Izaiáš 44
1 A však nyní slyš, Jákobe, služebníče můj, a Izraeli, kteréhož jsem vyvolil.
Now listen, Jacob my servant, and Israel, whom I have chosen:
2 Toto dí Hospodin, kterýž tě učinil, a sformoval hned od života matky, a spomáhá tobě: Neboj se, služebníče můj, Jákobe, a upřímý, kteréhož jsem vyvolil.
This is what Yahweh says, he who made you and formed you in the womb and who will help you: “Do not fear, Jacob my servant; and you, Jeshurun, whom I have chosen.
3 Nebo vyleji vody na žíznivého, a potoky na vyprahlost; vyleji Ducha svého na símě tvé, a požehnání své na potomky tvé.
For I will pour water on the thirsty ground, and flowing streams on the dry ground; I will pour my Spirit on your offspring, and my blessing on your children.
4 I porostou jako mezi bylinami, jako vrbí vedlé tekutých vod.
They will spring up among the grass, like willows by the streams of water.
5 Tento dí: Hospodinův já jsem, a onen nazůve se jménem Jákobovým, a jiný zapíše se rukou svou Hospodinu, a jménem Izraelským jmenovati se bude.
One will say, 'I belong to Yahweh,' and another will call out the name of Jacob, and another will write on his hand 'Belonging to Yahweh,' and name himself by the name of Israel.”
6 Takto praví Hospodin, král Izraelův a vykupitel jeho, Hospodin zástupů: Já jsem první, a já poslední, a kromě mne není žádného Boha.
This is what Yahweh says—the King of Israel and his Redeemer, Yahweh of hosts: “I am the first, and I am the last; and there is no God but me.
7 Nebo kdo tak jako já ohlašuje a oznamuje to, aneb spořádá mi to hned od toho času, jakž jsem rozsadil lidi na světě? A kdo to, což přijíti má, oznámiti jim mohou?
Who is like me? Let him announce it and explain to me the events that occurred since I established my ancient people, and let them declare the events to come.
8 Nebojtež se, ani lekejte. Zdali hned zdávna nepověděl jsem tobě a neoznámil, čehož vy sami mně svědkové jste? Zdaliž jest Bůh kromě mne? Neníť jistě žádné skály, jáť o žádné nevím.
Do not fear or be afraid. Have I not declared to you long ago, and announced it? You are my witnesses: Is there any God besides me? There is no other Rock; I know of none.”
9 Ti, kteříž formují rytiny, všickni nic nejsou; tolikéž ty milostné jejich nic neprospívají. Èehož ony sobě samy svědectvím jsou; nic nevidí, aniž čeho znají, aby se styděti mohly.
All who fashion idols are nothing; the things they delight in are worthless; their witnesses cannot see or know anything, and they will be put to shame.
10 Kdo formuje Boha silného a rytinu slévá, k ničemu se to nehodí.
Who would form a god or cast an idol that is worthless?
11 Aj, všickni, i ti, kteříž se k němu přiúčastňují, zahanbeni budou, ovšem řemeslníci ti nad jiné lidi; byť se pak všickni shromáždili a postavili, strašiti se musejí, a spolu zahanbeni budou.
Look, all his associates will be put to shame; the craftsmen are only men. Let them take their stand together; they will cower and be put to shame.
12 Kovář pochytě železo, dělá při uhlí, a kladivy formuje modlu. Když ji dělá vší silou svou, ještě k tomu lační až do zemdlení, aniž se vody napije, až i ustává.
The smith works with his tools, forming it, working over the coals. He shapes it with hammers and works it with his strong arm. He is hungry, and his strength wanes; he drinks no water and becomes faint.
13 Tesař roztáhna šňůru, znamenává ji hrudkou, spravuje ji úhelnicemi, a kružidlem rozměřuje ji, až ji udělá tvárnost muže mající a podobnost krásy člověka, aby seděla doma.
The carpenter measures the wood with a line, and marks it with a stylus. He shapes it with his tools and marks it out with a compass. He shapes it after the figure of a man, like an attractive human, so it may stay in a house.
14 Nasekaje sobě cedrů, vezme také cypřiš a dub aneb to, kteréž jest nejcelistvější mezi dřívím lesním; i javor štěpuje, a déšť jej k zrostu přivozuje.
He cuts down cedars, or chooses a cypress tree or an oak tree. He picks for himself trees in the forest. He plants a fir tree and the rain makes it grow.
15 I bývá člověku k topení; nebo vezma z něho, zhřívá se. Rozněcuje také oheň, aby napekl chleba. Mimo to udělá sobě boha, a klaní se jemu; udělá z něho rytinu, a kleká před ní.
Then a man uses it for a fire and warms himself. Yes, he kindles a fire and bakes bread. Then he makes from it a god and bows down to it; he makes an idol and bows down to it.
16 Èástku jeho pálí ohněm, při druhé částce jeho maso jí, peče pečeni, a nasycen bývá. Zhřívá se také, a říká: Aha, zhřel jsem se, viděl jsem oheň.
He burns part of the wood for the fire, roasting his meat over it. He eats and is satisfied. He warms himself and says, “Ah, I am warm, I have seen the fire.”
17 Z ostatku pak jeho udělá boha, rytinu svou, před níž kleká, a klaní se, a modlí se jí, řka: Vysvoboď mne, nebo Bůh silný můj jsi.
With the rest of the wood he makes a god, his carved image; he bows down to it and reverences it, and prays to it saying, “Rescue me, for you are my god.”
18 Neznají ani soudí, proto že zaslepil oči jejich, aby neviděli, a srdce jejich, aby nerozuměli.
They do not know, nor do they understand, for their eyes are blind and cannot see, and their hearts cannot perceive.
19 Aniž považují toho v srdci svém. Není umění, není rozumu, aby kdo řekl: Díl z něho spálil jsem ohněm, a při uhlí jeho napekl jsem chleba, pekl jsem maso, a jedl jsem, a mám z ostatku jeho ohavnost udělati, a před špalkem dřevěným klekati?
No one thinks, nor do they comprehend and say, “I have burned part of the wood in the fire; yes, I have also baked bread upon its coals. I have roasted meat over its coals and eaten. Now should I make the other part of the wood into something disgusting to worship? Should I bow down to a block of wood?”
20 Popelem se pase takový, srdce svedené skloňuje jej, aby nemohl osvoboditi duše své, ani říci: Není-liž omylu v předsevzetí mém?
It is as if he were eating ashes; his deceived heart misleads him. He cannot rescue himself, nor does he say, “This thing in my right hand is a false god.”
21 Pamatujž na to, Jákobe a Izraeli, proto že jsi ty služebník můj. Já jsem tě sformoval, služebník můj jsi, Izraeli, nebudeš u mne v zapomenutí.
Think about these things, Jacob, and Israel, for you are my servant: I have formed you; you are my servant: Israel, you will not be forgotten by me.
22 Zahladím jako hustý oblak přestoupení tvá, a jako mrákotu hříchy tvé; navratiž se ke mně, nebo jsem tě vykoupil.
I have blotted out, like a thick cloud, your rebellious deeds, and like a cloud, your sins; return to me, for I have redeemed you.
23 Prozpěvujte nebesa, nebo Hospodin to učinil; zvučte nižiny země, zvučně prozpěvujte hory, les i všeliké dříví v něm, nebo vykoupil Hospodin Jákoba, a v Izraeli sebe oslavil.
Sing, you heavens, for Yahweh has done this; shout, you depths of the earth. Break out into singing, you mountains, you forest with every tree in it; for Yahweh has redeemed Jacob, and will show his glory in Israel.
24 Takto praví Hospodin vykupitel tvůj, a ten, kterýž tě sformoval hned od života matky: Já Hospodin činím všecko, roztahuji nebesa sám, rozprostírám zemi mocí svou.
This is what Yahweh says, your Redeemer, he who formed you from the womb: “I am Yahweh, who made everything, who alone stretched out the heavens, who alone fashioned the earth.
25 Rozptyluji znamení lhářů, a z hadačů blázny dělám; obracím moudré nazpět, a umění jejich v bláznovství.
I who frustrate the omens of the empty talkers and who disgrace those who read omens; I who overturn the wisdom of the wise and make their advice foolish.
26 Potvrzuji slova služebníka svého, a radu poslů svých vykonávám. Kterýž dím o Jeruzalému: Bydleno bude v něm, a o městech Judských: Vystavena budou, nebo pustiny jejich vzdělám.
I, Yahweh, who confirmed the words of his servant and brings to pass the predictions of his messengers, who says of Jerusalem, 'She will be inhabited,' and of the towns of Judah, 'They will be built again, and I will raise up their ruins';
27 Kterýž dím hlubině: Vyschni, nebo potoky tvé vysuším.
who says to the deep sea, 'Be dry, and I will dry up your currents.'
28 Kterýž dím o Cýrovi: Pastýř můj, nebo všelikou vůli mou vykoná, a řekne Jeruzalému: Zase vystaven buď, a chrámu: Založen buď.
Yahweh is the one who says of Cyrus, 'He is my shepherd, he will do my every wish; he will decree about Jerusalem, 'She will be rebuilt,' and about the temple, 'Let its foundations be laid.'”
