Židům 10
1 Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.
Umbram enim habens lex futurorum bonorum, non ipsam imaginem rerum: per singulos annos eisdem ipsis hostiis, quas offerunt indesinenter, numquam potest accedentes perfectos facere:
2 Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?
alioquin cessassent offerri: ideo quod nullam haberent ultra conscientiam peccati, cultores semel mundati:
3 Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.
sed in ipsis commemoratio peccatorum per singulos annos fit.
4 Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
Impossibile enim est sanguine taurorum et hircorum auferri peccata.
5 Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.
Ideo ingrediens mundum dicit: Hostiam, et oblationem noluisti: corpus autem aptasti mihi:
6 Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.
holocautomata pro peccato non tibi placuerunt.
7 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.
Tunc dixi: Ecce venio: in capite libri scriptum est de me: Ut faciam, Deus, voluntatem tuam.
8 Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,
Superius dicens: Quia hostias, et oblationes, et holocautomata pro peccato noluisti, nec placita sunt tibi, quæ secundum legem offeruntur,
9 Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.
tunc dixi: Ecce venio, ut faciam, Deus, voluntatem tuam: aufert primum, ut sequens statuat.
10 V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.
In qua voluntate sanctificati sumus per oblationem corporis Iesu Christi semel.
11 A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.
Et omnis quidem sacerdos præsto est quotidie ministrans, et easdem sæpe offerens hostias, quæ numquam possunt auferre peccata:
12 Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
hic autem unam pro peccatis offerens hostiam, in sempiternum sedet in dextera Dei,
13 Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.
de cetero expectans donec ponantur inimici eius scabellum pedum eius.
14 Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.
Una enim oblatione, consummavit in sempiternum sanctificatos.
15 Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:
Contestatur autem nos et Spiritus Sanctus. Postquam enim dixit:
16 Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
Hoc autem testamentum, quod testabor ad illos post dies illos, dicit Dominus. Dando leges meas in cordibus eorum, et in mentibus eorum superscribam eas:
17 Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
et peccatorum, et iniquitatum eorum iam non recordabor amplius.
18 Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.
Ubi autem horum remissio: iam non est oblatio pro peccato.
19 Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,
Habentes itaque fratres fiduciam in introitu sanctorum in sanguine Christi,
20 Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,
quam initiavit nobis viam novam, et viventem per velamen, id est, carnem suam,
21 A majíce kněze velikého nad domem Božím,
et sacerdotem magnum super domum Dei:
22 Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
accedamus cum vero corde in plenitudine fidei, aspersi corda a conscientia mala, et abluti corpus aqua munda,
23 A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
teneamus spei nostræ confessionem indeclinabilem, (fidelis enim est qui repromisit),
24 A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
et consideremus invicem in provocationem charitatis, et bonorum operum:
25 Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
non deserentes collectionem nostram, sicut consuetudinis est quibusdam, sed consolantes, et tanto magis quanto videritis appropinquantem diem.
26 Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,
Voluntarie enim peccantibus nobis post acceptam notitiam veritatis, iam non relinquitur pro peccatis hostia,
27 Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
terribilis autem quædam expectatio iudicii, et ignis æmulatio, quæ consumptura est adversarios.
28 Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
Irritam quis faciens legem Moysi, sine ulla miseratione duobus vel tribus testibus moritur:
29 Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?
quanto magis putatis deteriora mereri supplicia qui Filium Dei conculcaverit, et sanguinem testamenti pollutum duxerit, in quo sanctificatus est, et Spiritui gratiæ contumeliam fecerit?
30 Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
Scimus enim qui dixit: Mihi vindicta, et ego retribuam. Et iterum: Quia iudicabit Dominus populum suum.
31 Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.
Horrendum est incidere in manus Dei viventis.
32 Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,
Rememoramini autem pristinos dies, in quibus illuminati, magnum certamen sustinuistis passionum:
33 Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.
et in altero quidem opprobriis, et tribulationibus spectaculum facti: in altero autem socii taliter conversantium effecti.
34 Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.
Nam et vinctis compassi estis, et rapinam bonorum vestrorum cum gaudio suscepistis, cognoscentes vos habere meliorem, et manentem substantiam.
35 Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.
Nolite itaque amittere confidentiam vestram, quæ magnam habet remunerationem.
36 Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.
Patientia enim vobis necessaria est: ut voluntatem Dei facientes, reportetis promissionem.
37 Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.
Adhuc enim modicum aliquantulum, qui venturus est, veniet, et non tardabit.
38 Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.
Iustus autem meus ex fide vivit. Quod si subtraxerit se, non placebit animæ meæ.
39 Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.
Nos autem non sumus subtractionis filii in perditionem, sed fidei in acquisitionem animæ.
