Izaiáš 53
1 Kdo uvěřil kázaní našemu? A rámě Hospodinovo komu jest zjeveno?
Who would have believed our report? and the arm of the Lord—over whom hath it been revealed?
2 Nebo před ním vyrostl jako proutek, a jako kořen z země vyprahlé, nemaje podoby ani krásy. Viděliť jsme jej, ale nic nebylo viděti toho, proč bychom ho žádostivi byli.
Yea, he grew up like a small shoot before him, and as a root out of a dry land: he had no form nor comeliness, so that we should look at him; and no countenance, so that we should desire him.
3 Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tvář svou; nejpohrdanější, pročež jsme ho za nic nevážili.
He was despised and shunned by men; a man of pains, and acquainted with disease; and as one who hid his face from us was he despised, and we esteemed him not.
4 Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od Boha, i strápen.
But only our diseases did he bear himself, and our pains he carried: while we indeed esteemed him stricken, smitten of God, and afflicted.
5 On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.
Yet he was wounded for our transgressions, he was bruised for our iniquities: the chastisement for our peace was upon him; and through his bruises was healing granted to us.
6 Všickni my jako ovce zbloudili jsme, jeden každý na cestu svou obrátili jsme se, a Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás.
We all like sheep went astray; every one to his own way did we turn; and the Lord let befall him the guilt of us all.
7 Pokutován jest i strápen, však neotevřel úst svých. Jako beránek k zabití veden byl, a jako ovce před těmi, kdož ji střihou, oněměl, aniž otevřel úst svých.
He was oppressed, and he was also taunted, yet he opened not his mouth; like the lamb which is led to the slaughter, and like an ewe before her shearers is dumb; and he opened not his mouth.
8 Z úzkosti a z soudu vyňat jest, a protož rod jeho kdo vypraví, ačkoli vyťat jest z země živých, a zraněn pro přestoupení lidu mého?
Through oppression and through judicial punishment was he taken away; but his generation—who could tell, that he was cut away out of the land of life, [that] for the transgressions of my people the plague was laid on him?
9 Kterýžto vydal bezbožným hrob jeho, a bohatému, aby byl usmrcen, ješto však nepravosti neučinil, aniž jest nalezena lest v ústech jeho.
And he let his grave be made with the wicked, and with the [godless] rich at his death; although he had done no violence, and there was no deceit in his mouth.
10 Taktě se líbilo Hospodinu jej stírati, a nemocí trápiti, aby polože duši svou v oběť za hřích, viděl símě své, byl dlouhověký, a to, což se líbí Hospodinu, skrze něho šťastně konáno bylo.
But the Lord was pleased to crush him through disease: when [now] his soul hath brought the trespass-offering, then shall he see [his] seed, live many days, and the pleasure of the Lord shall prosper in his hand.
11 Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude. Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé; nebo nepravosti jejich on sám ponese.
[Freed] from the trouble of his soul shall he see [the good] and be satisfied: through his knowledge shall my righteous servant bring the many to righteousness, while he will bear their iniquities.
12 A protož dám jemu díl pro mnohé, aby s nesčíslnými dělil se o kořist, proto že vylil na smrt duši svou, a s přestupníky počten jest. Onť sám nesl hřích mnohých, a přestupníků zástupcím byl.
Therefore will I divide him [a portion] with the many, and with the strong shall he divide the spoil; because he poured out his soul unto death, and with transgressors was he numbered: while he bore the sin of many, and for the transgressors he let [evil] befall him.
