< Izaiáš 5 >
1 Zpívati již budu milému svému píseň milého svého o vinici jeho: Vinici má milý můj na vrchu úrodném.
Torej bom svojemu srčno ljubljenemu zapel pesem o mojem ljubljenem, glede njegovega vinograda. Moj srčno ljubljeni ima vinograd na zelo plodnem hribu
2 Kterouž ohradil, a kamení z ní vybral, a vysadil ji vinným kmenem výborným, a ustavěl věži u prostřed ní, také i pres udělal v ní, a očekával, aby nesla hrozny, ale vydala plané víno.
in ogradil ga je in pobral ven njegove kamne, ga zasadil z izbrano trto, v njegovi sredi zgradil stolp in v njem naredil tudi vinsko stiskalnico in gledal, da bi ta obrodil grozdje, pa je obrodil divje grozdje.
3 Nyní tedy, obyvatelé Jeruzalémští a muži Judští, suďte medle mezi mnou a vinicí mou.
In sedaj, oh prebivalci Jeruzalema in možje iz Juda, sodite, prosim vas, med menoj in mojim vinogradom.
4 Což ještě činěno býti mělo vinici mé, ješto bych jí neučinil? Proč, když jsem očekával, aby nesla hrozny, plodila plané víno?
Kaj bi bilo lahko več storjeno za moj vinograd, česar nisem storil v njem? Čemu je ta, ko sem gledal, da bi obrodil grozdje, obrodil divje grozdje?
5 A protož oznámím vám, co já učiním vinici své: Odejmu plot její, a přijde na spuštění; rozbořím hradbu její, i přijde na pošlapání.
Sedaj pojdi, povedal ti bom, kaj bom storil svojemu vinogradu. Odstranil bom njegovo ograjo in ta bo požrt in porušil bom njegovo obzidje in ta bo pomendran.
6 Zapustím ji, nebude řezána, ani kopána, i vzroste na ní bodláčí a trní; oblakům také zapovím, aby nevydávali více na ni deště.
Opustošil ga bom. Ne bo obrezan niti prekopan, temveč bosta tam rasla osat in trnje. Tudi oblakom bom zapovedal, da nanj ne dežujejo več dežja.
7 Vinice zajisté Hospodina zástupů dům Izraelský jest, a muži Judští révové milí jemu. Očekával pak soudu, a aj, nátisk; spravedlnosti, a aj, křik.
Kajti vinograd Gospoda nad bojevniki je Izraelova hiša in Judovi možje so njegov prijetni nasad. Iskal je sodbo, toda glej, zatiranje, za pravičnostjo, toda glej, jok.
8 Běda vám, kteříž připojujete dům k domu, a pole s polem spojujete, tak že místa jiným není, jako byste sami rozsazeni byli k přebývání u prostřed země.
Gorje tistim, ki priključujejo hišo k hiši, ki postavljajo polje k polju, dokler ni več prostora, da bi bili lahko oni sami nameščeni na sredi zemlje!
9 V uši mé řekl Hospodin zástupů: Jistě žeť domové mnozí zpustnou, velicí a krásní bez obyvatele budou.
V moja ušesa je Gospod nad bojevniki rekel: »Resnično, mnogo hiš bo zapuščenih, celó velike in lepe, brez prebivalca.«
10 Nadto deset dílců viničných vydá láhvici jednu, a semena chomer vydá efi.
Da, deset oralov vinograda bo obrodilo en čeber in seme enega tovora bo obrodilo škaf.
11 Běda těm, kteříž ráno vstávajíce, chodí po opilství, a trvají při tom do večera, až je víno i rozpaluje.
Gorje tistim, ki vstajajo zgodaj zjutraj, da lahko sledijo močni pijači; to nadaljujejo do večera, dokler jih vino ne vname!
12 A harfa, loutna a buben, a píšťalka, a víno bývá na hodech jejich; na skutky pak Hospodinovy nehledí, a díla rukou jeho nespatřují.
Harfa, lira, bobnič, piščal in vino so na njihovih praznovanjih; toda ne ozirajo se na Gospodovo delo niti ne preudarijo delovanja njegovih rok.
13 Protož v zajetí půjde lid můj, nebo jest bez umění; a slavní jeho budou hladovití, a množství jeho žízní usvadne.
Zato je moje ljudstvo odšlo v ujetništvo, ker nimajo spoznanja. Njihovi častitljivi možje so izstradani in njihova množica izsušena z žejo.
14 Pročež rozšířilo i peklo hrdlo své, a rozedřelo nad míru ústa svá, i sstoupí do něho slavní její a množství její, i hluk její, i ti, kteříž se veselí v ní. (Sheol )
Zato se bo pekel povečal in svoja usta odprl brez mere. Njihova slava, njihova množica, njihov pomp in kdor se razveseljuje, se bo pogreznil vanj. (Sheol )
15 A tak sehnut bude člověk, a ponížen muž, a oči pyšných sníženy budou,
Zloben človek bo priveden dol, mogočen človek bo ponižan in oči vzvišenih bodo ponižane,
16 Hospodin pak zástupů vyvýšen bude v soudu, a Bůh silný a svatý ukáže se svatý v spravedlnosti.
toda Gospod nad bojevniki bo povišan na sodbi in Bog, ki je svet, bo posvečen v pravičnosti.
17 I pásti se budou beránkové podlé obyčeje svého, a ostatky těch tučných, navrátíce se, jísti budou.
Potem se bodo jagnjeta pasla po svoji navadi in opustošene kraje debelih bodo pojedli tujci.
18 Běda těm, kteříž táhnou nepravost za provazy marnosti, a jako provazem u vozu hřích;
Gorje tistim, ki krivičnost vlečejo z vrvmi ničnosti in greh vlečejo, kakor bi bilo z garami;
19 Kteříž říkají: Nechať pospíší, a nemešká dílem svým, abychom viděli, a nechať se přiblíží, a přijde rada toho Svatého Izraelského, abychom zvěděli.
ki pravijo: ›Naj pohiti in pospeši svoje delo, da bomo to lahko videli in naj se nasvet Svetega Izraelovega približa in pride, da bomo to lahko vedeli!
20 Běda těm, kteříž říkají zlému dobré, a dobrému zlé, kladouce tmu za světlo, a světlo za tmu, pokládajíce hořké za sladké, a sladké za hořké.
Gorje tistim, ki imenujejo zlo dobro in dobro zlo, ki postavljajo temo za svetlobo in svetlobo za temo, ki postavljajo grenko za sladko in sladko za grenko!
21 Běda těm, kteříž jsou moudří sami u sebe, a vedlé zdání svého opatrní.
Gorje tistim, ki so modri v svojih lastnih očeh in razsodni v svojem lastnem pogledu!
22 Běda těm, kteříž jsou silní ku pití vína, a muži udatní k smíšení nápoje opojného;
Gorje tistim, ki so mogočni, da pijejo vino in možje moči, da mešajo močno pijačo,
23 Kteříž ospravedlňují bezbožného pro dary, spravedlnost pak spravedlivých odjímají od nich.
ki za nagrado opravičijo zlobne in pravičnost pravičnega odvzamejo od njega!
24 Z té příčiny, jakož plamen ohně zžírá strniště, a plevy plamen v nic obrací, tak kořen jejich bude jako shnilina, a květ jejich jako prach vzejde; nebo zavrhli zákon Hospodina zástupů, a řečí svatého Izraelského pohrdli.
Zatorej kakor ogenj požira strnišče in plamen použiva pleve, tako bo njihova korenina kakor gniloba in njihov cvet se bo dvigal gor kakor prah, ker so odvrgli postavo Gospoda nad bojevniki in prezirali besedo Svetega Izraelovega.
25 Pročež rozpáliv se prchlivostí Hospodin na lid svůj, a vztáh ruku svou na něj, porazil jej, tak že se hory zatřásly, a těla mrtvá jejich jako hnůj u prostřed ulic. V tom však ve všem neodvrátila se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho jest vztažená.
Zato je Gospodova jeza vžgana zoper njegovo ljudstvo in svojo roko je iztegnil zoper njih in jih udaril in hribi so trepetali in njihova trupla so bila raztrgana na sredi ulic. Zaradi vsega tega njegova jeza ni odvrnjena, temveč je njegova roka še vedno iztegnjena.
26 Nebo vyzdvihne korouhev národu dalekému, a zahvízdne naň od končin země, a aj, rychle a prudce přijde.
Dvignil bo zastavo narodom iz daljave in požvižgal jim bo od konca zemlje. Glej, naglo bodo prišli s hitrostjo.
27 Žádného ustalého ani klesajícího nebude mezi nimi; nebude dřímati ani spáti, aniž se rozepne pás bedr jeho, aniž se strhá řemen obuví jeho.
Nihče izmed njih ne bo izmučen niti se ne bo spotaknil; nihče ne bo dremal, niti spal, niti pas njihovih ledij ne bo popuščen, niti jermen njihovih čevljev pretrgan.
28 Střely jeho ostré, a všecka lučiště jeho natažená; kopyta koňů jeho jako škřemen souzena budou, a kola jeho jako vichřice.
Katerih puščice so ostre in vsi njihovi loki napeti, kopita njihovih konj bodo šteta kakor kremen in njihova kolesa kakor vrtinčast veter.
29 Řvání jeho jako řvání lva, a řváti bude jako lvíčata; a mumlati bude, a pochytí loupež a uteče, aniž bude, kdo by vydřel.
Njihovo rjovenje bo podobno levu, rjoveli bodo kakor mladi levi. Da, rjoveli bodo, zgrabili plen in ga varno odnesli proč in nihče ga ne bo osvobodil.
30 A zvučeti bude nad ním v ten den, jako zvučí moře. Tehdy pohledíme na zemi, a aj, mrákota a úzkost; nebo se i světlo zatmí při pohubení jejím.
Na ta dan bodo besneli zoper njih, kakor besni morje in če nekdo pogleda na deželo, zagleda temo in bridkost in svetloba otemni v njegovem nebu.