Židům 9
1 Mělať pak i první ona smlouva ustanovení z strany služeb a svatyni světskou.
Now, the first covenant also had ordinances of worship, and the worldly sanctuary:
2 Nebo udělán byl stánek první, v kterémž byl svícen, a stůl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatyně.
for a tabernacle was constructed, the first, in which were the candlestick, and the table, and the presence bread; and this tabernacle is called holy.
3 Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých,
But after the second vail, the tabernacle which is called the holy of holies;
4 Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona,
which had the golden censer, and the ark of the covenant overlaid on all sides with gold, in which were the golden pot that held the manna, and the rod of Aaron that budded, and the tables of the covenant;
5 Nad truhlou pak byli dva cherubínové slávy, zastěňujíci slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně.
and over the ark, the cherubim of glory overshadowing the mercy-seat; of which things we can not now speak particularly.
6 To vše když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí kněží, služby vykonávajíce,
Now, when these things were thus arranged, the priests went, at all times, into the first tabernacle, discharging the service of God.
7 Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz, ne bez krve, kterouž obětuje sám za sebe, i za lidské nevědomosti.
But into the second, the high priest alone went, once during the year, not without blood, which he offered for himself, and for the errors of the people:
8 Èímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval.
the Holy Spirit signifying this, that the way into the most holy was not yet made manifest, while the first tabernacle was still standing,
9 Kterýž byl podobenstvím na ten přítomný čas, v němžto darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje,
which, as a symbol, remains to the present time, in which are offered both gifts and sacrifices that can not make perfect, as it respects the conscience, him that does the service;
10 Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející.
since he relies only on meats and drinks and various immersions, ordinances indeed of the flesh, which were imposed till the time of reformation.
11 Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení,
But Christ, having come a high priest of the good things to come, through the greater and more perfect tabernacle, not made with hands, (that is, not of this building, )
12 Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všel jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl. (aiōnios g166)
entered, not by the blood of goats and calves, but by his own blood, once for all, into the most holy, having obtained eternal redemption. (aiōnios g166)
13 Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poskvrněných, posvěcuje jich k očištění těla,
For if the blood of bulls and goats, and the ashes of a heifer sprinkling the unclean, cleanses them as it respects the purity of the flesh,
14 Èím více krev Kristova, kterýžto skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému? (aiōnios g166)
how much more will the blood of the Christ, who, through the eternal Spirit, offered himself without spot to God, cleanse your conscience from dead works, in order that you may serve the living God? (aiōnios g166)
15 A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest, aby, když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení věčného dědictví přijali ti, jenž jsou povoláni. (aiōnios g166)
And for this reason, he is the mediator of the new covenant: that, since his death has taken place for the redemption of transgressions that were under the former covenant, those who are called may receive the promise of the eternal inheritance. (aiōnios g166)
16 Nebo kdež se děje kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft.
For where a testament is, it is necessary that there be brought in the death of the testator:
17 Kšaft zajisté těch, kteříž zemřeli, pevný jest, poněvadž ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, jenž kšaft činil.
for a testament goes into effect after men are dead: seeing that it has no validity at all while the testator lives.
18 Protož ani první onen kšaft bez krve nebyl posvěcován.
Wherefore, the first covenant was not instituted without blood.
19 Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podle Zákona všemu lidu předložil, vzav krev telat a kozlů, s vodou a s vlnou červenou a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil,
For when Moses had spoken to all the people every commandment of the law, lie took the blood of calves and of goats, with water and scarlet wool and hyssop, and sprinkled both the book itself and all the people, saying:
20 Řka: Tatoť jest krev Zákona, kterýž vám Bůh vydal.
This is the blood of the covenant which God enjoins on you:
21 Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil.
and, in like manner, he sprinkled with blood both the tabernacle, and all the vessels of the service.
22 A téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin.
And, indeed, according to the law, almost all things are cleansed by blood; and without the shedding of blood there is no remission.
23 Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli jsou ty.
It was necessary, therefore, that the copies of the things in the heavens should be consecrated by these sacrifices; but that the heavenly things themselves should be consecrated by better sacrifices than these.
24 Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by byla příklad s pravou svatyní se srovnávající, ale právě v nebe všel, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás.
For the Christ has not entered the holy places made with hands, the copies of the true; but he has entered heaven itself, now to present himself in the presence of God for us.
25 Ne aby častokrát obětoval sebe samého, jako nejvyšší kněz vcházel do svatyně každý rok se krví cizí,
Nor has he entered, that he should offer himself often, as the high priest enters the holy places every year with the blood of another:
26 (Sic jinak byl by musil častokrát trpěti od počátku světa, ) ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest. (aiōn g165)
for then, he must have suffered often since the foundation of the world. But now once in the end of the ages, he has appeared in order to put away sin by the sacrifice of himself. (aiōn g165)
27 A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud,
And, as it is appointed to men once to die, and after this the judgment,
28 Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidi hříchů; podruhé pak bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení.
so the Christ was once offered to bear the sins of many; and to those who look for him he will appear the second time, without a sin-offering, in order to salvation.
