< Židům 12 >

1 Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje,
Therefore let us also, who have all these witnesses surrounding us like clouds, cast from us all encumbrances, and sin, which is always prepared for us; and let us run with patience the race that is appointed for us.
2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.
And let us look on Jesus, who hath become the commencement and the completion of our faith; who, on account of the joy there was for him, endured the cross, and surrendered himself to opprobrium; and is seated on the right hand of the throne of God.
3 A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.
Behold, therefore, how much he suffered from sinners, from them who are adversaries of their own soul, that ye may not be discouraged, nor your soul become remiss.
4 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
Ye have not yet come unto blood, in the contest against sin.
5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?
And ye have forgotten the monition, which saith to you, as to children, My son, disregard not the chastening of the Lord; nor let thy soul faint, when thou art rebuked by him.
6 Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.
For, whom the Lord loveth, he chasteneth; and he scourgeth those sons, for whom he hath kind regards.
7 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
Therefore endure ye the chastisement; because God is dealing with you as with sons. For what son is there, whom his father chasteneth not?
8 Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
But if ye are without that chastisement, with which every one is chastened, ye are become strangers and not sons.
9 Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?
And if our fathers of the flesh chastened us, and we revered them, how much more ought we to be submissive to our spiritual fathers, and live?
10 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.
For they chastened us for a short time, according to their pleasure; but God, for our advantage, that we may become partakers of his holiness.
11 Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.
Now all chastisement, in the time of it, is not accounted a matter of joy, but of grief: yet, afterwards, it yieldeth the fruits of peace and righteousness to them who are exercised by it.
12 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,
Wherefore, strengthen ye your relaxed hands, and your tottering knees:
13 A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
and make straight paths for your feet, that the limb which is lame may not be wrenched, but may be healed.
14 Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,
Follow after peace with every man; and after holiness, without which a man will not see our Lord.
15 Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
And be careful, lest any be found among you destitute of the grace of God; or lest some root of bitterness shoot forth germs, and trouble you; and thereby many be defiled:
16 Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.
or lest any one be found among you a fornicator; or a heedless one like Esau, who for one mess of food, sold his primogeniture.
17 Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal.
For ye know that, afterwards when he wished to inherit the blessing, he was rejected; for he found not a place for repentance, although he sought it with tears.
18 Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,
For ye have not come to the fire that burned, and the tangible mount; nor to the darkness and obscurity and tempest;
19 A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.
nor to the sound of the trumpet, and the voice of words, which they who heard, entreated that it might no more be spoken to them;
20 (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.
for they could not endure what was commanded. And even a beast, if it approached the mountain, was to be stoned.
21 A tak hrozné bylo to, což viděli, že i Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)
And so terrible was the sight, that Moses said, I fear and tremble.
22 Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,
But ye have come to Mount Zion, and to the city of the living God, the Jerusalem that is in heaven; and to the assemblies of myriads of angels;
23 K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,
and to the church of the first-born, who are enrolled in heaven and to God the judge of all; and to the spirits of the just, who are perfected;
24 A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.
and to Jesus, the Mediator of the new covenant; and to the sprinkling, of his blood, which speaketh better than that of Abel.
25 Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?
Beware, therefore, lest ye refuse to hear him who speaketh with you. For if they escaped not, who refused to hear him who spake with them on the earth, how much more shall we not, if we refuse to hear him who speaketh with us from heaven?
26 Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
Whose voice then shook the earth; but now he hath promised, and said, yet again once more, I will shake not the earth only, but also heaven.
27 A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.
And this his expression, Once more, indicateth the mutation of the things that are shaken, because they are fabricated; that the things which will not be shaken, may remain.
28 Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.
Since, therefore, we have received a kingdom that is unshaken, let us grasp the grace whereby we may serve and please God, with reverence and fear.
29 Neboť Bůh náš jest oheň spalující.
For our God is a consuming fire.

< Židům 12 >