Izaiáš 64

1 Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily,

Saok kom in seya inkusrao ac oatume! Eol uh lukun liye kom ac rarrar ke sangeng sum.

2 (Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli;

Oana ke e uh esukak etong ac oru kof uh in poel, ouinge tuku lom fah oru Inem in eteyuk sin mwet lokoalok lom, ac oru mutanfahl uh in rarrar ye motom!

3 Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly;

Oasr pacl se meet kom tuh tuku ac oru mwe aksangeng lulap ma kut tiana nunku mu ac sikyak. Eol uh liye kom ac kusrusryak ke sangeng.

4 Èehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává.

Wangin mwet nu liye ku lohng ke sie God oana kom, su orek mwenmen ouinge nu selos su filiya finsrak lalos in El.

5 Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme,

Kom insewowo in osun nu selos su engan in oru ma suwohs, elos su esam ouiyen moul ma kom lungse elos in moulkin. Kom tuh kasrkusrak sesr, a kut oru na ma koluk. Kom ne arulana toasr sesr, a kut srakna oru ma sutuu oemeet me.

6 Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás.

Kut nukewa oru ma koluk; finne orekma wo ma kut oru, a fohkfok oana nuknuk fohkfok uh. Ke sripen ma koluk lasr, kut oana sra ma masla ac ukukla ke eng uh.

7 Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše.

Wangin sie foroht nu sum in pre. Wangin sie som nu yurum in suk kasru. Kom wikinkomla sifacna liki kut, ac som liki kut ke sripen ma koluk lasr.

8 Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.

Tusruktu, LEUM GOD, kom papa tumasr. Kut oana fohk kle, ac kom oana mwet orek ahlu kle. Kom orekutla,

9 Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme.

ke ma inge, nimet arulana kasrkusrak sesr, ku esam na ma koluk lasr nwe tok. Kut mwet lom. Pakoten nu sesr.

10 Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen.

Siti mutal nukewa sum ekla oana acn mwesis. Acn Jerusalem sikiyukla ac wanginla mwet we.

11 Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest popléněno.

Tempul lasr uh firriyukyak — acn mutal ac kato se ma mwet matu lasr meet ah tuh kaksakin kom we. Acn nukewa ma kut lungse meet ah musalsalu.

12 I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš?

LEUM GOD, ya ma inge tiana wakrekom? Ya wanginna ma kom ac oru, ac kom ac akkeokye kut yohk liki ma kut ku in mutangla?