙⲁⲧⲉ ⲁⲛ ⲉⲧⲉⲧⲛⲡⲗⲁⲛⲁ ⲙⲙⲱⲧⲛ
23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
ⲕ̅ⲅ̅ϫⲉ ⲉϣⲱⲡⲉ ⲟⲩⲟⲛ ⲟⲩⲁ ⲟⲩⲣⲉϥⲥⲱⲧⲙ ⲉⲡϣⲁϫⲉ ⲡⲉ ⲉⲛⲟⲩⲣⲉϥⲉⲓⲣⲉ ⲙⲡϩⲱⲃ ⲁⲛ ⲡⲉ ⲡⲁⲓ ⲉϥⲧⲛⲧⲱⲛ ⲉⲩⲣⲱⲙⲉ ⲉϥⲛⲁⲩ ⲉⲡϩⲟ ⲛⲧⲁⲩϫⲡⲟϥ ⲛϩⲏⲧϥ ϩⲛ ⲟⲩⲉⲓⲁⲗ
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
ⲕ̅ⲇ̅ⲁϥⲛⲁⲩ ⲅⲁⲣ ⲉⲣⲟϥ ⲁϥⲃⲱⲕ ⲁⲩⲱ ⲛⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ⲁϥⲣ ⲡⲱⲃϣ ⲛⲑⲉ ⲉⲛⲉϥⲟ ⲙⲙⲟⲥ
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.
ⲕ̅ⲉ̅ⲡⲉⲛⲧⲁϥϭⲱϣⲧ ⲇⲉ ⲛⲧⲟϥ ⲉⲡⲛⲟⲙⲟⲥ ⲉⲧϫⲏⲕ ⲉⲃⲟⲗ ⲛⲧⲙⲛⲧⲣⲉⲙⲛϩⲉ ⲁϥϭⲱ ⲛϩⲏⲧϥ ⲛⲧⲁϥⲥⲱⲧⲙ ⲁⲛ ⲁϥⲣ ⲡⲱⲃϣ ⲁⲗⲗⲁ ⲛⲧⲁϥⲉⲓⲣⲉ ⲙⲡϩⲱⲃ ⲡⲁⲓ ϥⲛⲁϣⲱⲡⲉ ⲛⲁⲓⲁⲧϥ ⲉϩⲣⲁⲓ ϩⲙ ⲡⲉϥϩⲱⲃ
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
ⲕ̅ⲋ̅ⲡⲉⲧϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲉⲣⲟϥ ϫⲉ ⲁⲛⲅ ⲟⲩⲣⲉϥϣⲙϣⲉ ⲛϥⲭⲁⲗⲓⲛⲟⲩ ⲁⲛ ⲙⲡⲉϥⲗⲁⲥ ⲁⲗⲗⲁ ⲉϥⲁⲡⲁⲧⲁ ⲙⲡⲉϥϩⲏⲧ ⲡⲁⲓ ⲡⲉϥϣⲙϣⲉ ϣⲟⲩⲉⲓⲧ
27 Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.
ⲕ̅ⲍ̅ⲡϣⲙϣⲉ ⲇⲉ ⲉⲧⲟⲩⲁⲁⲃ ⲁⲩⲱ ⲉⲧⲟ ⲛⲛⲁⲇⲱⲗⲙ ⲛⲛⲁϩⲣⲙ ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲡⲉⲓⲱⲧ ⲡⲉ ⲡⲁⲓ ⲉϭⲙ ⲡϣⲓⲛⲉ ⲛⲛⲟⲣⲫⲁⲛⲟⲥ ⲙⲛ ⲛⲉⲭⲏⲣⲁ ϩⲣⲁⲓ ϩⲛ ⲛⲉⲩⲑⲗⲓⲯⲓⲥ ⲉⲧⲣⲉϥϩⲁⲣⲉϩ ⲉⲣⲟϥ ⲉⲇⲱⲗⲙ ϩⲙ ⲡⲕⲟⲥⲙⲟⲥ
