Habakuk 2
1 Na stráži své státi budu, a postavím se na baště, vyhlédaje, abych viděti mohl, co mluviti bude ke mně Bůh, a co bych odpovídati měl po svém trestání.
Te u tuʻu ʻi heʻeku leʻo, pea u nofo ʻi hoku fale leʻo, pea te u leʻo ke ʻilo pe ko e hā te ne folofola mai kiate au, pea ko e hā te u tali ʻaki ʻoka valokiʻi au.
2 I odpověděl mi Hospodin, a řekl: Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář,
Pea naʻe folofola ʻa Sihova kiate au, ʻo pehē, “Tohi ʻae meʻa hā mai, pea fai ke ʻilongofua ia ʻi he ngaahi palepale, koeʻuhi ke faʻa lele ʻe ia ʻoku ne lau ia.
3 Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť. Jestliže by pak poprodlilo, posečkej na ně; neboť jistotně dojde, aniž bude meškati.
He ʻoku tuku ʻae meʻa hā mai ki ha kuonga kuo kotofa, pea ʻe lea ia ʻi he ngataʻanga, ka ʻe ʻikai loi: kapau ʻoku tuai ia, tatali ki ai, koeʻuhi ʻe hoko moʻoni ia, ʻe ʻikai tuai ia.
4 Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude.
Vakai, ko ia ʻoku hiki hake ʻa hono laumālie, ʻoku ʻikai angatonu ia ʻiate ia ka ko e tonuhia ʻe moʻui ʻi heʻene tui.”
5 Ovšem pak více opilec, nešlechetnost a pýchu provodě, neostojí v příbytku; kterýž rozšiřuje jako peklo duši svou, jest jako smrt, kteráž se nemůže nasytiti, byť pak shromáždil k sobě všecky národy, a shrnul k sobě všecky lidi. (Sheol h7585)
Ko e moʻoni, hangē ko e tangata ʻoku angahala ʻi he uaine, ʻoku fielahi ia, pea ʻoku ʻikai nofomaʻu ʻi hono ʻapi: ʻoku ne fakalahi ʻene holi ʻo hangē ko e faʻitoka, pea tatau mo e mate, pea ʻoku ʻikai ke mākona, ka ʻoku tānaki kiate ia ʻae ngaahi puleʻanga kotoa pē, pea ʻoku fokotuʻu ki ai ʻae kakai kotoa pē: (Sheol h7585)
6 Zdaliž všickni ti proti němu přísloví nevynesou, a světlých slov i pohádek o něm? A neřeknou-liž: Běda tomu, kterýž rozmnožuje věci ne své, (až dokud pak?) a obtěžuje se hustým blátem?
ʻE ʻikai toʻo hake ʻekinautolu ni kotoa pē ʻae lea fakatātā kiate ia, pea mo e lea taukae kiate ia, ʻo pehē, ‘Ke malaʻia kiate ia ʻoku fakalahi ʻaki ʻaia ʻoku ʻikai ʻaʻana! ʻE fēfē hono fuoloa? Pea kiate ia ʻoku fakamamafa ʻaki ʻe ia ʻae ʻumea matolu!’
7 Zdaliž nepovstanou rychle, kteříž by tě hryzli, a neprocítí, kteříž by tebou smýkali? A budeš u nich v ustavičném potlačení.
ʻIkai ʻe tuʻu hake fakafokifā ʻakinautolu ʻo ʻuusi koe, pea ʻā ʻaia ʻe fakaʻitaʻi koe, pea ʻe hoko koe ko e vetea kiate kinautolu?
8 Proto že jsi ty zloupil národy mnohé, zloupí tě všickni ostatkové národů, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.
Koeʻuhi kuo ke fakamālohi ki he ngaahi puleʻanga lahi, ʻe fakamālohiʻi koe ʻe he toenga kotoa pē ʻoe kakai; koeʻuhi ko e toto ʻoe kakai, mo e fakamālohi ki he fonua, mo e kolo, mo kinautolu kotoa pē ʻoku nofo ai.
9 Běda tomu, kdož lakomě hledá mrzkého zisku domu svému, aby postavil na místě vysokém hnízdo své, a tak znikl nebezpečenství.
Ke malaʻia kiate ia ʻoku manumanu ki he koloa kovi ki hono fale, koeʻuhi ke ne ngaohi hono pununga ʻi he māʻolunga, koeʻuhi ke fakahaofi ia mei he mālohi ʻoe kovi!
10 Uradils se k hanbě domu svému, abys plénil národy mnohé, a zhřešil sobě samému.
Kuo ke filioʻi ʻae fakamā ki ho fale ʻi he tuʻusi ʻoe kakai tokolahi, pea kuo ke angahala ki ho laumālie.
11 Nebo kamení ze zdi křičeti bude, a suk z dřeva posvědčovati bude toho.
ʻE tangi ʻae maka mei he ʻā, pea ʻe tali ia ʻe he ʻakau alanga fale.
12 Běda tomu, kterýž staví město krví, a utvrzuje město nepravostí.
Ke malaʻia kiate ia ʻoku langa ʻae kolo ʻaki ʻae toto, pea fokotuʻu ʻae kolo ʻi he angahala!
13 Aj, zdaliž to není od Hospodina zástupů, že, o čemž pracují lidé a národové až do ustání nadarmo, oheň zkazí.
Vakai, ʻikai ʻoku meia Sihova ʻoe ngaahi kautau, ʻae kakai maʻa e afi pe, pea mo e fakamamahiʻi ʻae kakai ʻekinautolu ʻi he vaʻinga moʻoni?
14 Nebo naplněna bude země známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplňují moře.
Koeʻuhi ʻe fakafonu ʻa māmani ʻi he ʻilo ki he nāunau ʻo Sihova, ʻo hangē ʻoku ʻufiʻufi ʻae kilisi tahi ʻe he ngaahi vai.
15 Běda tomu, kterýž napájí bližního svého, přičiněje nádoby své, tak aby jej opojil, a díval se na jeho nahotu.
“Ke malaʻia kiate ia ʻoku ne ʻatu ʻae inu kona ki hono kaungāʻapi, ʻa koe ʻoku tuku hoʻo hina kiate ia, pea ke fakakona foki ia, koeʻuhi ke ke sio ki heʻenau telefua!
16 Sytíš se potupou, proto že jsi slavný. Píti budeš i ty, a obnažen budeš; obejdeť k tobě kalich pravice Hospodinovy, a vývratek mrzutý na slávu tvou.
Kuo fakapito ʻaki koe ʻae fakamā ko ho nāunau: ke ke inu foki, pea ʻe puke koe ʻi he tetetete mo e ofo lahi: ʻe ʻatu kiate koe ʻae ipu mei he nima toʻomataʻu ʻo Sihova, pea ʻe fakalieliaʻi ho nāunau.
17 Nebo nátisk Libánu a zhouba zvěři, kteráž ji děsila, přikryje tě, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.
Koeʻuhi ʻe ʻufiʻufi koe ʻe he mālohi ʻo Lepanoni, mo e fakamālohiʻi ʻoe fanga manu, ʻaia naʻe fakamanavahēʻi ʻakinautolu; koeʻuhi ko e toto ʻoe kakai, pea koeʻuhi ko e fakamālohi ʻi he fonua, mo e kolo, mo kinautolu kotoa pē ʻoku nofo ai.
18 Co prospívá rytina, že ji vyryl řemeslník její? Slitina i učitel lži, že doufá učinitel v účinek svůj, dělaje modly němé?
“Ko e hā hono ʻaonga ʻoe fakatātā kuo tā, koeʻuhi ke tā ia ʻe he tufunga ʻo ia; pe ko e fakatātā haka, mo e akonaki loi, koeʻuhi ʻoku falala ʻae tufunga ki heʻene ngāue, ke ne ngaohi ʻae ngaahi tamapua noa?
19 Běda tomu, kterýž říká dřevu: Prociť, a kameni němému: Probuď se. On-liž by učiti mohl? Pohleď na něj. Obloženť jest zlatem a stříbrem, ale není v něm žádného ducha.
Ke malaʻia kiate ia ʻoku pehē ki he ʻakau, ‘Ke ʻā;’ pe ki he maka noa, ‘Tuʻu hake; ʻe akonaki ia!’ Vakai, ʻoku ʻufiʻufi ʻaki ia ʻae koula, mo e siliva, pea ʻoku ʻikai ʻaupito ha mānava ʻi loto ʻiate ia.
20 Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země.
Ka ʻoku ʻi hono ʻafioʻanga tapu ʻa Sihova: tuku ke longo pe ʻa māmani kotoa pē ʻi hono ʻao.
