Izaiáš 57
1 Spravedlivý hyne, a žádný nepřipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý,
義人死亡， 無人放在心上； 虔誠人被收去， 無人思念。 這義人被收去是免了將來的禍患；
2 Že dochází pokoje, a odpočívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímosti své.
他們得享平安。 素行正直的，各人在墳裏安歇。
3 Ale vy přistupte sem, synové kouzedlnice, símě cizoložníka a smilnice.
你們這些巫婆的兒子， 姦夫和妓女的種子， 都要前來！
4 Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní?
你們向誰戲笑？ 向誰張口吐舌呢？ 你們豈不是悖逆的兒女， 虛謊的種類呢？
5 Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným, zabíjejíce syny své při potocích, pod vysokými skalami.
你們在橡樹中間，在各青翠樹下慾火攻心； 在山谷間，在石穴下殺了兒女；
6 Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj. Tiť jsou, ti los tvůj, na něž také vyléváš mokrou obět, obětuješ suchou obět. V těch-liž bych věcech se kochal?
在谷中光滑石頭裏有你的分。 這些就是你所得的分； 你也向他澆了奠祭，獻了供物， 因這事我豈能容忍嗎？
7 Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obětování oběti.
你在高而又高的山上安設床榻， 也上那裏去獻祭。
8 Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc je prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš.
你在門後，在門框後， 立起你的紀念； 向外人赤露，又上去擴張床榻， 與他們立約； 你在那裏看見他們的床就甚喜愛。
9 Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu. (Sheol h7585)
你把油帶到王那裏， 又多加香料， 打發使者往遠方去， 自卑自賤直到陰間， (Sheol h7585)
10 Pro množství cest svých ustáváš, aniž říkáš: Daremnéť jest to. Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci, protož neželíš práce.
你因路遠疲倦， 卻不說這是枉然； 你以為有復興之力， 所以不覺疲憊。
11 A kohož jsi se děsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani připustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlčel, a to zdávna, nebojíš se mne?
你怕誰？因誰恐懼？ 竟說謊，不記念我， 又不將這事放在心上。 我不是許久閉口不言， 你仍不怕我嗎？
12 Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteřížť nic neprospějí.
我要指明你的公義； 至於你所行的都必與你無益。
13 Když křičeti budeš, nechať tě vysvobodí zběř tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dědičně obdrží horu svatou mou.
你哀求的時候， 讓你所聚集的拯救你吧！ 風要把他們颳散， 一口氣要把他們都吹去。 但那投靠我的必得地土， 必承受我的聖山為業。
14 Nebo řečeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliďte překážky z cesty lidu mého.
耶和華要說： 你們修築修築，預備道路， 將絆腳石從我百姓的路中除掉。
15 Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.
因為那至高至上、永遠長存 名為聖者的如此說： 我住在至高至聖的所在， 也與心靈痛悔謙卑的人同居； 要使謙卑人的靈甦醒， 也使痛悔人的心甦醒。
16 Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil.
我必不永遠相爭，也不長久發怒， 恐怕我所造的人與靈性都必發昏。
17 Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.
因他貪婪的罪孽，我就發怒擊打他； 我向他掩面發怒， 他卻仍然隨心背道。
18 Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním.
我看見他所行的道，也要醫治他； 又要引導他， 使他和那一同傷心的人再得安慰。
19 Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.
我造就嘴唇的果子； 願平安康泰歸與遠處的人， 也歸與近處的人； 並且我要醫治他。 這是耶和華說的。
20 Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto.
惟獨惡人，好像翻騰的海， 不得平靜； 其中的水常湧出污穢和淤泥來。
21 Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní.
我的上帝說：惡人必不得平安！
