Izaiáš 26
1 V ten den zpívána bude píseň tato v zemi Judské: Město máme pevné, sám Bůh spasením obdařil zdi a valy jeho.
ʻI he ʻaho ko ia ʻe hiva ʻaki ʻae hiva ni ʻi he fonua ki Siuta; “ʻOku tau maʻu ʻae kolo mālohi; ʻe tuʻutuʻuni [ʻe he ʻOtua ]ʻae fakamoʻui ki hono ngaahi ʻā mo hono ngaahi puke.
2 Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, ostříhající všeliké pravdy.
Mou toʻo ʻae ngaahi matapā, koeʻuhi ke hū ai ʻae puleʻanga māʻoniʻoni ʻaia ʻoku tauhi ʻae moʻoni.
3 Èlověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá.
Te ke tauhi ia ʻi he melino haohaoa, ʻaia ʻoku faʻaki hono loto kiate koe: koeʻuhi ʻoku ne falala kiate koe.
4 Doufejtež v Hospodina až na věky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála věčná.
Mou falala kia Sihova ʻo lauikuonga: he ʻoku ʻi he ʻEiki ko Sihova ʻae māfimafi taʻengata.
5 Ale obyvatele vysokých míst snižuje, města vyvýšeného ponižuje, ponižuje ho až k zemi, sráží je až do prachu.
He ʻoku ne ʻomi ki lalo ʻakinautolu ʻoku nofo ʻi he māʻolunga; ʻoku ne fakamoʻulaloa ʻae kolo māʻolunga, ʻoku ne fakamoʻulaloa ia, ʻio, ki he kelekele ʻoku ne ʻomi ia ki he efu.
6 Pošlapává je noha, nohy chudého, krokové nuzných.
ʻE malaki hifo ia ʻaki ʻae vaʻe, ʻio, ʻae vaʻe ʻoe paea, pea mo e laka ʻae masiva.”
7 Cesta spravedlivého jest upřímá; stezku spravedlivého vyrovnáváš.
Ko e hala ʻoe angatonu ko e māʻoniʻoni ia: ʻa koe, ko e fungani māʻoniʻoni, ʻoku ke fakamamafa ʻae hala ʻoe angatonu.
8 Také na cestě soudů tvých, Hospodine, očekáváme na tě; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše.
ʻIo, kuo mau tatali kiate koe, ʻE Sihova, ʻi he hala ʻo hoʻo ngaahi fakamaau; ʻoku holi ʻa homau laumālie ki ho huafa, pea ʻi he fakamanatu kiate koe.
9 Duše má touží po tobě v noci, nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám. Nebo když soudové tvoji dějí se na zemi, obyvatelé okršlku zemského učí se spravedlnosti.
Kuo u holi ʻi hoku laumālie kiate koe ʻi he pō; ʻio, te u kumi vave kiate koe ʻaki ʻa hoku laumālie ʻi loto ʻiate au: he ka ʻi he fonua ʻa hoʻo ngaahi fakamaau, ʻe toki ako ʻae kakai ʻo māmani ki he māʻoniʻoni.
10 Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu.
Ke hā ʻae ʻaloʻofa ki he angakovi, ka e ʻikai te ne ako ki he māʻoniʻoni: ʻi he fonua ʻoe angatonu te ne fai kākā, pea ʻe ʻikai te ne mamata ki he māfimafi ʻa Sihova.
11 Hospodine, ačkoli vyvýšena jest ruka tvá, však toho nevidí. Uzříť a zahanbeni budou, závidíce lidu tvému; nadto i ohněm ty nepřátely své sehltíš.
ʻE Sihova, ʻoka hiki hake ho nima, ʻe ʻikai te nau mamata: ka te nau mamata, pea te nau mā koeʻuhi ko e meheka ki hoʻo kakai; ʻio, ʻe ʻauha ʻi he afi ʻa ho ngaahi fili.
12 Nám, Hospodine, způsobíš pokoj; nebo i všecko, cožkoli se dálo při nás, dělal jsi pro dobré naše.
ʻE Sihova te ke tuʻutuʻuni ʻae fiemālie maʻanautolu: he kuo ke fai ʻe koe ʻa ʻemau ngaahi ngāue kotoa pē ʻiate kimautolu.
13 Hospodine, Bože náš, panovaliť jsou nad námi páni jiní než ty, (my však toliko v tebe doufajíce, rozpomínali jsme se na jméno tvé).
ʻE Sihova ko homau ʻOtua, kuo puleʻi ʻakimoutolu ʻe he ngaahi ʻeiki kehe: ka e talu mei heni te mau takua ho huafa ʻoʻou.
14 Ale již zemřevše, neoživouť, mrtví jsouc, nevstanouť, proto že jsi je navštívil, a vyplénil, i zahladil všecku památku jejich.
Kuo nau mate, ʻe ʻikai te nau moʻui; kuo nau pekia, ʻe ʻikai te nau toetuʻu: ko ia kuo ke ʻaʻahi mo fakaʻauhaʻi ʻakinautolu, pea kuo ke fakangata honau fakamanatu kotoa pē.
15 Rozmnožil jsi národ, ó Hospodine, rozmnožil jsi národ, a oslaven jsi, ač jsi jej byl vzdálil do všech končin země.
Kuo ke fakatokolahi ʻae puleʻanga, ʻE Sihova, kuo ke fakatokolahi ʻae puleʻanga: kuo fakaongoleleiʻi koe: kuo ke fakamanatu ʻae ngaahi ngataʻanga kotoa pē ʻoe fonua.
16 Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával.
ʻE Sihova, ʻi he tuʻutāmaki kuo mau ʻaʻahi kiate koe, naʻa mau lilingi ʻae lotu ʻi he hoko hoʻo tautea kiate kimautolu.
17 Jako těhotná, blížíc se ku porodu, svírá se, křičí v bolestech svých, tak jsme byli před tváří tvou, Hospodine.
Hangē ʻoku mamahi ha fefine feitama, ʻoka fakaʻaʻau ke ofi ʻene fāʻele, pea ʻoku tangi ʻi heʻene langā: kuo pehē ʻakimautolu ʻi ho ʻao, ʻE Sihova.
18 Počali jsme, svírali jsme se, jako bychom rodili vítr: však jsme žádného vysvobození nezpůsobili zemi, aniž padli obyvatelé okršlku zemského.
Naʻa mau tuituʻia, naʻa mau mamahi, ʻo hangē kuo mau fanauʻi ʻae matangi; naʻe ʻikai te mau fai ha fakamoʻui ʻi he fonua; pea ʻoku teʻeki ke hinga ʻae kakai ʻo māmani.
19 Oživouť mrtví tvoji, těla mrtvá má vstanou. Prociťte a prozpěvujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách, ale bezbožné k zemi zporážíš.
ʻE moʻui ʻa hoʻo kakai mate, te nau toetuʻu fakataha mo hoku sino mate ni. Mou ʻa ʻo hiva, ʻakimoutolu ʻoku nofo ʻi he efu: he ʻoku tatau hoʻo hahau mo e hahau ʻoe mohuku mata, pea ʻe puʻaki ʻe he kelekele ʻae mate.
20 Ej lide můj, vejdi do pokojů svých, a zavři dvéře své za sebou; schovej se na maličkou chvilku, dokudž nepřejde hněv.
Haʻu, ʻa hoku kakai, pea hū ki homou ngaahi loki, pea tāpuni ho matapā kiate koe: fufū koe ʻo fuoloa siʻi, kaeʻoua ke mole atu ʻae houhau.
21 Nebo aj, Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země, a odkryje země zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých.
He vakai, ʻoku hāʻele ʻa Sihova mei hono potu ke tautea ʻae kakai ʻo māmani koeʻuhi ko ʻenau hia: pea ʻe fakahā ʻe he fonua hono toto, pea ʻe ʻikai toe ʻufiʻufi hono kakai kuo tāmateʻi.
