Židům 6
1 Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,
Hiza, Kiristtoosabaa tamaarssiya koyro timirttiya aggidi Kiristtoosan kahaamatethako boos. Hayqo oosoppe simobaanne Xoossaa ammanobaa koyro timirttiyako guye simmoko.
Hessadakka, xinqqatetabaa, kushe wosobaa, hayqoppe denddobaanne merinaa pirddabaa zaari tamaarokko. (aiōnios g166)
3 A toť učiníme, dopustí-li Bůh.
Xoossay giikko nu hessa oothana.
4 Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,
Issi toho poo7oy poo7idayssata, salo imota ekkidayssata, Geeshsha Ayyaanan shaakettidayssata,
lo77o Xoossaa qaalanne sinthafe yaana alamiya wolqqaa be7idayssata, (aiōn g165)
6 Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
guyeppe kaddidayssata nagaraappe nam77antho zaaranaw dandda7ettenna. Ays giikko, entti bantta dhayuwas Xoossaa Na7aa zaari kaqqiya mela masqaliya bolla iya kaqqosonanne asa sinthan kawushshosona.
7 Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.
Ubba wode I bolla bukkiya iraa uyada, goyida uraa maaddiya kathi immiya biittiya Xoossan anjjettidaaro.
8 Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.
Shin agunthunne kinchchote doliya biittiya aybibaakka maadduku; iw qanggethay matattis; wurssethan xuugettana.
9 My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.
Nu siiqo ishato, nuuni hayssada odiyabaa gidikkoka, hinttena atotethaako kaalethiya lo77obay hinttew de7eyssa eroos.
10 Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.
Xoossay suure pirddeyssa. Xoossay, hintte oothida oosuwanne kase gidin ha77ika ammaneyssata maaddidi, iyaw de7iya siiquwa bessidayssa dogenna.
11 Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty naděje,
Hintte ubbay ufayssan naageyssa demmana gakkanaw ha minotethaa wurssethi gakkanaw bessana mela nu amottoos.
12 Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.
Hintte ammanoninne dandda7an naagiya ufayssaa laattiya asaa daanana melappe attin azalla gidana mela koyokko.
13 Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,
Xoossay Abrahames immana gidi caaqqida wode baappe aadhdhiya hari giti baynna gisho ba huu7en caaqqis.
14 Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.
Iyaakko, “Taani nena anjjana; ne zerethaaka darssana” yaagis.
15 A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.
Abrahamey dandda7an naagidi Xoossay immana gida ufayssaa ekkis.
16 Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.
Asi caaqqishe baappe gitatiya uran caaqqees; he caaqoy geetettidabaa minthidi, palama ubbaa teqqees.
17 A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,
Hessa gisho, Xoossay ba laamettonna qofaa ufayssa qaala laatteyssatas qonccisanaw koyida gisho caaqon minthis.
18 Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.
Xoossay worddotenna. Iya ufayssa qaalaynne caaqoy, nam77ayka laamettokona. Ha nam77ubatan nu sinthan de7iya ufayssaa oykkanaw danadda7ana mela geshe demmanaw iyaakko baqatida nuuni, wolqqaama minthetho demmana.
19 Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,
Ha ufayssay nu shemppuwa, markkabey qaaxxonnaada minthi oykkiya biraata mela. He ufayssay magaraajjuwafe guye baggan de7iya geeshsha bessaa gelis.
