< Izaiáš 40 >
1 Potěšujte, potěšujte lidu mého, dí Bůh váš.
Lhamong uvin, lhamong uvin kamite, tin na Pathen’uvin aseije.
2 Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil čas uložený jeho, že jest odpuštěna nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své.
Jerusalem chu lungset neijin kihou piuvin. Alungkham nau nikho sung kichaiya ahitai, chule achonset nau kingaidama ahitai, tin seipeh’uvin. Achonset nau jeh in achan dingu ajat nia engbolna kipeuva ahitai.
3 Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho.
Ngaipha’n, tin khosam khat aw chun, “Pakai hungna dingin gamthip gam chu sutheng uvin! I Pathen dinguvin lam lhongpi chu sem jangun” tin aseije!
4 Každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou.
Gomkom laiho dip dimun, chule mol le lhangho sunem uvin. Lamkon laiho jansah’uvin, chule abohlaiho ladoh’un.
5 Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila.
Chuteng leh Pakai loupina chu hung kilangin tin, hichu mi jousen amusoh kei dingu ahi, tin Pakaiyin aseije.
6 Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní.
Aw hung ging chun khosam’in, ati. Keiman, “Ipi kasap ding ham”? tia kadoh le, mihem ho hampa bangbep ahiuve, chule amel hoinau jong hi loujaova hampa pah banga kemloi jeng thei ahi, tin samin eiti.
7 Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva.
Hampa agopjin chule apah jong Pakai Hu’in asem tengleh amollhah ji tobang'in, mihem hinkho jong hi chutia mollha jia ahije.
8 Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky.
Hampa agop jin chule apah jong chu amolha jin, hinla I Pathen’u Thuhi tonsotna umjing ahije.
9 Na horu vysokou vystup sobě, Sione, zvěstovateli věcí potěšených, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli věcí potěšených, povyš, aniž se boj. Rci městům Judským: Aj, Bůh váš.
O Zion, Kipana Thupha pole, mol chung vum hoa kon’in samin! Hasap in sam’in, Vo Jerusalem. Kichatna neilou hellin, Judah khotinna, ‘Na Pathen hung ding ahitai,’ tin seipeh in.
10 Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde, a rámě jeho panovati bude nad ním; aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním.
Ahije, thanei pen Pakai thuneitah in ahunge. Ama’n aban’jang thahatna vai ahinpoh ding ahi. Ven, Ama ahung tengleh tohman ahin choipeh ding ahije.
11 Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede.
Aman kelngoi’chingpa tobanga kelngoiho chu avah ding; Aman anou ho chu abanna akipom ding, a opma akipom ding ahi. Aman kelpi ho chu anoute to olcha cha apuiji ding ahi.
12 Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží?
A khutna twikhanglen ho tuh jou dinga koidang umem? Akhut jung hoa vanho tetoh jou ding koi umem? Koi dangin leiset agihdan hetna aneija, ahilouleh mole lhangho Phala a tetoh thei ding koi hin tem?
13 Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcím jeho byl, že by mu oznámil?
Pakai Lhagao thumop ngam ding koi hija? Ama thumopma ahiloule ahil dinga koi hin tem?
14 S kým se radil, že by mu přidal srozumění, a naučil jej stezce soudu, a vyučil jej umění, a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl?
Pakaijin athumop ding mi angaichat khah em? Apha ahi ti ahetna dinga hil ngai ja ham? Mi khat touvin apha aseipeh ngai hija, ahiloule adih’a chena ding lampi ama avetsah ding ham?
15 Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje.
Hilouve, ajeh chu vannoi chitin-namtin hi Ama dia twithei’a twi vatkhat tobangbep ahiuve. Mihem tehi thiltena ho chunga vutvai tobangbep bou ahiuve. Ama ding’in leiset pumpi hi akhutna nel hal khat alah tobangbep ahi.
16 Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně, a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti.
Lebanon gam manga thingho jouse le Lebanon’a gamsa umho jouse chu I Pathen’u henga govam thilto dinga jong bulhing jou lou ding ahiuve.
17 Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho.
Vannoija chitin- namtin hohi Ama mitmua pan nabei bep bou ahiuve. Ama mitmua imacha hilouhel, imacha lou- ahomkeo le panabei bep ahi.
18 K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu?
Pathen hi koito natekah thei hija ham? Ama to kilou ding amel pua namu khah em?
19 Jakžkoli rytinu líčí řemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a řetízky stříbrné k ní slévá;
Ama chu milim kisem thua sana’a kilhajol le dangka khivuija kijem to tekah thei ahi dem?
20 A ten, kterýž pro chudobu nemá co obětovati, dřevo, kteréž by nepráchnivělo, vybírá, a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny, aby se nepohnula.
Ahilouleh miho chu chuti loma vaicha ahiuleh, amon lou ding thing kilhenu hen chule akhut them khatnin adet dingin milim hinsem doh hen!
21 Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země?
Nanghon najah khah louvu hija? Hekhen them theilou nahiu vem? Pathen Thu angaisah lou mong nahiu vem- vannoi um masang peh’a thuho napeh’u hi ahetna helou mong nahiu vem?
22 Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání,
Pathen chu leiset kikol lum chunga atouve. Amit mun noi lama um mihem te hi khaukho ho tobangbep ahiuve! Ama’n van tham jol hi pondal tobanga ahin jahdoh in, chule hiche hoa konna Ama’n aponbuh atundoh ahije.
23 Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje,
Aman vannoi ja alen alal ho achungthu’u atan ding chule abon’uva hi imalou aso ding ahi.
24 Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je.
Amaho hung kipan panbep’uva, jungkho kigopan bep’uva ahin, Aman amaho ahua asem’a ahileh agop lha gam tauvin, huijin amaho chu changvai alhoh bangin alhoh mangtai.
25 K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý?
Koito neite kahthei monguva? Koi kakibahpi um'em? Tin Athenga kitipa chun aseije.
26 Pozdvihněte zhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne.
Vanho vetem’in. Ahsiho jouse khu koi sem hin tem? Ama’n amaho khu galmi bangin bannei chan ahin goldoh in, amin cheh’uva akousoh keije. Athuneina loupi jallin chule ate pibei thahatna nei ahijeh'in, khat cha jong amah thah aumpoi.
27 Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází?
Vo Jacob, iti danna Pakai hin nagim-hesohna ho amupoi tia naseithei hijaham? Vo Israel, iti danna Pakai hin nachan ding kihetmo sah dia nasei thei hija ham?
28 Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho?
Najah khah lou hel hiya ha? Nahet khen theilou hel hiya ham? Pakai hi Tonsotna um Pathen ahin, vannoi apumpia Sempa ahi. Ama thabei jin aum ngaipon, ahilouleh athachol ngaipoi. Athil hetkhen themdan koiman akholdoh joupoi.
29 On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí.
Aman athalhoma thahat apei chule thilbol joulou di chu boltheina tha apei.
30 Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají,
Khangthahho jeng jong lhadah’uva chule thachol thei diu, chule khangdong pasal ho jeng jong thachol vala lhu lhop jeng thei ahiuve.
31 Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.
Hinla Pakai tahsan ho chun thahatna thah amu dingu ahi. Amaho chu muvanlai tobanga lhavinga leng sang dingu ahi. Ama ho chu lhai dingu chule thachol ahetlou dingu ahi. Amaho chu che dingu chule thachol val ahet louhel dingu ahi.