< Židům 12 >
1 Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje,
Por esse motivo, nós que estamos cercados por uma multidão tão grande de pessoas que deram testemunho de sua fé em Deus, vamos nos afastar daquilo que nos atrapalha, dos pecados sedutores que criam armadilhas, e vamos continuar nessa corrida que nos foi apresentada.
2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.
Nós devemos continuar olhando para Jesus, aquele em quem começa a nossa fé em Deus e por meio de quem ela é aperfeiçoada. Por causa da alegria que teria mais adiante, Jesus suportou o sofrimento na cruz, ignorou a humilhação e se sentou ao lado direito do trono de Deus.
3 A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.
Pensem em Jesus, que suportou tanta hostilidade dos pecadores. Pois assim, não ficarão cansados e se sentirão encorajados a continuar.
4 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
Pois até agora, em sua luta contra o pecado, a sua resistência não custou o seu sangue.
5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?
Vocês se esqueceram das palavras de encorajamento que Deus lhes disse, quando ele conversa com vocês como se fossem filhos dele? Ele diz: “Meu filho, quando o Senhor o castigar, trate isso de uma forma séria e não desista quando ele o corrigir.
6 Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.
O Senhor educa todos a quem ele ama e castiga todos a quem ele aceita como seu filho.”
7 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
Sejam pacientes quando Deus os educar, pois ele está tratando-os como filhos. Por acaso, existe algum filho que nunca tenha sido corrigido por seu pai?
8 Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
Se vocês não forem corrigidos, situação pela qual todos já passaram, então, vocês são filhos ilegítimos de Deus e, não, legítimos.
9 Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?
Pois se nós respeitávamos os nossos pais aqui na terra, que nos corrigiam, não deveríamos obedecer ainda mais ao nosso Pai espiritual, que nos conduz à vida?
10 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.
Os nossos pais aqui na terra nos corrigiram por um curto período de tempo, que eles consideravam como necessário. Mas Deus assim o faz para o nosso bem, para que possamos participar do seu caráter santo.
11 Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.
Quando somos corrigidos, isso nos parece doloroso e não algo que nos deixa contentes. Mas depois, isso traz paz para aqueles que foram corrigidos, que passam a fazer o que é bom e justo.
12 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,
Então, fortaleçam as mãos frágeis e os joelhos fracos.
13 A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
Abram caminhos retos para caminhar, para que, assim, o manco não saia do seu caminho; antes, seja curado.
14 Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,
Façam o possível para viverem em paz com todos e procurem se dedicar ao Senhor. Caso contrário, vocês não serão capazes de ver o Senhor.
15 Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
É preciso cuidado para que nenhum de vocês perca a graça que vem de Deus, no caso de surgir algo que cause amargura e que traga problemas, o que pode contaminar muitos de vocês.
16 Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.
Fiquem atentos para que ninguém seja sexualmente imoral, ou perca o respeito pelas coisas sagradas, como aconteceu com Esaú. Ele vendeu os seus direitos de herança como filho mais velho por um prato de comida.
17 Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal.
Vocês se lembram que, mesmo depois, quando ele quis receber a bênção, seu pai o rejeitou? Mesmo que Esaú tenha realmente tentado e chorado muito, ele não teve como modificar o que já havia feito.
18 Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,
Vocês ainda não chegaram perto o bastante de um monte que pode ser tocado e que estava em chamas, em um lugar de trevas e de tempestade violenta,
19 A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.
onde se ouvia o barulho de trombeta e o som de uma voz. E aqueles que ouviram essa voz imploraram para que nunca mais falasse com eles novamente.
20 (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.
Pois eles não podiam aceitar o que a voz lhes pedia que fizessem: “Mesmo se um animal tocar o monte, ele deve ser apedrejado até a morte.”
21 A tak hrozné bylo to, což viděli, že i Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)
A visão era tão terrível que o próprio Moisés disse: “Estou tão assustado, que chego a tremer!”
22 Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,
Mas, vocês chegaram ao monte Sião, a cidade do Deus vivo, a Jerusalém celestial, com seus milhares e milhares de anjos.
23 K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,
Vocês vieram para a igreja dos filhos mais velhos, que têm os seus nomes escritos no céu. Vocês vieram até Deus, o juiz de todos nós, e chegaram também até as boas pessoas que se tornaram justas diante de Deus.
24 A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.
Vocês vieram a Jesus, por intermédio de quem é feita a nova relação combinada entre Deus e os homens, vieram até o sangue que foi borrifado e que significa mais do que o sangue de Abel.
25 Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?
Cuidado! Não recusem ouvir aquele que está falando! Se eles não escaparam quando rejeitaram Deus na terra, é ainda mais certo que não escaparemos se nos afastarmos de Deus, que está nos alertando do céu.
26 Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
Naquela época, a voz de Deus estremeceu a terra, mas a sua promessa agora é essa: “Mais uma vez abalarei não apenas a terra, mas também o céu.”
27 A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.
Esta expressão, “mais uma vez”, indica que tudo o que houver na criação que for abalado será eliminado e o que não for abalado permanecerá como está.
28 Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.
Por termos recebido um Reino que não pode ser abalado, vamos ter uma atitude cheia de graça, para que possamos agradar a Deus, ao servi-lo com obediência e respeito.
29 Neboť Bůh náš jest oheň spalující.
Pois o “nosso Deus é um fogo que consome.”