Izaiáš 64
1 Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily,
Oe, Nang ni kalvan paawng nateh kum haw. Na hmalah monnaw kâhuen naseh.
2 (Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli;
Hmai ni songnawng a kak e patetlah thoseh, tui a tangdo sak e patetlah thoseh, awm naseh. Hottelah pawiteh, na tarannaw ni na min panuek awh vaiteh, na hmalah vah miphun pueng ni a pâyaw awh han.
3 Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly;
Kaimouh ni ka ngaihawi awh hoeh e hlak, kângairu hno a sak toteh, na tho teh, monnaw teh na hmalah a kâhuet awh.
4 Èehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává.
Ama kangaihawinaw hmalah hawinae ka sak e Cathut, nang hloilah alouke Cathut hah talai pek kamtawng hoi apinihai panuek boihoeh, hnâ hoi hai thai boi hoeh, mit hoi hmawt boihoeh.
5 Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme,
Onawmnae lahoi kalan lah ka tawk e, na lamthung dawk nang ka pahnim hoeh e, hah nang ni na kâhmo, bokheiyah, na lungkhuek. Bangkongtetpawiteh, ka payon awh toe. Hete lamthung heh pou ka dawn awh toe. Rungngang lah kaawm awh han rah nama aw.
6 Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás.
Bangkongtetpawiteh, kathounghoehe patetlah koung o awh toe. Lannae pueng teh, kakhin e hna hoi a kâvan. Maimouh pueng teh thinghna patetlah kamyai awh teh, mamae yonnae ni kahlî patetlah na palek awh.
7 Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše.
Na min ka kaw e, nang dawk kâuep hanelah mahoima kâhroecoe e tami buet touh boehai awm hoeh. Bangkongtetpawiteh, a minhmai a hro teh, maimouh hah mamae yon dawk na raphoe awh toe.
8 Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.
Hatei, Jehovah, nang teh kaimae na pa lah na o. Kaimouh teh amhrulai lah ka o awh. Nang teh kaimae hlaamkabokung lah na o. Kaimouh pueng teh, na kut hoi na sak e hno lah ao.
9 Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme.
Oe BAWIPA, puenghoi na lungkhuek sak hanh. Kangeknae yon hah pou pâkuem hanh. Khenhaw! Kaimouh pueng teh BAWIPA e tami doeh.
10 Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen.
Kho kathoung teh kahrawng lah ao toe. Zion mon hai kahrawng lah ao toe. Jerusalem kho hai a rawk toe.
11 Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest popléněno.
Mintoenaw ni nang na pholennae hmuen, kaimae kathoung ni teh a mei kahawi e im teh, hmai a kak toe. Kaimouh ni ka ngai poung awh e hmuennaw teh koung a rawk toe.
12 I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš?
Oe BAWIPA, hetnaw heh na panguep han na ou. Duem na o takhai vaiteh, maimanaw hah puenghoi na ru sak han maw.
