Židům 6
1 Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,
Therefore, let us leave behind the elementary teaching about Christ and go on to maturity, not laying again a foundation of repentance from dead works and of faith in God,
and of instruction about baptisms, the laying on of hands, the resurrection of the dead, and eternal judgment. (aiōnios g166)
3 A toť učiníme, dopustí-li Bůh.
And this we will do, if God permits.
4 Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,
For it is impossible to renew to repentance those who have once been enlightened, who have tasted the heavenly gift, who have shared in the Holy Spirit,
who have tasted the good word of God and the powers of the coming age, (aiōn g165)
6 Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
and yet have fallen away, since, to their own harm, they are crucifying the Son of God all over again and exposing him to public shame.
7 Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.
For land that has drunk the rain that often falls upon it, and produces a crop useful to those for whom it is cultivated, receives a blessing from God.
8 Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.
But land that bears thorns and thistles is worthless and on the verge of being cursed; its end is to be burned.
9 My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.
Even though we speak in this way, beloved, we are confident of better things in your case, things that pertain to salvation.
10 Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.
For God is not unjust; he will not forget your work and the labor of love that you have shown toward his name by serving the saints, as you still do.
11 Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty naděje,
We want each one of you to show the same earnestness to have the full assurance of hope to the very end,
12 Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.
so that you will not be sluggish, but imitators of those who inherit the promises through faith and patience.
13 Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,
When God made his promise to Abraham, since he had no one greater to swear by, he swore by himself,
14 Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.
saying, “I will surely bless yoʋ and multiply yoʋ.”
15 A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.
And so Abraham, having patiently endured, obtained the promise.
16 Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.
People swear by someone greater than themselves, and in all their disputes an oath is final for confirmation.
17 A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,
So when God wanted to show the unchangeable nature of his purpose even more clearly to the heirs of the promise, he guaranteed it with an oath,
18 Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.
so that by two unchangeable things, in which it is impossible for God to lie, we who have fled for refuge would have strong encouragement to take hold of the hope set before us.
19 Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,
We have this hope as a sure and steadfast anchor for the soul. It enters into the inner sanctuary behind the veil,
