Izaiáš 25
1 Hospodine, ty jsi Bůh můj, vyvyšovati tě budu, a oslavovati budu jméno tvé; nebo jsi učinil předivné věci. Rady tvé zdávna uložené jsou věrná pravda.
ʻE Sihova, ko koe ko hoku ʻOtua; te u fakahikihikiʻi koe, te u fakamālō ki ho huafa; he kuo ke fai ʻae ngaahi meʻa fakaofo; ko hoʻo ngaahi tuʻutuʻuni ʻi muʻa ko e angatonu mo e moʻoni.
2 Nebo jsi obrátil město v hromadu, město hrazené v zříceninu, paláce cizozemců, aby nebyli městem, a na věky aby nebyli zase staveni.
He kuo ke liliu ʻae kolo ko e fokotuʻunga ʻotoʻota; ʻae kolo naʻe ai hono ʻā ko e tuʻunga fale kuo maumau: ʻae nofoʻanga fakaʻeiʻeiki ʻoe kakai muli ke lala: ʻe ʻikai ʻaupito toe langa ia.
3 Protož ctíti tě budou lid silný, města národů hrozných báti se tebe budou.
Ko ia ʻe fakaongoongoleleiʻi koe ʻe he kakai mālohi, ʻe manavahē kiate koe ʻae kolo ʻoe ngaahi puleʻanga fakailifia.
4 Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útočištěm před povodní, zastíněním před horkem; (nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zed).
He naʻa ke hoko ko e tokoni ki he kakai paea, ko e mālohi ki he masiva ʻi heʻene mamahi, ko e hūfanga mei he afā, ko e malumalu mei he pupuha ʻoka tatau ʻae tuʻoni matangi ʻoe kakai fakailifia mo e afā ʻoku faʻaki ki he ʻā maka.
5 Hlučení cizozemců jsi přetrhl jako horkost v sucho, horkost stínem oblaku; zhouba ukrutných přetržena.
Te ke ʻohifo ki lalo ʻae longoaʻa ʻoe kakai muli, ʻo hangē ko e laʻā ʻi he potu mōmoa; ʻio, ke pupuha ʻi he malu ʻo ha ʻao; ʻe fakavaivaiʻi ʻae vaʻa ʻoe kakai fakamanavahē.
6 I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných, hody z vína vystálého, z věcí tučných, mozk v sobě majících, z vína vystálého a učištěného.
Pea ʻe teuteu ʻe Sihova ʻoe ngaahi kautau ʻi he moʻunga ni ʻae kātoanga ʻae ngaahi meʻa lelei ki he kakai kotoa pē, ko e kātoanga ʻoe uaine motuʻa, ʻoe ngaahi meʻa momona ʻoku fonu ʻi he ngako ʻoe hui, mo e uaine motuʻa kuo maʻa ʻaupito.
7 A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové.
Pea te ne maumauʻi ʻi he moʻunga ni ʻae ʻufiʻufi ʻoku fakapulou ʻaki ʻae mata ʻoe kakai kotoa pē, pea mo e pūlou kuo fofola ki he ngaahi puleʻanga kotoa pē.
8 Sehltí i smrt u vítězství, a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři, a pohanění lidu svého odejme ze vší země; (nebo Hospodin mluvil).
Te ne fakaʻauha ʻaupito ʻae mate ʻi he mālohi; pea ʻe holoholo ʻe he ʻEiki ko Sihova ʻae ngaahi loʻimata mei he mata kotoa pē; pea ko e valoki ʻo hono kakai te ne toʻo mei he fonua kotoa pē: he kuo folofola pehē ʻa Sihova.
9 Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás. Onť jest Hospodin, jehož jsme očekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho.
Pea ʻe fai ʻae lea ʻo pehē ʻi he ʻaho ko ia, “Vakai, ko hotau ʻOtua eni; naʻa tau tatali kiate ia, pea te ne fakamoʻui ʻakitautolu: ko eni ʻa Sihova; naʻa tau tatali kiate ia, pea te tau fiefia mo nekeneka ʻi heʻene fakamoʻui.”
10 Nebo odpočine ruka Hospodinova na hoře této, a mlácen bude Moáb na místě svém, jako vymlacována bývá pleva do hnoje.
Koeʻuhi ʻe nofomaʻu ʻae nima ʻo Sihova ʻi he moʻunga ni, pea ʻe molomoloki hifo ʻiate ia ʻa Moape, ʻio, ʻo hangē ʻoku molomoloki ʻae mohuku mōmoa ʻi he tuʻunga ʻotoʻota.
11 A roztáhneť ruce své u prostřed něho, jako roztahuje ten, kterýž plyne k plování, a poníží pýchy jeho rameny rukou svých.
Pea te ne mafao atu hono nima ki he lotolotonga ʻokinautolu, ʻo hangē ko e mafao ʻae nima ʻo ha taha ʻoku kakau: pea te ne ʻohifo ʻene laukau fakataha mo e ngaahi filioʻi ʻo hono nima.
12 A tak pevnost i výsost zdí tvých sehne, poníží a srazí na zem až do prachu.
Pea ko e fale māʻolunga ʻoe puke ʻo hoʻo ngaahi ʻā maka te ne ʻohifo, ʻo fakatoka lafalafa ki lalo, pea ʻomi ki he kelekele, ʻio, ki he efu.
