Židům 2
1 Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo.
Therefore we ought to give the more earnest heed to the things which we have heard, lest haply we let them slip.
2 Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty,
For if the word spoken through angels proved steadfast, and every transgression and disobedience received a just retribution,
3 Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprvé začalo vypravováno býti skrze samého Pána, od těch pak, kteříž Pána slýchali, nám utvrzeno jest.
how shall we escape, if we neglect so great salvation, which at the first was spoken through the Lord, and was confirmed to us through those who heard him,
4 Èemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podle vůle své.
God also bearing them witness, both with signs and wonders, and divers miracles, and gifts of the Holy Spirit, according to his will?
5 Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího, o kterémž mluvíme.
For not to angels did he put in subjection the world to come, of which we are speaking.
6 Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš.
But one in a certain place bore testimony, saying, “What is man, that thou art mindful of him, or the son of man, that thou carest for him?
7 Maličkos jej menšího andělů učinil, slavou a ctí korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých.
Thou madest him a little lower than the angels; thou crownedst him with glory and honor;
8 Všecko jsi podmanil pod nohy jeho. A kdyžť jest jemu všecko poddal, tedy ničeho nezanechal nepodmaněného jemu. Ačkoli nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo.
thou didst put all things in subjection under his feet.” For in that he put all things in subjection under him, he left nothing that is not put under him. But now we do not yet see all things put under him.
9 Ale toho maličko nižšího andělů, vidíme Ježíše, pro utrpení smrti slávou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti.
But we see him who was made a little lower than the angels, Jesus, on account of the suffering of death crowned with glory and honor; that by the grace of God he might taste death for every one.
10 Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny přiveda k slávě, vůdce spasení jejich skrze utrpení dokonalého učinil.
For it became him, for whom are all things, and through whom are all things, in bringing many sons to glory, to make the author of their salvation perfect through sufferings.
11 Nebo i ten, jenž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími,
For both he that sanctifieth and they who are sanctified are all of one; for which cause he is not ashamed to call them brethren;
12 Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, uprostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě.
saying, “I will declare thy name to my brethren, in the midst of the congregation will I sing praise to thee.”
13 A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh.
And again, “I will put my trust in him;” and again, “Behold, I, and the children which God gave me.”
14 Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla,
Forasmuch then as the children are partakers of flesh and blood, he also himself in like manner shared in the same, that through death he might bring to nought him who had the power of death, that is, the Devil,
15 A abyvysvobodil ty, kteřížto bázní smrti po všecken čas života svéhopodrobeni byli v službu.
and might deliver those who, through fear of death, were all their life-time subject to bondage.
16 Neboť nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal.
For surely he doth not help angels, but he helpeth the offspring of Abraham.
17 A protož ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom, což by u Boha k očištění hříchů lidu jednáno býti mělo.
Whence it was right for him to be in all respects made like to his brethren, that he might become a merciful and faithful high-priest in things pertaining to God, to make propitiation for the sins of the people.
18 Nebo že jest i sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.
For in that he himself hath suffered, being tempted, he is able to help those who are tempted.
