Židům 12
1 Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje,
ato hetoretAvatsAkSimeghai rveSTitAH santo vayamapi sarvvabhAram AzubAdhakaM pApaJca nikSipyAsmAkaM gamanAya nirUpite mArge dhairyyeNa dhAvAma|
2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.
yazcAsmAkaM vizvAsasyAgresaraH siddhikarttA cAsti taM yIzuM vIkSAmahai yataH sa svasammukhasthitAnandasya prAptyartham apamAnaM tucchIkRtya kruzasya yAtanAM soDhavAn IzvarIyasiMhAsanasya dakSiNapArzve samupaviSTavAMzca|
3 A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.
yaH pApibhiH svaviruddham etAdRzaM vaiparItyaM soDhavAn tam Alocayata tena yUyaM svamanaHsu zrAntAH klAntAzca na bhaviSyatha|
4 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
yUyaM pApena saha yudhyanto'dyApi zoNitavyayaparyyantaM pratirodhaM nAkuruta|
5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?
tathA ca putrAn pratIva yuSmAn prati ya upadeza uktastaM kiM vismRtavantaH? "parezena kRtAM zAstiM he matputra na tucchaya| tena saMbhartsitazcApi naiva klAmya kadAcana|
6 Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.
parezaH prIyate yasmin tasmai zAstiM dadAti yat| yantu putraM sa gRhlAti tameva praharatyapi|"
7 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
yadi yUyaM zAstiM sahadhvaM tarhIzvaraH putrairiva yuSmAbhiH sArddhaM vyavaharati yataH pitA yasmai zAstiM na dadAti tAdRzaH putraH kaH?
8 Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
sarvve yasyAH zAsteraMzino bhavanti sA yadi yuSmAkaM na bhavati tarhi yUyam AtmajA na kintu jArajA Adhve|
9 Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?
aparam asmAkaM zArIrikajanmadAtAro'smAkaM zAstikAriNo'bhavan te cAsmAbhiH sammAnitAstasmAd ya AtmanAM janayitA vayaM kiM tato'dhikaM tasya vazIbhUya na jIviSyAmaH?
10 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.
te tvalpadinAni yAvat svamano'matAnusAreNa zAstiM kRtavantaH kintveSo'smAkaM hitAya tasya pavitratAyA aMzitvAya cAsmAn zAsti|
11 Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.
zAstizca varttamAnasamaye kenApi nAnandajanikA kintu zokajanikaiva manyate tathApi ye tayA vinIyante tebhyaH sA pazcAt zAntiyuktaM dharmmaphalaM dadAti|
12 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,
ataeva yUyaM zithilAn hastAn durbbalAni jAnUni ca sabalAni kurudhvaM|
13 A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
yathA ca durbbalasya sandhisthAnaM na bhajyeta svasthaM tiSThet tathA svacaraNArthaM saralaM mArgaM nirmmAta|
14 Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,
aparaJca sarvvaiH sArtham ekyabhAvaM yacca vinA paramezvarasya darzanaM kenApi na lapsyate tat pavitratvaM ceSTadhvaM|
15 Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
yathA kazcid IzvarasyAnugrahAt na patet, yathA ca tiktatAyA mUlaM praruhya bAdhAjanakaM na bhavet tena ca bahavo'pavitrA na bhaveyuH,
16 Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.
yathA ca kazcit lampaTo vA ekakRtva AhArArthaM svIyajyeSThAdhikAravikretA ya eSaustadvad adharmmAcArI na bhavet tathA sAvadhAnA bhavata|
17 Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal.
yataH sa eSauH pazcAd AzIrvvAdAdhikArI bhavitum icchannapi nAnugRhIta iti yUyaM jAnItha, sa cAzrupAtena matyantaraM prArthayamAno'pi tadupAyaM na lebhe|
18 Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,
aparaJca spRzyaH parvvataH prajvalito vahniH kRSNAvarNo megho 'ndhakAro jhaJbhza tUrIvAdyaM vAkyAnAM zabdazca naiteSAM sannidhau yUyam AgatAH|
19 A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.
taM zabdaM zrutvA zrotArastAdRzaM sambhASaNaM yat puna rna jAyate tat prArthitavantaH|
20 (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.
yataH pazurapi yadi dharAdharaM spRzati tarhi sa pASANAghAtai rhantavya ityAdezaM soDhuM te nAzaknuvan|
21 A tak hrozné bylo to, což viděli, že i Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)
tacca darzanam evaM bhayAnakaM yat mUsasoktaM bhItastrAsayuktazcAsmIti|
22 Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,
kintu sIyonparvvato 'marezvarasya nagaraM svargasthayirUzAlamam ayutAni divyadUtAH
23 K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,
svarge likhitAnAM prathamajAtAnAm utsavaH samitizca sarvveSAM vicArAdhipatirIzvaraH siddhIkRtadhArmmikAnAm AtmAno
24 A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.
nUtananiyamasya madhyastho yIzuH, aparaM hAbilo raktAt zreyaH pracArakaM prokSaNasya raktaJcaiteSAM sannidhau yUyam AgatAH|
25 Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?
sAvadhAnA bhavata taM vaktAraM nAvajAnIta yato hetoH pRthivIsthitaH sa vaktA yairavajJAtastai ryadi rakSA nAprApi tarhi svargIyavaktuH parAGmukhIbhUyAsmAbhiH kathaM rakSA prApsyate?
26 Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
tadA tasya ravAt pRthivI kampitA kintvidAnIM tenedaM pratijJAtaM yathA, "ahaM punarekakRtvaH pRthivIM kampayiSyAmi kevalaM tannahi gaganamapi kampayiSyAmi|"
27 A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.
sa ekakRtvaH zabdo nizcalaviSayANAM sthitaye nirmmitAnAmiva caJcalavastUnAM sthAnAntarIkaraNaM prakAzayati|
28 Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.
ataeva nizcalarAjyaprAptairasmAbhiH so'nugraha Alambitavyo yena vayaM sAdaraM sabhayaJca tuSTijanakarUpeNezvaraM sevituM zaknuyAma|
29 Neboť Bůh náš jest oheň spalující.
yato'smAkam IzvaraH saMhArako vahniH|
