< Izaiáš 37 >

1 I stalo se, když to uslyšel král Ezechiáš, že roztrhl roucho své, a oděl se žíní, a všel do domu Hospodinova.
Pea naʻe hoko ʻo pehē, ʻi he fanongo ʻa Hesekaia ki ai, naʻa ne haehae hono kofu, pea kofuʻaki ia ʻae tauangaʻa, pea ʻalu ki he fale ʻo Sihova.
2 I poslal Eliakima správce domu, a Sobnu písaře, a starší z kněží, oblečené v žíně k Izaiášovi proroku, synu Amosovu.
Pea ne fekau ʻa Iliakimi, ʻaia naʻe pule ʻi he fale, mo Sepina ko e tangata tohi, pea mo e mātuʻa ʻi he kau taulaʻeiki, kuo kofuʻaki ʻae tauangaʻa, kia ʻIsaia ko e palōfita, ko e foha ʻo ʻAmosi.
3 Kteříž řekli jemu: Toto praví Ezechiáš: Den úzkosti a útržky i rouhání jest den tento, proto že se přiblížil plod k vyjití, ale není síly ku porodu.
Pea nau pehē kiate ia, “ʻOku pehē ʻe Hesekaia, Ko e ʻaho ni ko e ʻaho ʻoe mamahi, mo e valoki, pea mo e kapekape: he kuo hokosia ʻae ʻaho ke fāʻele, ka ʻoku ʻikai pā mālohi ke fanauʻi.
4 Ó by slyšel Hospodin Bůh tvůj slova Rabsakova, jehož poslal král Assyrský pán jeho, aby utrhal Bohu živému, a pomstil Hospodin Bůh tvůj těch slov, kteráž slyšel. Protož pozdvihni modlitby za tento ostatek lidu, kterýž se nalézá.
Heiʻilo ʻe fanongo nai ʻe Sihova ko ho ʻOtua ki he ngaahi lea ʻa Lapisake, ʻaia kuo fekau ʻe he tuʻi ʻo ʻAsilia ko hono ʻeiki ke valoki ʻaki ʻae ʻOtua moʻui, pea ʻe tautea ʻae ngaahi lea ʻaia kuo fanongo ki ai ʻe Sihova ko ho ʻOtua: ko e hiki hake hoʻo hū koeʻuhi ko e kakai ʻoku kei toe.”
5 I přišli služebníci krále Ezechiáše k Izaiášovi.
Ko ia naʻe haʻu ʻae kau tamaioʻeiki ʻa Hesekaia kia ʻIsaia.
6 Jimž odpověděl Izaiáš: Toto povíte pánu svému: Takto praví Hospodin: Nestrachuj se slov těch, kteráž jsi slyšel, jimiž se mně rouhali služebníci krále Assyrského.
Pea naʻe pehē ʻe ʻIsaia kiate kinautolu, “Te mou lea ʻo pehē ki homou ʻeiki, ʻOku pehē ʻe Sihova, ʻOua naʻa ke manavahē ki he ngaahi lea kuo ke fanongo ki ai, ʻaia kuo kapekape ʻaki kiate au ʻe he kau tamaioʻeiki ʻoe tuʻi ʻa ʻAsilia.
7 Aj, já pustím naň vítr, aby uslyše pověst, navrátil se do země své, a učiním to, že padne od meče v zemi své.
Vakai, te u fakahū kiate ia ha laumālie, pea te ne fanongo ki he ongoongo, pea foki ki hono fonua ʻoʻona; pea te u pule ke tō ia ʻi he heletā ʻi hono fonua ʻoʻona.”
8 Navrátiv se pak Rabsaces, nalezl krále Assyrského, an dobývá Lebna. Nebo uslyšel, (pročež odtrhl od Lachis),
Naʻe foki ʻa Lapisake, pea ʻilo ʻoku tau ʻae tuʻi ʻo ʻAsilia mo Lipina: he kuo ne fanongo kuo haʻu ia mei Lakisi.
9 Uslyšel, pravím, o Tirhákovi králi Mouřenínském, ano pravili: Táhne, aby bojoval s tebou. A však uslyšev to, vždy poslal posly své k Ezechiášovi s těmito slovy:
Pea naʻa ne fanongo ki he tala naʻe kau kia Tilaka ko e tuʻi ʻo ʻItiopea, ʻo pehē, ‘ʻOku haʻu ia ke tauʻi koe.’ Pea ʻi heʻene fanongo ki ai, naʻa ne fekau atu ʻae kau talafekau kia Hesekaia, ʻo pehē,
10 Takto povíte Ezechiášovi králi Judskému, řkouce: Nechť tebe nesvodí Bůh tvůj, v němž ty doufáš, říkaje: Nebude dán Jeruzalém v ruku krále Assyrského.
“Ke pehē hoʻomou lea kia Hesekaia ko e tuʻi ʻo Siuta, ʻoua naʻa tuku ʻa ho ʻOtua, ʻaia ʻoku ke faʻaki ki ai, ke kākaaʻi koe, ʻo pehē, ‘ʻE ʻikai tukuange ʻa Selūsalema ki he nima ʻoe tuʻi ʻo ʻAsilia.’
11 Aj, slyšels, co jsou učinili králové Assyrští všechněm zemím, pohubivše je, a ty bys měl býti vysvobozen?
Vakai, kuo ke fanongo ki he meʻa kuo fai ʻe he ngaahi tuʻi ʻo ʻAsilia ki he ngaahi fonua kotoa pē ʻi he fakaʻauha ʻaupito ʻakinautolu; pea ʻe fakamoʻui koe?
12 Zdaliž jsou je vysvobodili bohové těch národů, kteréž zahladili předkové moji, Gozana, Charana, Resefa a syny z Eden, kteříž byli v Telasar?
Kuo fakamoʻui ʻe he ngaahi ʻotua ʻoe ngaahi puleʻanga ʻakinautolu naʻe fakaʻauha ʻe heʻeku ngaahi tamai, ko Kosani, mo Holani, mo Lesefi, mo e fānau ʻa Iteni ʻaia naʻe ʻi Tilasa?
13 Kde jest král Emat, a král Arfad, a král města Sefarvaim, Ana i Ava?
‌ʻOku ʻi fē ʻae tuʻi ʻo Hamati, pea mo e tuʻi ʻo ʻAapati, pea mo e tuʻi ʻoe kolo ko Sifaveimi, mo Hena, mo Iva?”
14 Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslů, přečtl jej a vstoupiv do domu Hospodinova, rozvinul jej Ezechiáš před Hospodinem.
Pea naʻe maʻu ʻe Hesekaia ʻae tohi mei he nima ʻoe kau talafekau, pea lau ia: pea naʻe ʻalu hake ʻa Hesekaia ki he fale ʻo Sihova, ʻo ne folahi ia ʻi he ʻao ʻo Sihova.
15 A modlil se Ezechiáš Hospodinu, řka:
Pea naʻe hū ʻa Hesekaia kia Sihova, ʻo pehē,
16 Hospodine zástupů, Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty jsi sám Bůh všech království země, ty jsi učinil nebe i zemi.
“ʻE Sihova ʻoe ngaahi kautau, ko e ʻOtua ʻo ʻIsileli, ʻaia ʻoku ʻafio ʻi he vahaʻa ʻoe ongo Selupi, ko koe ko e ʻOtua, ʻio, ko koe tokotaha pe, ʻi he ngaahi puleʻanga ʻo māmani: ko koe naʻe ngaohi ʻae langi mo māmani.
17 Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš; otevři, Hospodine, oči své a pohleď; slyš, pravím, všecka slova Senacheribova, kterýž poslal k činění útržek Bohu živému.
Fakaongo mai ho fofonga, ʻe Sihova, pea fanongo; fakaʻā, ʻe Sihova, ho fofonga, pea ke ʻafioʻi: pea fanongo ki he lea kotoa pē ʻa Senakalipe, ʻaia kuo fekau ke valoki ʻaki ʻae ʻOtua moʻui.
18 Takť jest, Hospodine, žeť jsou pohubili králové Assyrští všecky ty krajiny i zemi jejich,
Ko e moʻoni, ʻE Sihova, ko e ngaahi tuʻi ʻo ʻAsilia kuo nau fakaʻauha ʻae ngaahi puleʻanga kotoa pē, mo honau ngaahi fonua,
19 A uvrhli bohy jejich do ohně; nebo nebyli bohové, ale dílo ruku lidských, dřevo a kámen, protož zahladili je.
Pea kuo lī honau ngaahi ʻotua ki he afi: he naʻe ʻikai ko ha ʻotua ʻakinautolu, ka ko e ngāue ʻae nima ʻoe tangata, ko e ʻakau mo e maka: ko ia kuo nau fakaʻauha ai ʻakinautolu.
20 A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboď nás z ruky jeho, aťby poznala všecka království země, že jsi ty Hospodin sám.
Ko ia, ʻE Sihova ko homau ʻOtua, fakahaofi ʻakimautolu mei hono nima, koeʻuhi ke ʻilo ʻe he ngaahi puleʻanga kotoa pē ʻo māmani ko koe ko Sihova, ʻio, ko koe tokotaha pe.”
21 Tedy poslal Izaiáš syn Amosův k Ezechiášovi, řka: Toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Zač jsi mi se modlil strany Senacheriba krále Assyrského,
Pea naʻe toki fekau ʻe ʻIsaia ko e foha ʻo ʻAmosi kia Hesekaia, ʻo pehē, “ʻOku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua ʻo ʻIsileli, ko e meʻa ʻi hoʻo hū kiate au koeʻuhi ko Senakalipe ko e tuʻi ʻo ʻAsilia:
22 Totoť jest slovo, kteréž mluvil Hospodin o něm: Pohrdá tebou, a posmívá se tobě panna, dcera Sionská, potřásá hlavou za tebou dcera Jeruzalémská.
Ko eni ʻae lea ʻaia kuo folofolaʻaki ʻe Sihova ʻoku kau kiate ia; ‘Ko e taʻahine, ko e ʻofefine ʻo Saione, kuo fehiʻa kiate koe, pea kata manuki kiate koe: ko e ʻofefine ʻo Selūsalema, kuo ne kalokalo hono ʻulu kiate koe.
23 Kohož jsi zhaněl? A komus se rouhal? A proti komus povýšil hlasu, a pozdvihl zhůru očí svých? Proti Svatému Izraelskému.
Ko hai ia kuo ke manukiʻi mo kapeʻi? Pea kuo ke hiki hake ho leʻo kia hai, pea hiki mo ho mata ki ʻolunga? ʻIo, ki he tokotaha māʻoniʻoni ʻo ʻIsileli.
24 Skrze služebníky své utrhal jsi Pánu, a řekl jsi: Ve množství vozů svých já jsem vytáhl na hory vysoké, na stráně Libánské, a zpodtínám vysoké cedry jeho, i spanilé jedle jeho, a vejdu na nejvyšší kraj jeho do lesů a výborných rolí jeho.
Kuo ke manukiʻi ʻe hoʻo kau tamaioʻeiki ʻa Sihova, pea kuo ke pehē, ʻI he tokolahi ʻo ʻeku ngaahi saliote kuo u haʻu ki he māʻolunga ʻoe moʻunga, ki he tafaʻaki ʻo Lepanoni, pea te u tuʻusi ki lalo ʻae ngaahi sita māʻolunga ʻo ia, pea mo e ngaahi ʻakau ko e fea lelei ʻo ia: pea te u hū ki he māʻolunga ʻo hono ngaahi ngataʻanga, mo e vao ʻakau ʻo hono Kameli.
25 Já jsem vykopal a pil vody; nebo jsem vysušil nohama svýma všecky potoky míst obležených.
Kuo u keli, pea inu vai, pea kuo u fakamaha ʻaki hoku ʻaofi vaʻe ʻae ngaahi vaitafe kotoa pē ʻoe ngaahi kolo kuo kāpui ʻe he tau.
26 Zdalis neslyšel, že jsem již to dávno učinil, a ode dnů starých to sformoval? Nyní pak k tomu přivozuji, aby v poušť a v hromady rumu města hrazená obrácena byla,
‌ʻIkai kuo ke fanongo fuoloa, kuo u fai ia ʻe au; pea ʻi he ngaahi kuonga ʻi muʻa, naʻaku tuʻutuʻuni ki ai? ko eni, kuo u fakahoko ia, koeʻuhi ke ke liliu ʻae ngaahi kolo kuo teu tau, ko e ngaahi tuʻunga fale kuo ʻauha.
27 A jejich obyvatelé ruce oslablé majíc, předěšeni a zahanbeni jsouc, byli jako bylina polní, a zelina vzcházející, jako tráva na střechách, a osení rzí zkažené, prvé než by dorostlo.
Ko ia naʻe mālohi siʻi pe hoʻonau kakai, naʻa nau manavahē pea puputuʻu: naʻa nau hangē ko e mohuku ʻoe ngoue, pea hangē ko e ʻakau mata, ʻo hangē ko e mohuku ʻi he tuʻa fale, pea hangē ko e uite kuo mahunu ʻi he teʻeki ke tupu hake.
28 Sedání pak tvé, a vycházení tvé i vcházení tvé znám, i vzteklost tvou proti sobě.
Ka ʻoku ou ʻilo ho nofoʻanga, pea mo hoʻo ʻalu kituʻa, mo hoʻo hū ki fale, mo hoʻo ʻita kiate au.
29 Poněvadž ty se vztěkáš proti mně, a tvé zpouzení přišlo v uši mé, protož vpustím udici svou v chřípě tvé, a udidla svá v ústa tvá, a odvedu tě zase tou cestou, kterouž jsi přišel.
Ko e meʻa ʻi he ʻalu hake ki hoku fofonga hoʻo ʻita kiate au, mo hoʻo fielahi, ko ia te u ʻai ʻeku mātaʻu ki ho avaʻi ihu, mo ʻeku meʻa taʻofi ʻi ho loungutu, pea te u fakafoki koe ʻi he hala ko ia ʻaia ne ke haʻu ai.
30 A toto měj za znamení: Budete jísti roku prvního, co samo od sebe zroste, též druhého roku, což se samo od sebe zrodí, třetího pak roku budete síti a žíti a štěpovati vinice, a jísti ovoce jejich.
Pea ko e fakaʻilonga eni kiate koe, Te mou kai ʻi he taʻu ni ʻaia ʻoku tupu ʻiate ia pe; pea ʻi hono ua ʻoe taʻu ʻaia ʻoku tupu mei ai: pea ʻi hono tolu ʻoe taʻu te mou tūtuuʻi, pea tuʻusi mai, pea tō ʻae ngaahi ngoue vaine, pea kai ʻae ngaahi fua ʻo ia.
31 Ostatek zajisté domu Judova, kterýž pozůstal, vpustí zase kořeny své hluboce, a vydá užitek zhůru.
Pea ko e toe ʻoe fale ʻo Siuta, kuo hao ʻe toe aka ki lalo, pea fua ʻi ʻolunga:
32 Nebo z Jeruzaléma vyjdou ostatkové, a zachovaní z hory Siona. Horlivost Hospodina zástupů učiní to.
Koeʻuhi ʻe ʻalu ʻi Selūsalema ha toenga kakai, pea ko kinautolu kuo hao ʻi he moʻunga ko Saione: ko e ʻofa ʻa Sihova ʻoe ngaahi kautau te ne fai ʻae meʻa ni.
33 A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském: Nevejdeť do města tohoto, aniž sem střely vstřelí, aniž na ně dotrou pavézníci, aniž udělají u něho náspu.
Ko ia ʻoku pehē ʻae folofola ʻa Sihova ʻaia ʻoku kau ki he tuʻi ʻo ʻAsilia, ‘ʻE ʻikai te ne haʻu ki he kolo ni, pe fanaʻi ha ngahau ki ai, pe haʻu ki ai ʻaki ʻae ngaahi fakaū pe fokotuʻu ha tetanu ki ai.
34 Cestou, kterouž přitáhl, zase navrátí se, a do města tohoto nevejde, praví Hospodin.
‌ʻOku pehē ʻe Sihova, ʻI he hala naʻa ne haʻu ai, ʻi he hala ko ia te ne foki atu ai, pea ʻe ʻikai te ne haʻu ki he kolo ni.
35 Nebo chrániti budu města tohoto, abych je zachoval pro sebe a pro Davida služebníka svého.
He te u maluʻi ʻae kolo ni ʻo fakamoʻui ia koeʻuhi ko au, pea koeʻuhi ko ʻeku tamaioʻeiki ko Tevita.’”
36 Tedy vyšel anděl Hospodinův, a zbil v vojště Assyrském sto osmdesáte a pět tisíců. I vstali velmi ráno, a aj, všickni mrtví.
Pea naʻe toki ʻalu atu ʻae ʻāngelo ʻo Sihova, ʻo ne taaʻi ʻi he nofoʻanga tau ʻoe kau ʻAsilia ʻae tokotaha kilu mā toko valu mano ma toko nima afe: pea ʻi he tuʻu hengihengi hake ʻae kakai, vakai, kuo nau mate, ko e ʻangaʻanga kotoa pē.
37 A tak odjel, anobrž utekl, a navrátil se Senacherib král Assyrský, a bydlil v Ninive.
Ko ia naʻe ʻalu ai ʻa Senakalipe ko e tuʻi ʻo ʻAsilia, ʻo ne ʻalu, ʻo foki atu, pea nofo ʻi Ninive.
38 I stalo se, když se klaněl v chrámě Nizrocha boha svého, že Adramelech a Sarasar, synové jeho, zabili jej mečem, a utekli do země Ararat. I kraloval Esarchaddon syn jeho místo něho.
Pea naʻe hoko ʻo pehē, lolotonga ʻene lotu ʻi he fale ʻo Nisiloki ko hono ʻotua, naʻe taaʻi ia ʻe hono ongo foha ko ʻAtilameleki mo Salisa ʻaki ʻae heletā pea ne na hao ki he fonua ko ʻAminia pea naʻe pule hono foha ko ʻAsahatoni ko hono fetongi.

< Izaiáš 37 >