Izaiáš 16
1 Pošlete beránky panovníku země, počnouc od Sela až do pouště, k hoře dcery Sionské.
Kawuru rombe koa Sela kungʼadogo thim mondo uterne ruodh piny, modak e got mar Nyar Sayun kaka gir chiwo.
2 Sic jinak bude Moáb jako pták místa nemající, a s hnízda sehnaný; budou dcery Moábské při brodech Arnon.
Mana kaka nyithind winy moketh odgi mafuyo koni gi koni, e kaka mond jo-Moab nodongʼ e kar otuodo manie Aora Arnon.
3 Svolej radu, učiň soud, připrav stín svůj u prostřed poledne jako noc; skrej vyhnané, místa nemajícího nevyzrazuj.
“Ngʼadnwauru rieko, nyiswa gima onego watim. Pandwauru mondo kik yudwa kendo panduru jowa moringo lweny, kendo kik uyie mondo omaki joma oseringo.
4 Nechať u tebe pobudou vyhnaní moji, ó Moábe, buď skrýší jejich před zhoubcím; nebo přestane násilník, přestane zhoubce, pošlapávající vyhlazen bude z země.
We jo-Moab moringo lweny odag kodu kendo bednegi ragengʼ kuom jakethgi.” Ngʼatno masandogi tekone norum, kendo kethruok notieki; mi jathir ji nolal nono e piny.
5 A upevněn bude milosrdenstvím trůn, a seděti bude na něm stále v stánku Davidovu ten, kterýž by soudil a vyhledával soudu a pospíchal k spravedlnosti.
Kuom hera, loch nogur; kuom adiera ngʼato nobedie lojno, ngʼatno nowuogi e od Daudi, ma en ngʼat mangʼado bura kare, kendo ojiwo timbe mag adieri.
6 Ale slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o pýše jeho, a chloubě jeho i spouzení se jeho, ale nepřijdouť k vykonání myšlénky jeho.
Wasewinjo sunga mar Moab, kaka otingʼore malo gi wuondruok, kopongʼ gi sunga kod achaya, to dhialruokneno en kayiem nono.
7 Protož kvíliti bude Moáb před Moábem, jeden každý kvíliti bude; nad grunty Kirchareset úpěti budete, a říkati: Jižť jsou zkaženi.
Kuom mano jo-Moab dengo, gidengo kaachiel nikech Moab. Ywaguru kendo ubed gi lit nikech jo-Kir Hareseth.
8 Nýbrž i réví Ezebon usvadlo, i vinní kmenové Sibma. Páni národů potřeli výborné réví jeho, kteréž až do Jazer dosahalo, a bylo se rozšířilo při poušti; rozvodové jeho rozložili se, a dosahali až za moře.
Puothe mag Heshbon ner, kaachiel gi mzabibu mag Sibma. Jotelo mag ogendini oseketho divai mane berie moloyo, mane ndalo moro ochopo nyaka Jazer, kendo olandore nyaka kar ongoro. Bedene nolawore malach mochopo nyaka nam.
9 Protož pláči pro pláč Jazerských a pro vinici Sibma; svlažuji tě slzami svými, ó Ezebon a Eleale, nebo provyskování nad ovocem tvým letním a nad žní tvou kleslo.
Omiyo aywak mana kaka Jazer ywak nikech mzabibu mag Sibma. Yaye Heshbon, yaye Eleale, analuoku gi pi wangʼ. Mor ma un-go nikech olembeu mosechiek kendo nikech keyo maru osetieki.
10 A přestalo veselé a plésání nad polem úrodným, na vinicích se nezpívá, ani prokřikuje, vína v presích netlačí ten, kterýž tlačívá. Takž i já provyskování přestávám.
Mor kod ilo norum chuth e puotheu mag olemo kendo onge wer mano wer kata koko manogo e puotheu mag mzabibu; bende onge ngʼato angʼata manochak obi mzabibu e kuonde mag bicho, nimar asetieko mahu mar mor ma un-go.
11 Protože střeva má nad Moábem jako harfa znějí, a vnitřnosti mé pro Kircheres.
Chunya ywago Moab mana kaywak mar nyatiti, kendo chunya ma iye ywago Kir Hareseth.
12 I stane se, když zřejmé bude, an ustává Moáb nad výsostmi, že vejde do svatyně své, aby se modlil, však nic nespraví.
Ka Moab ochopo kuonde hembko mag misengini, to ochandore achanda nono; to kata ka odonjo e kare mar lemo, to en mana kayiem nono.
13 Toť jest to slovo, kteréž mluvil Hospodin o Moábovi již dávno.
Ma e wach ma Jehova Nyasaye nosewacho kuom Moab.
14 Nyní pak praví Hospodin, řka: Po třech letech, jakáž jsou léta nájemníka, v potupu uvedena bude sláva Moábova se vším množstvím velikým, tak že ostatkové jeho budou skrovní, přemaličcí a mdlí.
To sani Jehova Nyasaye wacho niya: Kapok okadho higni adek, mana kaka ja-otongʼo tiyo kaparo hignige adek ma tije rumogo e kaka duongʼ mar Moab kaachiel gi joge mangʼeny duto none achaya, bende joge ma notony nobed manok kendo mayom yom.
