Izaiáš 3
1 Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody,
Jer gle, Gospod, Gospod nad vojskama uzeæe Jerusalimu i Judi potporu i pomoæ, svaku potporu u hljebu i svaku potporu u vodi,
2 Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce,
Junaka i vojnika, sudiju i proroka, i mudarca i starca,
3 Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného,
Pedesetnika i ugledna èovjeka, i savjetnika i vješta umjetnika i èovjeka rjeèita.
4 A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi.
I daæu im knezove mladiæe, i djeca æe im biti gospodari.
5 I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému.
I èiniæe silu u narodu jedan drugome i svaki bližnjemu svojemu; dijete æe ustajati na starca i nepošten èovjek na poštena.
6 Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou.
I èovjek æe uhvatiti brata svojega iz kuæe oca svojega govoreæi: imaš haljinu, budi nam knez, ovaj rasap neka je pod tvojom rukom.
7 Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu.
A on æe se zakleti u onaj dan govoreæi: neæu biti ljekar, niti imam kod kuæe hljeba ni haljine, ne postavljajte me knezom narodu.
8 Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho.
Jer se obori Jerusalim i Juda pade, jer se jezik njihov i djela njihova protive Gospodu da draže oèi slave njegove.
9 Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.
Što se vidi na licu njihovu svjedoèi na njih, razglašuju grijeh svoj kao Sodom, ne taje; teško duši njihovoj! jer sami sebi èine zlo.
10 Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude.
Recite pravedniku da æe mu dobro biti, jer æe jesti plod od djela svojih.
11 Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.
Teško bezbožniku! zlo æe mu biti, jer æe mu se naplatiti ruke njegove.
12 Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.
Narodu mojemu èine silu djeca, i žene su im gospodari. Narode moj! koji te vode, zavode te, i kvare put hoda tvojega.
13 Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi.
Ustaje Gospod na parbu, stoji da sudi narodima.
14 Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich.
Gospod æe doæi na sud sa starješinama naroda svojega i s knezovima njegovijem, jer vi potrste vinograd, grabež od siromaha u vašim je kuæama.
15 Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.
Zašto gazite narod moj i lice siromasima satirete? govori Gospod, Gospod nad vojskama.
16 I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají,
Još govori Gospod: što se poniješe kæeri Sionske i idu opružena vrata i namigujuæi oèima, sitno koraèaju i zvekeæu nogama,
17 Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží.
Zato æe Gospod uèiniti da oæelavi tjeme kæerima Sionskim, i otkriæe Gospod golotinju njihovu.
18 V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže,
Tada æe Gospod skinuti nakit s obuæe i vezove i mjeseèiæe,
19 Jablka zlatá a spinadla a čepce,
Nizove i lanèiæe i trepetljike,
20 Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice,
Ukosnike i podveze i pojase i stakalca mirisna i oboce,
21 Prsteny a náčelníky,
Prstene i poèeonike,
22 Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky,
Sveèane haljine i ogrtaèe i prijevjese i toboce,
23 I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře.
I ogledala i košuljice i oglavlja i pokrivala.
24 A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy.
I mjesto mirisa biæe smrad, i mjesto pojasa raspojasina, mjesto pletenica æela, mjesto širokih skuta pripasana vreæa, i mjesto ljepote ogorjelina.
25 Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji.
Tvoji æe ljudi pasti od maèa i junaci tvoji u ratu.
26 I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.
I tužiæe i plakaæe vrata njegova, a on æe pust ležati na zemlji.
