1 Mojžišova 8
1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.
And God remembered Noah, and every living thing, and all the cattle that were with him in the ark: and God caused a wind to pass over the earth, and the waters were assuaged;
2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.
The fountains also of the deep, and the windows of heaven were stopped; and the rain from heaven was restrained.
3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,
And the waters returned from off the earth, gradually returning; and the waters were abated after the end of the hundred and fifty days.
4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.
And the ark rested in the seventh month, on the seventeenth day of the month, upon the mountains of Ararat.
5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.
And the waters decreased continually until the tenth month; in the tenth month, on the first day of the month, were the tops of the mountains seen;
6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,
And it came to pass at the end of forty days, that Noah opened the window of the ark which he had made;
7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.
And he sent forth a raven which went forth to and fro, until the waters were dried up from off the earth.
8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.
He then sent forth a dove from him, to see if the waters were abated from off the face of the ground.
9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.
But the dove found no resting-place for the sole of her foot, and she returned unto him unto the ark; for there was water on the face of the whole earth; then he put forth his hand, and took her, and brought her into the ark.
10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.
And he stayed yet another seven days, and again he sent forth the dove out of the ark.
11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.
And the dove came in to him at the time of the evening; and, lo, an olive-leaf plucked off was in her mouth; so Noah knew that the waters were abated from off the earth.
12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.
And he stayed yet other seven days, and sent forth the dove; but she returned not again unto him any more.
13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.
And it came to pass in the six hundredth and first year, in the first month, on the first day of the month, that the waters were dried up from off the earth; and Noah removed the covering of the ark, and looked, and, behold, the face of the ground was dry.
14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.
And in the second month, on the seven and twentieth day of the month, was the earth perfectly dried up.
15 I mluvil Bůh k Noé, řka:
And God spoke unto Noah, saying,
16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.
Go forth from the ark, thou, and thy wife, and thy sons, and thy sons' wives with thee.
17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.
Every living thing that is with thee, of all flesh, both of fowl, and of cattle, and of every creeping thing that creepeth upon the earth, bring forth with thee; that they may breed abundantly on the earth, and be fruitful, and multiply upon the earth.
18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;
And Noah went forth, and his sons, and his wife, and his sons' wives with him.
19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.
Every beast, every creeping thing, and every fowl, whatsoever creepeth upon the earth, after their families, went forth out of the ark.
20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.
And Noah built an altar unto the Lord, and he took of every clean cattle, and of every clean fowl, and offered burnt-offerings on the altar.
21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.
And the Lord smelled the sweet savour; and the Lord said in his heart, I will not again curse the ground any more for the sake of man; although the imagination of man's heart is evil from his youth: neither will I again smite any more every thing living, as I have done.
22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.
All the while the earth remaineth, seed-time and harvest, and cold and heat, and summer and winter, and day and night, shall not cease.
A Dove is Sent Forth from the Ark
