Židům 12
1 Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje,
Having therefore so great a cloud of witnesses surrounding us, let us lay aside every incumbrance, and the sin that easily besets us, and run with patience the race that is set before us,
2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.
looking unto Jesus the leader and finisher of our faith; who for the joy that was set before Him endured the cross, despising the shame, and is set down at the right hand of the throne of God.
3 A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.
Wherefore consider Him who endured such contradiction of sinners against Himself, that ye may not give out, fainting in your minds:
4 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
for ye have not resisted unto blood in striving against sin.
5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?
Have ye forgotten the exhortation, which speaketh to you as to sons, saying, "My son, despise not the chastening of the Lord, nor saint when rebuked by Him?
6 Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.
for whom the Lord loveth He chasteneth, and scourgeth every son whom He receiveth."
7 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
If ye endure chastening, God treateth you as sons; for what son is there, whom the father doth not chastise?
8 Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
But if ye be without chastisement, of which all are partakers, then are ye bastards and not sons.
9 Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?
Now if we had fathers of our flesh, who corrected us, and we gave them reverence; shall we not much more be in subjection to the Father of spirits, and live?
10 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.
For they indeed corrected us for a while, as seemed good to them; but He for our profit, that we may be partakers of his holiness.
11 Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.
Now no chastening seems for the present to be matter of joy but of grief: and yet afterwards it yieldeth the peaceable fruit of righteousness to those that are exercised thereby.
12 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,
Lift up therefore the hands that hang down, and strengthen the feeble knees.
13 A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
And make strait paths for your feet, that what is lame may not be turned out of the way, but rather be healed.
14 Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,
Follow peace with all men; and holiness, without which none shall see the Lord:
15 Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
looking to it, least there be any one falling short of the grace of God, least any root of bitterness springing up should be troublesome, and by it many be defiled:
16 Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.
least there be any fornicator, or profane person, as Esau, who for one repast gave away his birthright.
17 Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal.
For ye know that, when he would afterwards have inherited the blessing, he was rejected: for he found no room for repentance, though he sought it earnestly even with tears.
18 Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,
Ye are not come to a tangible mountain, and burning fire, and a thick cloud, and darkness, and tempest,
19 A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.
and the sound of a trumpet, and the voice of words, which they that heard, intreated that the word might not any more be thus delivered to them:
20 (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.
(for they could not bear the strict command, if so much as a beast touch the mountain, it shall be stoned, or shot through with a dart;
21 A tak hrozné bylo to, což viděli, že i Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)
and so terrible was the appearance that Moses said, I exceedingly fear and tremble: )
22 Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,
but ye are come to mount Sion, and to the city of the living God, the heavenly Jerusalem, and to myriads of angels,
23 K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,
to the general assembly and church of the first-born who are written in heaven, and to God the judge of all, and to the spirits of the just made perfect,
24 A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.
and to Jesus the mediator of the new covenant, and to the blood of sprinkling, that speaketh better things than Abel.
25 Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?
See that ye reject not Him that speaketh; for if they escaped not, who rejected him that gave forth divine oracles on earth, much less shall we, if we turn away from Him that speaketh from heaven:
26 Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
whose voice then shook the earth; but now He hath promised, saying, "Yet once more I shake not only the earth, but also the heaven."
27 A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.
Now this expression "yet once more" signifieth the removing of the things that are shaken, as of things which had been appointed only for a season, that those which cannot be shaken may remain.
28 Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.
Wherefore since we receive a kingdom that cannot be shaken, let us have grace whereby we may serve God acceptably with reverence and holy fear:
29 Neboť Bůh náš jest oheň spalující.
for our God is a consuming fire.
