Židům 12
1 Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje,
Therefore, since we have such a great cloud of witnesses surrounding us, let us lay aside every weight and the sin that so easily entangles us, and let us run with endurance the race that lies before us,
2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.
fixing our eyes upon Jesus, the author and perfecter of our faith. For the joy set before him he endured the cross, disregarding its shame, and sat down at the right hand of the throne of God.
3 A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.
Consider him who endured such opposition from sinners against himself, so that you will not grow weary or lose heart.
4 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
In your struggle against sin, you have not yet resisted to the point of shedding your blood.
5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?
And you have completely forgotten the exhortation that addresses you as sons: “My son, do not think lightly of the discipline of the Lord, and do not lose heart when he rebukes you.
6 Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.
For the Lord disciplines the one he loves, and he punishes every son he receives.”
7 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
For the sake of discipline you must endure. God is treating you as sons. For what son is not disciplined by his father?
8 Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
If you do not experience discipline, which is something everyone receives, then you are illegitimate children and not sons.
9 Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?
Furthermore, we have all had earthly fathers who disciplined us, and we respected them. Should we not submit even more to the Father of spirits and live?
10 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.
For our fathers disciplined us for a short time as seemed best to them, but God disciplines us for our good, so that we may share in his holiness.
11 Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.
Now no discipline seems pleasant at the time, but painful. Later on, however, it produces the peaceful fruit of righteousness for those trained by it.
12 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,
Therefore, lift up your drooping hands and strengthen your weak knees.
13 A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
Make straight paths for your feet, so that what is lame may not be put out of joint but healed instead.
14 Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,
Pursue peace with everyone, and holiness, for without it no one will see the Lord.
15 Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
Make sure no one falls short of the grace of God and that no root of bitterness springs up and causes trouble, which would result in many becoming defiled.
16 Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.
And make sure there is no fornicator or profane person like Esau, who sold his birthright in exchange for a single meal.
17 Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal.
You know that afterward, when he desired to inherit the blessing, he was rejected, for he found no opportunity for repentance, even though he sought the blessing with tears.
18 Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,
For you have not come to a mountain that can be touched, to a blazing fire, darkness, gloom, and a whirlwind.
19 A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.
You have not come to a trumpet blast and a voice whose words made the hearers beg that no further word be spoken to them.
20 (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.
For they could not bear the order that was given: “If even a beast touches the mountain, it shall be stoned.”
21 A tak hrozné bylo to, což viděli, že i Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)
Indeed, the sight was so terrifying that Moses said, “I am trembling with fear.”
22 Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,
But you have come to Mount Zion, to the city of the living God, the heavenly Jerusalem. You have come to myriads of angels,
23 K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,
to the festive gathering and assembly of the firstborn, whose names are enrolled in heaven. You have come to God, the judge of all, and to the spirits of righteous people who have been made perfect.
24 A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.
And you have come to Jesus, the mediator of a new covenant, and to the sprinkled blood that speaks a better word than the blood of Abel.
25 Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?
Be careful not to refuse him who is speaking. For if the people did not escape when they refused him who warned them on earth, how much less will we escape if we turn away from him who warns us from heaven?
26 Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
At that time his voice shook the earth, but now he has promised, “Yet once more I will shake not only the earth, but also the heavens.”
27 A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.
Now the phrase, “Yet once more,” indicates the removal of what can be shaken—that is, created things—so that what cannot be shaken may remain.
28 Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.
Therefore, since we are receiving a kingdom that cannot be shaken, let us be thankful. It is by our thankfulness that we offer God acceptable worship, with reverence and godly fear.
29 Neboť Bůh náš jest oheň spalující.
For our God is a consuming fire.
