Židům 10
1 Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.
Защото законът, като съдържа в себе си само сянка на бъдещите добрини, а не самата същност на нещата, то свещениците, които непрестанно принасят всяка година същите жертви, никога не могат с тях да направят съвършени в чистота ония, които пристъпват да жертвуват.
2 Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?
Другояче те биха престанали да ги принасят; защото жертвоприносителите, еднаж очистени, не биха имали вече никакво изобличение на съвестта за грехове.
3 Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.
Но в тия жертви всяка година става спомен за греховете.
4 Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
Защото не е възможно кръв от юнци и от козли да отмахне грехове.
5 Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.
Затова Христос, като влиза в света, казва:
6 Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.
Всеизгаряния и приноси за грях не Ти са угодни.
7 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.
Тогава рекох: Ето, дойдох, (В свитъка на книгата е писано за Мене), Да изпълня Твоята воля, о Боже".
8 Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,
Като казва първо: " Жертви и приноси и всеизгаряния и приноси за грях не си поискал, нито Ти са угодни", (които впрочем се принасят според закона),
9 Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.
после казва: " Ето, дойдох да изпълня волята Ти". Ще каже: Той отмахва първото, за да постанови второто.
10 V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.
С тая воля ние сме осветени чрез принасянето на Исус Христовото тяло еднаж за винаги.
11 A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.
И всеки свещеник, като стои та служи всеки ден, принася много пъти същите жертви, които никога не могат да отмахнат грехове;
12 Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
но Той, като принесе една жертва за греховете, седна за винаги отдясно на Бога.
13 Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.
та оттогава нататък чака, докле се положат враговете Му за Негово подножие.
14 Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.
Защото с един принос Той е усъвършенствувал за винаги ония, които се освещават.
15 Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:
А и Светия Дух ни свидетелствува за това; защото след като е казал:
16 Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
"Ето заветът, който ще направя с тях След ония дни, казва Господ: Ще положа законите Си в сърдцата им, И ще ги напиша в умовете им", прибавя:
17 Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
"И греховете им и беззаконията им няма да помня вече".
18 Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.
А гдето има прощение за тия неща, там вече няма принос за грях.
19 Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,
И тъй, братя, като имаме чрез кръвта на Исуса дръзновение да влезем в светилището,
20 Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,
през новия и живия път, който Той е открил за нас през завесата, сиреч, плътта Си,
21 A majíce kněze velikého nad domem Božím,
и като имаме велик Свещеник над Божия дом,
22 Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
нека пристъпваме с искрено сърдце в пълна вяра, със сърдца очистени от лукава съвест ( Или: Поръсена от нечиста съвест ) и с тяло измито в чиста вода;
23 A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
нека държим непоколебимо надеждата, която изповядваме, защото е верен Оня, Който се е обещал;
24 A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
и нека се грижим един за друг, тъй щото да се поощряваме към любов и добри дела,
25 Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
като не преставаме да се събираме заедно, както някои имат обичай да престават, а да увещаваме един друг, и толкова повече, колкото виждате, че денят наближава.
26 Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,
Защото, ако съгрешаваме самоволно, след като сме познали истината, не остава вече жертва за грехове,
27 Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
но едно страшно очакване на съд и едно огнено негодуване, което ще изпояде противниците.
28 Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
Някой, който е престъпил Моисеевия закон, умира безпощадно при думата на двама или трима свидетели;
29 Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?
тогава колко по-тежко наказание, мислите, ще заслужи оня, който е потъпкал Божия Син, и е счел за просто нещо проляната при завета кръв, с която е осветен, и е оскърбил Духа на благодатта?
30 Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
Защото познаваме Този, Който е рекъл: "На Мене принадлежи възмездието, Аз ще сторя въздаяние"; и пак: "Господ ще съди людете Си".
31 Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.
Страшно е да падне човек в ръцете на живия Бог.
32 Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,
Припомняйте си още за първите дни, когато, откак се просветихте, претърпяхте голяма борба от страдания,
33 Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.
кога опозорявани с хули и оскръбления, кога пък като съучастници с тия, които страдаха така.
34 Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.
Защото вие не само състрадавахте с ония, които бяха в окови, но и радостно посрещахте разграбването на имота си, като знаете, че вие си имате по-добър и траен имот.
35 Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.
И тъй, не напущайте дръзновението си, за което имате голяма награда.
36 Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.
Защото ви е нуждно търпение, та, като извършите Божията воля, да получите обещаното.
37 Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.
"Защото още твърде малко време И ще дойде Тоя, Който има да дойде, и не ще се забави.
38 Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.
А който е праведен пред Мене ( Гръцки: Моя праведник ), ще живее чрез вяра; Но ако се дръпне назад, няма да благоволи в него душата Ми".
39 Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.
Ние, обаче, не сме от ония, които се дърпат назад, та се погубват, а от тия, които вярват та се спасява душата им.
