Židům 4
1 Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.
Wherefore, let us be afraid, lest a promise of entrance into the rest, being left, any of you should seem to fall short of it.
2 Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli.
For glad tidings have been proclaimed to us, as well as to them: but the word which they heard did not profit them; not being mixed with faith in them who heard it.
3 Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dávno odpočinul Bůh, hned po vykonání skutků od ustanovení světa.
For we, who have believed, do enter into the rest, as he said, "So, I swore, in my wrath, They shall not enter into my rest"; namely, from the works that were finished at the formation of the world.
4 Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.
For he has spoken somewhere concerning the seventh day, thus: "And God rested on the seventh day, from all his works."
5 A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.
And in this, again, "They shall not enter into my rest."
6 A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro svou nevěru,
Since, then, it remains for some to enter into it, and that they who first received the good tidings, did not enter in on account of unbelief:
7 Opět ukládá den jakýsi, Dnes, pravě skrze Davida, po takovém času, jakož řečeno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.
again, he limits a certain day, saying, by David, "To-day," after so long a time; as it is said, "To-day, if you will hear his voice, harden not your hearts."
8 Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.
For, if Joshua has caused them to rest, he would not, after that, have spoken of another day.
9 A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.
There remains, therefore, a divine rest for the people of God.
10 Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.
For he who has entered into his rest, has himself, also, rested from his own works, like as God, also, rested from his.
11 Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.
Wherefore let us carefully strive to enter into THIS REST, lest any one should fall after the same example of unbelief.
12 Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.
For the word of God is living and powerful, and sharper than any two-edged sword, piercing even to the dividing asunder of soul and spirit, and of the joints and marrow, and is a discerner of the thoughts and purposes of the heart.
13 A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.
And there is no creature concealed from his sight, for all things are naked and open to the eyes of him, to whom we must give an account.
14 Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše.
Now, having a great High Priest, who has passed through the heavens, Jesus the Son of God, let us hold fast our confession.
15 Nebo nemáme nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.
For we have not a High Priest who can not sympathize with our weaknesses; but one who was tried in all points, according to the likeness of his nature to our ours, without sin.
16 Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.
Let us, therefore, approach, with boldness, to the throne of favor, that we may receive mercy, and obtain favor for the purpose of seasonable help.
