Židům 10
1 Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.
Kajti ker ima postava senco prihodnjih dobrot, ne prave podobe stvarî, ne more z vsako leto istimi žrtvami, katere vedno darujejo, nikdar popolniti prihajajočih.
2 Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?
Kajti konec bi bilo njih darovanja, ker bi službo opravljajoči, enkrat očiščeni, več ne imeli zavesti grehov;
3 Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.
Nego v njih je spomin grehov vsako leto;
4 Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
Nemogoče je namreč, da bi kri bikov in kozlov odvzemala grehe.
5 Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.
Zato prihajajoč na svet govori: "Žrtve in darú nisi hotel, telo pa si mi pripravil;
6 Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.
Žgalne daritve in za grehe niso ti bile po volji.
7 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.
Tedaj sem rekel: Glej, prišel sem (na čelu knjige je pisano zame), da storim, Bog, voljo tvojo.
8 Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,
Zgoraj govoreč: Žrtve in darú in žgalnih daritev in za grehe nisi hotel, in niso ti bile po volji", katere se darujejo po postavi,
9 Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.
Tedaj je rekel: Glej, prišel sem, da storim, o Bog, voljo tvojo." Prvo odpravlja, da postavi drugo,
10 V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.
V kateri volji smo osvečeni po daritvi telesa Jezusa Kristusa enkrat za vselej.
11 A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.
In vsak duhovnik stoji vsak dan službujóč in iste žrtve večkrat darujoč, katere nikdar ne morejo odvzeti grehov;
12 Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
On pa, darovavši eno žrtev za grehe, sédel je za večno na desnico Božjo,
13 Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.
In čaka za naprej, da se položé sovražniki njegovi za podnožje nog njegovih.
14 Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.
Kajti z eno daritvijo je za vedno popolnil nje, ki se posvečujejo.
15 Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:
Priča nam pa tudi Duh sveti; ko je namreč prej rekel:
16 Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
"To je zaveza, katero bodem sklenil z njimi po tistih dnevih," govori Gospod: "Postave svoje dam v njih srca, in v njih misli jih zapišem;"
17 Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
"In njih grehov in pregreškov ne bodem se več spominjal."
18 Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.
Kjer je pa odpuščenje teh, ni več daritve za grehe.
19 Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,
Ker imamo torej, bratje, trdno zaupanje na vhod v svetišče v krvi Jezusovi,
20 Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,
Katerega nam je ponovil kakor novo in živo pot skozi zagrinjalo, to je: meso svoje,
21 A majíce kněze velikého nad domem Božím,
In duhovnega velikega čez hišo Božjo:
22 Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
Pristopimo z resničnim srcem v popolnosti vere, v srcih pokropljeni in očiščeni od slabe vesti;
23 A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
In na telesu omiti s čisto vodo, hranimo stanovitno spoznanje upanja, (zvest namreč je on, ki je obljubil),
24 A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
In opazujmo se med seboj v izpodbujo ljubezni in dobrih del,
25 Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
Ne zapuščajoč zbora svojega, kakor je enim navada, nego opominjajoč; in tolikanj bolj, ker vidite, da se bliža dan.
26 Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,
Ako namreč prostovoljno grešimo, potem ko smo prejeli spoznanje resnice, ni več čakati žrtve za grehe;
27 Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
Ampak neko strašno pričakovanje sodbe in gorečnost ognja, kateri bode razjedal nasprotujoče.
28 Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
Kdor je prelomil postavo Mojzesovo, umre brez usmiljenja na dve ali tri priče:
29 Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?
Koliko hujšo, menite, kazen bode zaslužil, kdor je sina Božjega teptal in kri zaveze, v kateri je posvečen bil, za nesveto imel in grešil zoper Duha milosti?
30 Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
Poznamo namreč njega, ki je rekel: "Meni maščevanje, jaz bodem povračeval, govori Gospod;" in zopet: "Gospod bode sodil ljudstvo svoje."
31 Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.
Strašno je pasti v roke Boga živega!
32 Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,
Spomnite se pa prejšnjih dnî, v katerih ste razsvetljeni mnogi boj trpljenj prebili;
33 Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.
Nekaj v sramoti in stiski na ogled postavljeni, nekaj ker ste tako živečim tovariši postali;
34 Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.
Kajti tudi sè sponami mojimi ste usmiljenje imeli in rop blaga svojega z veseljem trpeli, spoznajoč, da imate v sebi boljše blago v nebesih in stanovitno.
35 Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.
Ne metajte torej od sebe trdnega zaupanja svojega, katero ima plačilo veliko.
36 Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.
Kajti stanovitnosti vam je potreba, da storivši voljo Božjo zadobite obljubo.
37 Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.
"Kajti nekaj malege še, in pride on, ki ima priti, in ne bode se mudil."
38 Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.
"Pravični pa iz vere bode živel", in: "Ako odjenja, duši moji ne bode po volji."
39 Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.
Mi pa nismo izmed njih, ki se umikajo v pogubo, nego ki verujejo v zadobljenje življenja.
