Židům 4
1 Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.
Let us fear, therefore, lest while there is a firm promise of entering into his rest, any among you should be found coming short of entering.
2 Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli.
For to us also is the announcement, as well as to them: but the word they heard did not profit them, because it was not mingled with the faith of those who heard it.
3 Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dávno odpočinul Bůh, hned po vykonání skutků od ustanovení světa.
But we, who have believed, do enter into rest. But as he said, As I have sworn in my wrath, that they shall not enter into my rest: for lo, the works of God existed from the foundation of the world.
4 Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.
As he said of the sabbath, God rested on the seventh day from all his works.
5 A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.
And here again, he said, They shall not enter into my rest.
6 A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro svou nevěru,
Therefore, because there was a place, whither one and another might enter; and those earlier persons, to whom the announcement was made, entered not, because they believed not:
7 Opět ukládá den jakýsi, Dnes, pravě skrze Davida, po takovém času, jakož řečeno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.
again he established another day, a long time afterwards; as above written, that David said, Today, if ye will hear his voice, harden not your hearts.
8 Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.
For if Joshua, the son of Nun, had given them rest, he would not have spoken afterwards of another day.
9 A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.
Therefore it is established, that the people of God are to have a sabbath.
10 Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.
For he who had entered into his rest, hath also rested from his works, as God did from his.
11 Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.
Let us, therefore, strive to enter into that rest; lest we fall short, after the manner of them who believed not.
12 Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.
For the word of God is living, and all-efficient, and sharper than a two-edged sword, and entereth even to the severance of the soul and the spirit, and of the joints and the marrow and the bones, and judgeth the thoughts and reasonings of the heart:
13 A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.
neither is there any creature, which is concealed from before him; but every thing is naked and manifest before his eyes, to whom we are to give account.
14 Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše.
Seeing then that we have a great High Priest, Jesus the Messiah, the son of God, who hath ascended to heaven; let us persevere in professing him.
15 Nebo nemáme nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.
For we have not a high priest, who cannot sympathize with our infirmity; but one who was tempted in all respects like us, aside from sin.
16 Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.
Let us, therefore, approach with assurance to the throne of his grace, that we may obtain mercy, and may find grace for assistance in the time of affliction.
