Židům 9
1 Mělať pak i první ona smlouva ustanovení z strany služeb a svatyni světskou.
It is true that even the first Covenant had its regulations for divine worship, and its Sanctuary — though only a material one.
2 Nebo udělán byl stánek první, v kterémž byl svícen, a stůl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatyně.
For a Tabernacle was constructed, with an outer part which contained the stand for the lamps, and the table, and the consecrated bread. This is called the Sanctuary.
3 Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých,
The part of the Tabernacle behind the second Curtain is called the Inner Sanctuary.
4 Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona,
In it is the gold incense-altar, and the Ark containing the Covenant, completely covered with gold. In the Ark is a gold casket containing the manna, Aaron’s rod that budded, and the tablets on which the Covenant was written;
5 Nad truhlou pak byli dva cherubínové slávy, zastěňujíci slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně.
while above it, and overshadowing the Cover on which atonement was made, are the Cherubim of the Presence. But I must not now dwell on these things in detail.
6 To vše když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí kněží, služby vykonávajíce,
Such, then, was the arrangement of the Tabernacle. Into the outer part priests are constantly going, in the discharge of their sacred duties;
7 Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz, ne bez krve, kterouž obětuje sám za sebe, i za lidské nevědomosti.
but into the inner only the High Priest goes, and that but once a year, and never without taking the blood of a victim, which he offers on his own behalf, and on behalf of the errors of the People.
8 Èímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval.
By this the Holy Spirit is teaching that the way into the Sanctuary was hidden, as long as the outer part of the Tabernacle still remained.
9 Kterýž byl podobenstvím na ten přítomný čas, v němžto darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje,
For that was only a type, to continue down to the present time; and, in keeping with it, both gifts and sacrifices are offered, though incapable of satisfying the conscience of the worshiper;
10 Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející.
the whole system being concerned only with food and drink and various ablutions — external ceremonials imposed until the coming of the New Order.
11 Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení,
But, when Christ came, he appeared as High Priest of that Better System which was established; and he entered through that nobler and more perfect ‘Tabernacle,’ not made by human hands — that is to say, not a part of this present creation.
12 Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všel jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl. (aiōnios g166)
Nor was it with the blood of goats and calves, but with his own blood, that he entered, once and for all, into the Sanctuary, and obtained our eternal deliverance. (aiōnios g166)
13 Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poskvrněných, posvěcuje jich k očištění těla,
For, if the blood of goats and bulls, and the sprinkling of the ashes of a heifer, purify those who have been defiled (as far as ceremonial purification goes),
14 Èím více krev Kristova, kterýžto skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému? (aiōnios g166)
how much more will the blood of the Christ, who, through his eternal Spirit, offered himself up to God, as a victim without blemish, purify our consciences from a lifeless formality, and fit us for the service of the Living God! (aiōnios g166)
15 A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest, aby, když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení věčného dědictví přijali ti, jenž jsou povoláni. (aiōnios g166)
And that is why he is the intermediary of a new Covenant; in order that, as a death has taken place to effect a deliverance from the offences committed under the first Covenant, those who have received the Call may obtain the eternal inheritance promised to them. (aiōnios g166)
16 Nebo kdež se děje kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft.
Whenever such a Covenant as a will is in question, the death of the testator must of necessity be alleged.
17 Kšaft zajisté těch, kteříž zemřeli, pevný jest, poněvadž ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, jenž kšaft činil.
For such a Covenant takes effect only upon death, it does not come into force as long as the testator is alive.
18 Protož ani první onen kšaft bez krve nebyl posvěcován.
This explains why even the first Covenant was not ratified without the shedding of blood.
19 Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podle Zákona všemu lidu předložil, vzav krev telat a kozlů, s vodou a s vlnou červenou a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil,
For, when every command had been announced to all the people by Moses in accordance with the Law, he took the blood of the calves and of the goats, with water, scarlet wool, and a bunch of hyssop, and sprinkled even the Book of the Law, as well as all the people,
20 Řka: Tatoť jest krev Zákona, kterýž vám Bůh vydal.
saying, as he did so — “This is the blood that renders valid the Covenant which God has commanded to be made with you.”
21 Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil.
And in the same way he also sprinkled with the blood the Tabernacle and all the things that were used in public worship.
22 A téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin.
Indeed, under the Law, almost everything is purified with blood; and, unless blood is shed, no forgiveness is to be obtained.
23 Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli jsou ty.
While, then, it was necessary for the copies of the heavenly realities to be purified by such means as these, the heavenly realities themselves required better sacrifices.
24 Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by byla příklad s pravou svatyní se srovnávající, ale právě v nebe všel, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás.
For it was not into a Sanctuary made by human hands, which merely foreshadowed the true one, that Christ entered, but into Heaven itself, that he might now appear in the presence of God on our behalf.
25 Ne aby častokrát obětoval sebe samého, jako nejvyšší kněz vcházel do svatyně každý rok se krví cizí,
Nor yet was it to offer himself may times, as year after year the High Priest entered the Sanctuary with an offering of blood — but not his own blood;
26 (Sic jinak byl by musil častokrát trpěti od počátku světa, ) ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest. (aiōn g165)
for then Christ would have had to undergo death many times since the creation of the world. But now, once and for all, at the close of the age, he has appeared, in order to abolish sin by the sacrifice of himself. (aiōn g165)
27 A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud,
And, as it is ordained for men to die but once (death being followed by judgment),
28 Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidi hříchů; podruhé pak bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení.
so it is with the Christ. He was offered up once and for all, to ‘bear away the sins of many’; and the second time he will appear — but without any burden of sin — to those who are waiting for him, to bring Salvation.
