Hozeáš 9
1 Neraduj se, Izraeli, s plésáním jako jiní národové, že smilníš, odcházeje od Boha svého, a miluješ mzdu po všech obilnicích.
ʻOua naʻa ke nekeneka, ʻe ʻIsileli, ʻi he fiefia, hangē ko e kakai kehe: he kuo ke ʻalu ʻo feʻauaki mei ho ʻOtua, kuo ke manako ʻae totongi ʻi he hahaʻanga koane kotoa pē.
2 Obilnice ani pres nebude jich pásti, a mest pochybí jim.
Ko e hahaʻanga, mo e tataʻoʻanga uaine ʻe ʻikai fafanga ai ʻakinautolu, pea ʻe ʻikai ʻiate ia ʻae uaine foʻou.
3 Aniž budou bydliti v zemi Hospodinově, ale navrátí se Efraim do Egypta, a v Assyrii věci nečisté jísti budou.
ʻE ʻikai te nau nofo ʻi he fonua ʻo Sihova; ka ʻe tafoki ʻa ʻIfalemi ki ʻIsipite, pea te nau kai ʻae meʻa taʻemaʻa ʻi ʻAsilia.
4 Nebudou obětovati Hospodinu vína, aniž příjemné jemu bude. Oběti jejich budou jako chléb kvílících, z něhož kdož by koli jedli, poškvrnili by se, protože chléb jejich pro mrtvé jejich nemá přicházeti do domu Hospodinova.
ʻE ʻikai te nau feilaulau ʻaki ʻae uaine kia Sihova, pea ʻe ʻikai te ne fiemālie ai: ko ʻenau ngaahi feilaulau ʻe hangē ko e mā ʻae kau tangilāulau kiate kinautolu; ko kinautolu kotoa pē ʻoku kai ai te nau ʻuli ai: he ko e mā maʻa honau laumālie, ʻe ʻikai hoko ia ki he fale ʻo Sihova.
5 Co pak činiti budete v den slavnosti, a v den svátku Hospodinova?
Ko e hā te mou fai ʻi he ʻaho mamafa, pea ʻi he ʻaho ʻoe kātoanga ʻa Sihova?
6 Nebo aj, zahynou skrze poplénění, Egypt zbéře je, a pohřbí je Memfis; nejrozkošnějšími schranami stříbra jejich kopřiva dědičně vládnouti bude, a bodláčí v domích jejich.
He, vakai, kuo nau ʻalu koeʻuhi ko e fakaʻauha: ʻe tānaki ʻakinautolu ʻe ʻIsipite, ʻe tanu ʻakinautolu ʻe Memifisi: ko e ngaahi potu lelei ki heʻenau siliva, ʻe maʻu ia ʻe he hongohongo: ʻe ʻi honau ngaahi fale fehikitaki ʻae ʻakau talatala.
7 Přijdou dnové navštívení, přijdou dnové odplacení, poznají Izraelští, že ten prorok jest blázen šílený a člověk ničemný, pro množství nepravosti tvé a velikou nenávist tvou.
Ko e ngaahi ʻaho ʻoe ʻaʻahi kuo hoko, ko e ngaahi ʻaho ʻoe totongi kuo hoko; ʻe ʻilo ia ʻe ʻIsileli, ‘Ko e palōfita ko e vale ia,’ ʻoku faha ʻae tangata fakalaumālie, ko e meʻa ʻi he lahi ʻo hoʻo hia, mo e fehiʻa lahi.
8 Prorok, kterýž stráž drží nad Efraimem spolu s Bohem mým, jest osídlem čihařským na všech cestách svých, nenávist jest v domě Boha jeho.
Ko e tangata leʻo ʻo ʻIfalemi naʻe ʻi hoku ʻOtua: ka ko e palōfita ko e tauhele ʻae tangata tauhele manu ʻi hono hala kotoa pē, mo e fehiʻanekina ʻi he fale ʻo hono ʻOtua.
9 Hlubokoť jsou zabředli a porušili se, tak jako za dnů Gabaa; zpomeneť na nepravost jejich, a vyhledávati bude hříchy jejich.
Kuo nau fakaʻuliʻi lahi ʻakinautolu ʻo hangē ko e ngaahi ʻaho ʻo Kipea: ko ia te ne manatu ʻenau hia, te ne ʻaʻahi ki heʻenau angahala.
10 Jako hrozny na poušti nalezl jsem byl Izraele, jako ranní fíky v prvotinách jejich popatřil jsem na otce vaše; oni odešli za Belfegor, a oddali se té ohavnosti, protož budouť ohavní, tak jakž se jim líbilo.
Ne u ʻilo ʻa ʻIsileli hangē ko e kālepi ʻi he toafa; ne u mamata ki hoʻo ngaahi tamai, hangē ko e tomuʻa momoho ʻi he ʻakau ko e fiki ʻi hono ʻuluaki toʻukai: ka ne nau ʻalu ki Peali-Peoli, pea mavahe ʻakinautolu ke nau mā; pea ko ʻenau ngaahi fakalielia naʻe tatau mo ʻenau manako.
11 Efraim jako pták zaletí, i sláva jejich od narození a od života, nýbrž od početí.
Ka ko ʻIfalemi, ʻe puna atu hono nāunau hangē ko e manupuna, mei he fāʻele, mo e manāva, pea mei he tuituʻia.
12 A byť pak i odchovali syny své, však je zbavím věku zmužilého; nýbrž i jim běda, když já se od nich odvrátím.
Neongo ʻoku nau tauhi ʻenau fānau, ka te u fakamasiva ʻakinautolu, ke ʻoua naʻa toe ha tangata: ʻio, malaʻia foki kiate kinautolu ʻo kau ka mahuʻi meiate kinautolu!
13 Efraim, jakýž vidím Týr, vštípen jest v obydlí, a však Efraim vyvede k mordéři syny své.
ʻOku tō ʻa ʻIfalemi ʻi he potu lelei, hangē naʻaku mamata ki Taia; ka ʻe fanauʻi ʻe ʻIfalemi ʻa ʻene fānau ki he fakapō.
14 Dej jim, Hospodine; co bys dal? Dej jim život neplodný a prsy vyschlé.
Foaki kiate kinautolu, ʻe Sihova: ko e hā te ke foaki? Foaki kiate kinautolu ʻae manāva tōtama mo e huhu maha.
15 Vrch zlosti jejich jest v Galgala, protož i tam jich nenávidím. Pro zlost skutků jejich vyženu je z domu svého, aniž jich více budu milovati; všecka knížata jejich jsou zpurná.
“Ko ʻenau angakovi kotoa pē ʻoku ʻi Kilikali: he naʻe ʻi ai ʻeku fehiʻa kiate kinautolu: koeʻuhi ko e kovi ʻo ʻenau faianga, te u kapusi ʻakinautolu mei hoku fale, ʻe ʻikai te u toe ʻofa kiate kinautolu: ko e kau angatuʻu ʻa honau houʻeiki kotoa pē.
16 Bit bude Efraim, kořen jejich uschne, ovoce nepřinesou, a byť pak zplodili, tedy zmořím nejmilejší života jejich.
Kuo taaʻi ʻa ʻIfalemi, kuo mōmoa honau aka, ʻe ʻikai te nau fua: ʻio, neongo ʻoku nau fānau, ka te u tāmateʻi ʻae ʻofeina ʻa honau manāva.”
17 Pohrdne jimi Bůh můj, nebo nechtí ho poslouchati, i budou tuláci mezi pohany.
Ko hoku ʻOtua te ne liʻaki ʻakinautolu, koeʻuhi naʻe ʻikai te nau fanongo kiate ia: pea te nau hoko ko e kau ʻāuhē ʻi he ngaahi puleʻanga.
