Židům 12
1 Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje,
ⲁ̅ⲉⲧⲃⲉ ⲡⲁⲓ ϭⲉ ⲉⲩⲛⲧⲁⲛ ϩⲱⲱⲛ ⲙⲙⲁⲩ ⲙⲡⲉⲉⲓⲙⲏⲏϣⲉ ⲙⲙⲛⲧⲣⲉ ⲉⲧⲕⲏ ⲛⲁⲛ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉⲁⲛⲕⲱ ⲛⲥⲱⲛ ⲙⲙⲛⲧϫⲁⲥⲓϩⲏⲧ ⲛⲓⲙ ⲁⲩⲱ ⲡⲛⲟⲃⲉ ⲉⲧⲁϩⲉⲣⲁⲧϥ ⲉⲣⲟⲛ ⲙⲁⲣⲛⲡⲱⲧ ϩⲓⲧⲛ ⲟⲩϩⲩⲡⲟⲙⲟⲛⲏ ⲙⲡⲁⲅⲱⲛ ⲉⲧⲕⲏ ⲛⲁⲛ ⲉϩⲣⲁⲓ
2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.
ⲃ̅ⲉⲛϭⲱϣⲧ ⲉⲡⲁⲣⲭⲏⲅⲟⲥ ⲛⲧⲡⲓⲥⲧⲓⲥ ⲙⲛ ⲡⲣⲉϥϫⲱⲕ ⲉⲃⲟⲗ ⲓⲏⲥ ⲡⲁⲓ ⲉⲡⲙⲁ ⲙⲡⲣⲁϣⲉ ⲉⲧⲕⲏ ⲛⲁϥ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲁϥϩⲩⲡⲟⲙⲓⲛⲉ ⲉⲡⲉⲥⲧⲁⲩⲣⲟⲥ ⲉⲁϥⲕⲁⲧⲁⲫⲣⲟⲛⲓ ⲙⲡϣⲓⲡⲉ ⲁϥϩⲙⲟⲟⲥ ϩⲓⲧⲟⲩⲛⲁⲙ ⲙⲡⲉⲑⲣⲟⲛⲟⲥ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ
3 A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.
ⲅ̅ϯϩⲧⲏⲧⲛ ⲅⲁⲣ ϩⲙ ⲡⲉⲧⲛϩⲏⲧ ⲉⲡⲉⲛⲧⲁϥϩⲩⲡⲟⲙⲓⲛⲉ ⲛⲟⲩⲁⲛⲧⲓⲗⲟⲅⲓⲁ ⲛⲧⲉⲓⲙⲓⲛⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓ ⲧⲟⲟⲧⲟⲩ ⲛⲛⲣⲉϥⲣⲛⲟⲃⲉ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉⲛⲛⲉⲧⲛϣⲡϩⲓⲥⲉ ϩⲛ ⲛⲉⲧⲙⲯⲩⲭⲏ ⲉⲧⲉⲧⲛϣⲟⲥⲙ
4 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
ⲇ̅ⲉⲙⲡⲁⲧⲉⲧⲛⲡⲱϩ ⲅⲁⲣ ⲉⲡⲙⲁ ⲙⲡⲉⲥⲛⲟϥ ⲉⲧⲉⲧⲛⲁⲅⲱⲛⲓⲍⲉ ⲟⲩⲃⲉ ⲡⲛⲟⲃⲉ
5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?
ⲉ̅ⲁⲩⲱ ⲉⲁⲧⲉⲧⲛⲣⲡⲱⲃϣ ⲙⲡⲥⲟⲡⲥ ⲡⲁⲓ ⲉⲧϣⲁϫⲉ ⲛⲙⲙⲏⲧⲛ ϩⲱⲥ ϣⲏⲣⲉ ϫⲉ ⲡⲁϣⲏⲣⲉ ⲙⲡⲣⲣⲕⲟⲩⲓ ⲛϩⲏⲧ ⲉⲧⲉⲥⲃⲱ ⲙⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲟⲩⲇⲉ ⲙⲡⲣϣⲱⲥⲙ ⲉⲩϫⲡⲓⲟ ⲙⲙⲟⲕ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓ ⲧⲟⲟⲧϥ
6 Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.
ⲋ̅ⲡⲉⲧⲉⲣⲉ ⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲅⲁⲣ ⲙⲉ ⲙⲙⲟϥ ϣⲁϥⲡⲁⲓⲇⲉⲩⲉ ⲙⲙⲟϥ ϣⲁϥⲙⲁⲥⲧⲓⲅⲟⲩ ⲇⲉ ⲛϣⲏⲣⲉ ⲛⲓⲙ ⲉⲧϥⲛⲁϣⲟⲡⲟⲩ ⲉⲣⲟϥ
7 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
ⲍ̅ϩⲩⲡⲟⲙⲓⲛⲉ ⲉⲧⲉⲥⲃⲱ ⲉⲣⲉⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲓⲣⲉ ⲛⲏⲧⲛ ϩⲱⲥ ϣⲏⲣⲉ ⲛⲓⲙ ⲅⲁⲣ ⲛϣⲏⲣⲉ ⲡⲉⲧⲉⲙⲉⲣⲉ ⲡⲉϥⲉⲓⲱⲧ ⲡⲁⲓⲇⲉⲩⲉ ⲙⲙⲟϥ
8 Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
ⲏ̅ⲉϣϫⲉ ⲧⲉⲧⲛϣⲁⲁⲧ ⲇⲉ ⲛⲧⲉⲥⲃⲱ ⲉⲛⲧⲁ ⲟⲩⲟⲛ ⲛⲓⲙ ⲙⲉⲧⲉⲭⲉ ⲉⲣⲟⲥ ⲉⲓⲉ ⲛⲧⲉⲧⲛ ϩⲉⲛⲛⲟⲩϫ ⲛⲧⲉⲧⲛ ϩⲉⲛϣⲏⲣⲉ ⲁⲛ
9 Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?
ⲑ̅ⲉϣϫⲉ ⲛⲉⲩⲛⲧⲁⲛ ⲙⲙⲁⲩ ⲛⲛⲉⲓⲟⲧⲉ ⲛⲧⲉⲛⲥⲁⲣⲝ ⲛⲣⲉϥϯⲥⲃⲱ ⲉⲛϣⲓⲡⲉ ϩⲏⲧⲟⲩ ⲛϩⲟⲩⲟ ϭⲉ ⲁⲛ ⲧⲛⲛⲁϩⲩⲡⲟⲧⲁⲥⲥⲉ ⲙⲡⲉⲓⲱⲧ ⲛⲛⲉⲡⲛⲁ ⲛⲧⲛⲱⲛϩ
10 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.
ⲓ̅ⲛⲁⲓ ⲙⲉⲛ ⲅⲁⲣ ⲡⲣⲟⲥϩⲉⲛⲕⲟⲩⲓ ⲛϩⲟⲟⲩ ⲛⲉⲩⲡⲁⲓⲇⲉⲩⲉ ⲙⲙⲟⲛ ⲕⲁⲧⲁ ⲡⲉⲧⲉϩⲛⲁⲩ ⲡⲁⲓ ⲇⲉ ⲛⲧⲟϥ ⲉⲩⲛⲟϥⲣⲉ ⲉⲧⲣⲉⲛϫⲓ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲙ ⲡⲉϥⲟⲩⲟⲡ
11 Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.
ⲓ̅ⲁ̅ⲥⲃⲱ ⲇⲉ ⲛⲓⲙ ⲡⲣⲟⲥⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ⲙⲉⲛ ⲉϣϫⲉ ⲛⲟⲩⲣⲁϣⲉ ⲁⲛ ⲧⲉ ⲁⲗⲗⲁ ⲟⲩⲗⲩⲡⲏ ⲙⲛⲛⲥⲱⲥ ⲇⲉ ϣⲁⲥϯ ⲛⲟⲩⲕⲁⲣⲡⲟⲥ ⲛⲉⲓⲣⲏⲛⲓⲕⲟⲛ ⲛⲇⲓⲕⲁⲓⲟⲥⲩⲛⲏ ⲛⲛⲉⲛⲧⲁⲩⲅⲩⲙⲛⲁⲍⲉ ⲙⲙⲟⲟⲩ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓ ⲧⲟⲟⲧⲥ
12 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,
ⲓ̅ⲃ̅ⲉⲧⲃⲉ ⲡⲁⲓ ϭⲉ ⲙⲁⲧⲁϩⲟ ⲉⲣⲁⲧⲟⲩ ⲛⲛϭⲓϫ ⲉⲧⲃⲏⲗ ⲉⲃⲟⲗ ⲙⲛ ⲙⲡⲁⲧ ⲉⲧⲕⲏ
13 A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
ⲓ̅ⲅ̅ⲛⲧⲉⲧⲛⲧⲁⲙⲓⲉ ϩⲉⲛϩⲓⲟⲟⲩⲉ ⲉⲩⲥⲟⲩⲧⲱⲛ ⲛⲛⲉⲧⲛⲟⲩⲉⲣⲏⲧⲉ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉⲛⲛⲉ ⲡⲉⲧϫⲟⲩϩⲉ ⲡⲱϣⲥ ⲁⲗⲗⲁ ⲉϥⲉⲗⲟ
14 Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,
ⲓ̅ⲇ̅ⲡⲱⲧ ⲛⲥⲁ ϯⲣⲏⲛⲏ ⲙⲛ ⲟⲩⲟⲛ ⲛⲓⲙ ⲁⲩⲱ ⲡⲧⲃⲃⲟ ⲡⲁⲓ ⲁϫⲛⲧϥ ⲙⲛ ⲗⲁⲁⲩ ⲛⲁⲛⲁⲩ ⲉⲡϫⲟⲉⲓⲥ
15 Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
ⲓ̅ⲉ̅ⲉⲧⲉⲧⲛϭⲱϣⲧ ⲉⲃⲟⲗ ϫⲉ ⲙⲏⲡⲱⲥ ⲟⲩⲛ ⲟⲩⲁ ϣⲁⲁⲧ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲙ ⲡⲉϩⲙⲟⲧ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲙⲏⲡⲱⲥ ⲟⲩⲛ ⲟⲩⲛⲟⲩⲛⲉ ⲙⲡⲓⲕⲣⲓⲁ ⲉⲥⲣⲏⲧ ⲉϩⲣⲁⲓ ϩⲛ ⲟⲩⲭⲟⲗⲏ ⲛⲥⲉⲥⲱⲱϥ ⲛϭⲓ ⲟⲩⲙⲏⲏϣⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓ ⲧⲟⲟⲧⲥ
16 Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.
ⲓ̅ⲋ̅ⲙⲏⲡⲱⲥ ⲟⲩⲛ ⲟⲩⲡⲟⲣⲛⲟⲥ ⲏ ⲉϥⲥⲟⲟϥ ⲛⲑⲉ ⲛⲏⲥⲁⲩ ⲡⲁⲓ ⲉⲡⲙⲁ ⲛⲟⲩϭⲓⲛⲟⲩⲱⲙ ⲛⲟⲩⲱⲧ ⲁϥϯ ⲛⲉϥⲙⲛⲧϣⲣⲡⲙⲙⲓⲥⲉ
17 Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal.
ⲓ̅ⲍ̅ⲧⲉⲧⲛⲥⲟⲟⲩⲛ ⲅⲁⲣ ϫⲉ ⲙⲛⲛⲥⲱⲥ ⲉϥⲟⲩⲱϣ ⲉⲕⲗⲏⲣⲟⲛⲟⲙⲓ ⲙⲡⲉⲥⲙⲟⲩ ⲁⲩⲧⲥⲧⲟϥ ⲉⲃⲟⲗ ⲙⲡϥϩⲉ ⲅⲁⲣ ⲉⲙⲁ ⲙⲙⲉⲧⲁⲛⲟⲓⲁ ⲕⲁⲓⲡⲉⲣ ⲉⲁϥϣⲓⲛⲉ ⲛⲥⲱⲥ ⲙⲛ ϩⲉⲛⲣⲙⲉⲓⲏ
18 Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,
ⲓ̅ⲏ̅ⲛⲧⲁⲧⲉⲧⲛϯ ⲡⲉⲧⲛⲟⲩⲟⲉⲓ ⲅⲁⲣ ⲁⲛ ⲉⲡⲉⲧⲟⲩϭⲟⲙϭⲙ ⲛϩⲏⲧϥ ⲉⲧϫⲉⲣⲟ ϩⲛ ⲟⲩⲥⲁⲧⲉ ⲙⲛ ⲟⲩϭⲟⲥⲙ ⲙⲛ ⲟⲩⲕⲁⲕⲉ ⲙⲛ ⲟⲩϩⲁⲧⲏⲩ
19 A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.
ⲓ̅ⲑ̅ⲙⲛ ⲟⲩϩⲣⲟⲟⲩ ⲛⲥⲁⲗⲡⲓⲅⲝ ⲙⲛ ⲧⲉⲥⲙⲏ ⲛⲛϣⲁϫⲉ ⲧⲁⲓ ⲉⲛⲧⲁ ⲛⲉⲧⲥⲱⲧⲙ ⲡⲁⲣⲁⲓⲧⲉⲓ ⲙⲙⲟⲥ ⲉⲧⲙⲟⲩⲉϩ ⲙⲡϣⲁϫⲉ ⲛⲁⲩ
20 (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.
ⲕ̅ⲙⲡⲟⲩϥⲓ ⲅⲁⲣ ⲉⲣⲟⲟⲩ ⲙⲡⲉⲧϣⲁϫⲉ ⲛⲙⲙⲁⲩ ⲕⲁⲛ ⲉⲣϣⲁⲛⲟⲩⲑⲏⲣⲓⲟⲛ ϫⲱϩ ⲉⲡⲧⲟⲟⲩ ϣⲁⲩϩⲓⲱⲛⲉ ⲉⲣⲟϥ
21 A tak hrozné bylo to, což viděli, že i Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)
ⲕ̅ⲁ̅ϩⲟⲩⲧⲱⲥ ⲛⲉⲩϩⲟⲧⲉ ⲡⲉ ⲉϥⲟⲩⲟⲛϩ ⲉⲣⲟⲟⲩ ⲁⲙⲱⲩⲥⲏⲥ ϫⲟⲟⲥ ϫⲉ ϯⲟ ⲛϩⲟⲧⲉ ⲁⲩⲱ ϯⲥⲧⲱⲧ
22 Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,
ⲕ̅ⲃ̅ⲁⲗⲗⲁ ⲛⲧⲁⲧⲉⲧⲛϯ ⲡⲉⲧⲛⲟⲩⲟⲓ ⲉⲥⲓⲱⲛ ⲡⲧⲟⲟⲩ ⲁⲩⲱ ⲉⲧⲡⲟⲗⲓⲥ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲧⲟⲛϩ ⲑⲓⲉⲣⲟⲥⲟⲗⲩⲙⲁ ⲛⲧⲡⲉ ⲙⲛ ϩⲉⲛⲧⲃⲁ ⲛⲁⲅⲅⲉⲗⲟⲥ
23 K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,
ⲕ̅ⲅ̅ⲁⲩⲱ ⲉⲡϣⲁ ⲙⲛ ⲧⲉⲕⲕⲗⲏⲥⲓⲁ ⲛⲛϣⲣⲡⲙⲙⲓⲥⲉ ⲉⲧⲥⲏϩ ϩⲛ ⲙⲡⲏⲩⲉ ⲁⲩⲱ ⲉⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲡⲉⲕⲣⲓⲧⲏⲥ ⲛⲟⲩⲟⲛ ⲛⲓⲙ ⲙⲛ ⲛⲉⲡⲛⲁ ⲛⲛⲇⲓⲕⲁⲓⲟⲥ ⲉⲧϫⲏⲕ ⲉⲃⲟⲗ
24 A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.
ⲕ̅ⲇ̅ⲁⲩⲱ ⲉⲡⲙⲉⲥⲓⲧⲏⲥ ⲛⲧⲇⲓⲁⲑⲏⲕⲏ ⲛⲃⲣⲣⲉ ⲓⲏⲥ ⲙⲛ ⲡⲉⲥⲛⲟϥ ⲙⲡϭⲟϣϭϣ ⲉϥϣⲁϫⲉ ⲉϩⲟⲩⲉ ⲡⲁ ⲁⲃⲉⲗ
25 Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?
ⲕ̅ⲉ̅ϭⲱϣⲧ ϭⲉ ⲙⲡⲣⲡⲁⲣⲁⲓⲧⲓ ⲙⲡⲉⲧϣⲁϫⲉ ⲛⲙⲙⲏⲧⲛ ⲉϣϫⲉ ⲛⲏ ⲅⲁⲣ ⲙⲡⲟⲩⲣⲃⲟⲗ ⲉⲡⲉⲧϩⲓϫⲙ ⲡⲕⲁϩ ⲛⲧⲉⲣⲟⲩⲡⲁⲣⲁⲓⲧⲉⲓ ⲙⲡⲉⲧϣⲁϫⲉ ⲛⲙⲙⲁⲩ ⲡⲟⲗⲩ ⲙⲁⲗⲗⲟⲛ ⲁⲛⲟⲛ ⲛⲉⲧⲕⲧⲟ ⲙⲙⲟⲟⲩ ⲉⲃⲟⲗ ⲙⲡⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲙⲡⲏⲩⲉ
26 Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
ⲕ̅ⲋ̅ⲉϣϫⲉ ⲁϥⲕⲓⲙ ⲉⲡⲕⲁϩ ϩⲛ ⲟⲩⲥⲙⲏ ⲙⲡⲓⲟⲩⲟⲉⲓϣ ⲧⲉⲛⲟⲩ ⲇⲉ ⲁϥⲉⲣⲏⲧ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲉⲧⲉⲓ ⲕⲉⲥⲟⲡ ⲁⲛⲟⲕ ϯⲛⲁⲕⲓⲙ ⲟⲩ ⲙⲟⲛⲟⲛ ⲉⲡⲕⲁϩ ⲁⲗⲗⲁ ⲉⲧⲕⲉⲡⲉ
27 A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.
ⲕ̅ⲍ̅ⲧⲟⲧⲉ ⲉⲧⲉⲓ ⲕⲉⲥⲟⲡ ⲉϥⲟⲩⲱⲛϩ ⲉⲃⲟⲗ ⲙⲡⲡⲱⲛⲉ ⲉⲃⲟⲗ ⲛⲛⲉⲧⲕⲓⲙ ϩⲱⲥ ⲉⲁⲩⲧⲁⲙⲓⲟⲟⲩ ϫⲉ ⲉⲩⲉϭⲱ ⲛϭⲓ ⲛⲉⲧⲉ ⲛⲥⲉⲕⲓⲙ ⲁⲛ
28 Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.
ⲕ̅ⲏ̅ⲉⲧⲃⲉ ⲡⲁⲓ ⲉⲁⲛϫⲓ ⲛⲟⲩⲙⲛⲧⲣⲣⲟ ⲉⲥⲧⲁϫⲣⲏⲩ ⲙⲁⲣⲛϣⲡϩⲙⲟⲧ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲟⲟⲧⲥ ⲛⲧⲛϣⲙϣⲉ ⲉⲛⲣⲁⲛⲁϥ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ϩⲛ ⲟⲩϩⲟⲧⲉ ⲙⲛ ⲟⲩⲥⲧⲱⲧ
29 Neboť Bůh náš jest oheň spalující.
ⲕ̅ⲑ̅ⲕⲁⲓⲅⲁⲣ ⲡⲉⲛⲛⲟⲩⲧⲉ ⲟⲩⲕⲱϩⲧ ⲉϥⲟⲩⲱⲱϣⲉ ⲡⲉ
