Židům 1
1 Èastokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého,
Pwknvyarnv krim ngonugv abuapa vdwa nyijwk vdw gvlokv achialvgo okv aku-akusinv lamtv lokv gaam japtoku,
vbvritola ataranya alu vdwso nw ninyigv Kuunyilo gv lokv ngonua japduku. Nw hvkvnv nyi ako ninyigv lokv Pwknvyarnv chinggodogo nga pwklinyarlin pvkunv, okv ataranya alu lo ogumvnwng nga paamu dukubv Pwknvyarnv ninyia darpvkunv. (aiōn g165)
3 Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,
Nw Pwknvyarnv gv achialvbv Yunglit kunam ha unglit kargojito okv Pwknvyarnv oguaingbv ripvdw vbv aringchingnv, ninyigv jwkrw doonv gamchar lokv chinggodogo nga turmudu. Nyia nyi mvnwng gv rimur vdwa mvngnga dukubv rijiro kochingbvku, nw nyidomooku tolo Kaiyachokbv jwkrw bv rinv, Pwknvyarnv gv lakbik tangvlo doolwk pvku.
4 Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.
Kuunyilo nga nyidogindung vdwa kaiyanv gubv mvpvnv, Pwknvyarnv gv ninyia amin jinamv bunu vdwgv amin hv kaiyanvngv.
5 Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu Otcem, a on mi bude Synem?
Vkvlvgabv Pwknvyarnv ninyigv nyidogindung vdwa vdwloka vbv mimato “No ngoogv Kuunyilo ngv; Silu ngo noogv Abu bv ridu.” Pwknvyarnv nyidogindung vdwa vbvka mima, “Ngo ninyigv Abu bv rire, okv nw ngoogv Kuunyilo bv rire.”
6 A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.
Vbvritola Pwknvyarnv vdwlo ninyigv Kuunyilo bvngtua nyia mooku lo vngmu tvikulo nw vbv minto, “Pwknvyarnv gv nyidogindung mvnwngngv ninyia kumrungjorung laka.”
7 A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně;
Vbvritola nyidogindung gv lvkwnglo Pwknvyarnv vbv minto, “Pwknvyarnv ninyigv nyidogindung vdwa doori bv mvto, okv ninyigv pakbu vdwa vmv gv mvriakbv mvtoku.”
8 Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, trvá na věky věků, berla pravosti jestiť berla království tvého. (aiōn g165)
Kuunyilo gv lvkwnglo, ogubvrijeka, Pwknvyarnv minto: “Ho Pwknvyarnv ngam, noogv karv ngv dvbvsingtambv ataranya gobv doobwngre! No noogv nyi vdwa jvjv lokv rigvdogvre. (aiōn g165)
9 Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.
No jvjv nvnga pakdu okv rimur nvnga no kaanwng madu. Vkvlvgabv Pwknvyarnv, noogv Pwknvyarnv, nam darpvkunv okv noogv richam ajin vdwa kaiyago nam hv mvngdv okv mvngpusakpua jiyapvnv.”
10 A opět: Ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa.
Nw vbvka mintato, “Ahtu, no, atuake ho sichingmookua pwklinto, okv no atubogv laak lokv no nyidomooku vdwa mvpvkunv.
11 Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,
Bunu nyeriku, vbvritola no doobwngre; bunu vji nyenam aingbv nyeare.
12 A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi vždycky tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
No bunua jvtvlaklwk ha tinam aingbv tireku, okv bunu vji aingbv akusubv ridinre. Vbvritola no vbvdvdvbv doobwngre, okv noogv svngtung ngv vdwloka nyemare.”
13 A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokavadž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
Pwknvyarnv ninyigv nyidogindung vdwa vdwloka vbv mimato: “Ngoogv lakbik tangvso dootung tvka ngo noogv nyimak vdwa noogv lvpa lvkwnglo vvpvma dvdvlo.”
14 Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posíláni bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?
Vbvrikunamv nyidogindung vdwv oguv? Bunu dow bv rila Pwknvyarnvnyi rijiyanv okv yvvbunudw ringlinbaalin nama paajikunv vdwa nw bunua ho vngmula ridur yamudu.
