Židům 12
1 Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje,
Seeing, therefore, that there is on every side of us such a throng of witnesses, let us also lay aside everything that hinders us, and the sin that clings about us, and run with patient endurance the race that lies before us,
2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.
our eyes fixed on Jesus, the leader and perfect example of our faith, who, for the joy that lay before him, endured the cross, heedless of its shame, and now “has taken his seat at the right hand” of the throne of God.
3 A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.
Weigh well the example of him who had to endure such opposition from “people who were sinning against themselves,” so that you should not grow weary or faint-hearted.
4 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
You have not yet, in your struggle with sin, resisted to the death;
5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?
and you have forgotten the encouraging words which are addressed to you as God’s children – “My child, think not lightly of the Lord’s discipline, do not despond when he rebukes you;
6 Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.
For it is him whom he loves that he disciplines, and he chastises every child whom he acknowledges.”
7 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
It is for your discipline that you have to endure all this. God is dealing with you as his children. For where is there a child whom his father does not discipline?
8 Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
If you are left without that discipline, in which all children share, it shows that you are bastards, and not true children.
9 Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?
Further, when our earthly fathers disciplined us, we respected them. Should we not, then, much rather yield submission to the Father of souls, and live?
10 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.
Our fathers disciplined us for only a short time and as seemed best to them; but God disciplines us for our true good, to enable us to share his holiness.
11 Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.
No discipline is pleasant at the time; on the contrary, it is painful. But afterwards its fruit is seen in the peacefulness of a righteous life which is the lot of those who have been trained under it.
12 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,
Therefore “lift again the down-dropped hands and straighten the weakened knees;
13 A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
make straight paths for your feet,” so that the lame limb may not be put out of joint, but rather be cured.
14 Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,
Try earnestly to live at peace with everyone, and to attain to that purity without which no one will see the Lord.
15 Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
Take care that no one fails to use the loving help of God, “that no bitterness is allowed to take root and spring up, and cause trouble,” and so poison the whole community.
16 Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.
Take care that no one becomes immoral, or irreligious like Esau, who sold his birthright for a single meal.
17 Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal.
For you know that even afterwards, when he wished to claim his father’s blessing, he was rejected – for he never found an opportunity to repair his error – though he begged for the blessing with tears.
18 Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,
It is not to tangible “flaming fire” that you have drawn near, nor to “gloom, and darkness, and storm,
19 A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.
and the blast of a trumpet, and an audible voice.” Those who heard that voice entreated that they might hear no more,
20 (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.
for they could not bear to think of the command – “If even an animal touches the mountain, it is to be stoned to death;”
21 A tak hrozné bylo to, což viděli, že i Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)
and so fearful was the sight that Moses said – “I tremble with fear.”
22 Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,
No, but it is to Mount Zion that you have drawn near, the city of the living God, the heavenly Jerusalem, to countless hosts of angels,
23 K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,
to the festal gathering and assemblage of God’s firstborn whose names are enrolled in heaven, to God the judge of all people, to the spirits of the righteous who have attained perfection,
24 A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.
to Jesus, the intermediary of a new covenant, and to the sprinkled blood that tells of better things than the blood of Abel.
25 Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?
Beware how you refuse to hear him who is speaking. For, if the Israelites did not escape punishment, when they refused to listen to him who taught them on earth the divine will, far worse will it be for us, if we turn away from him who is teaching us from heaven.
26 Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
Then his voice shook the earth, but now his declaration is – “Still once more I will cause not only the earth to tremble, but also the heavens.”
27 A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.
And those words “still once more” indicate the passing away of all that is shaken – that is, of all created things – in order that only what is unshaken may remain.
28 Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.
Therefore, let us, who have received a kingdom that cannot be shaken, be thankful, and so offer acceptable worship to God, with awe and the deepest respect.
29 Neboť Bůh náš jest oheň spalující.
For our God is “a consuming fire.”
