1 Mojžišova 47
1 A protož přišed Jozef, oznámil Faraonovi, a řekl: Otec můj a bratří moji, s drobným i větším dobytkem svým i se vším, což mají, přišli z země Kananejské, a aj, jsou v zemi Gesen.
Basa ma, Yusuf no toronoo nara lima reu risiꞌ maneꞌ a. Ana nafadꞌe nae, “Ama maneꞌ! Au ama ngga no odꞌi-aꞌa nggara rema mia Kanaꞌan ena. Ara rema rendi banda hiek-lombo, sapi, ma sudꞌiꞌ a saa nara. Basa se sia Gosen ena.”
2 A vzav z počtu bratří svých pět mužů, postavil je před Faraonem.
3 I řekl Farao bratřím jeho: Jaký jest obchod váš? Kteřížto odpověděli Faraonovi: Pastýři ovcí jsou služebníci tvoji, i my, i otcové naši.
Boe ma maneꞌ a natane nae, “Hei ue-tatao ma saa?” Rataa rae, “Hai manatadꞌa onaꞌ hai bei-baꞌi mara.
4 Řekli ještě Faraonovi: Abychom pohostinu byli v zemi této, přišli jsme; nebo není pastvy dobytku, kterýž mají služebníci tvoji, nebo hlad veliký jest v zemi Kananejské; protož nyní prosíme, nechať bydlí služebníci tvoji v zemi Gesen.
Aleꞌ ia, sia rae Kanaꞌan ndoe-laꞌas naseliꞌ de nda hambu nanaat ma uru sa ena. Naa de, hai ima sia nusaꞌ ia fo leo miꞌitataaꞌ. Hai o mendi banda mara boe. De hai mae moꞌe ama maneꞌ, fo leo sia Gosen, fo miꞌiboi banda ra sia naa.”
5 I mluvil Farao Jozefovi, řka: Otec tvůj a bratří tvoji přišli k tobě.
Boe ma maneꞌ a nafadꞌe hihii-nanau na neu Yusuf nae, “Ia naa, ama ma no odꞌi-aꞌa mara sia ia ena.
6 Země Egyptská před tebou jest; v nejlepším kraji země této osaď otce svého a bratří své, nechť bydlí v zemi Gesen. A srozumíš-li, že jsou mezi nimi muži rozšafní, ustanovíš je úředníky nad dobytkem, kterýž mám.
De ara bole tao nusaꞌ ia onaꞌ sira nusa na. Au uhine ngga, Gosen naa, mamana maloleꞌ sia nusaꞌ ia. De malole lenaꞌ ara leo siaꞌ a naa leo. Ma mete ma sira rahine tao-mataꞌ neu banda no maloleꞌ, naa, onaꞌ bee na ara tao-mataꞌ neu banda nggara sia naa boe.”
7 Uvedl také Jozef Jákoba otce svého, a postavil ho před Faraonem; a pozdravil Jákob Faraona.
Basa naa ma, Yusuf natudꞌu ama na neu maneꞌ a. De Yakob hule-oꞌe neu Lamatualain, noꞌe papala-babꞌanggiꞌ fee maneꞌ a.
8 Tedy řekl Farao k Jákobovi: Kolik jest let života tvého?
Basa naa ma, maneꞌ a natane e nae, “Amaꞌ too hira ena?”
9 Odpověděl Jákob Faraonovi: Dnů let putování mého sto a třidceti let jest; nemnozí a zlí byli dnové let života mého, a nedošli dnů let života otců mých, v nichž živi byli.
Yakob nataa nae, “Au usodꞌa too natun esa telu nulu ena, te au nda leo sia mamanaꞌ esaꞌ a sa. Au bei-baꞌi nggara o onaꞌ naa boe. Te au too ngga memaꞌ eꞌekuꞌ lenaꞌ se. Ma sofeꞌ no doidꞌosoꞌ.”
10 A požehnav Jákob Faraona, vyšel od něho.
Basa de Yakob natea maneꞌ a. Ana nda feꞌe lao sa, te ana noꞌe Lamatualain fee papala-babꞌanggiꞌ neu maneꞌ a fai.
11 I osadil Jozef otce svého a bratří své, a dal jim vládařství v zemi Egyptské v kraji výborném, v zemi Ramesses, jakž rozkázal Farao.
Yusuf tungga maneꞌ a oꞌola na, de natudꞌu mamanaꞌ fee se sia Gosen. Mamanaꞌ naa maloleꞌ. (Dei de ara babꞌae mamanaꞌ naa ‘Rameses’.) Basa de Yusuf ama na no odi-aꞌa nara leo rakandoo sia naa.
12 A opatroval Jozef otce svého, a bratří své, a všecken dům jeho chlebem, až do nejmenších.
Yusuf o banggi-bꞌae nanaat fee ama na, odi-aꞌa nara, ro basa sao-ana nara, tungga sira ume isi nara dedꞌesi nara.
13 A chleba nebylo ve vší zemi; nebo veliký hlad byl velmi, a trápení veliké bylo na zemi Egyptské a zemi Kananejské od hladu.
Leleꞌ naa, ndoe-laꞌas manaseliꞌ, de sia bee-bꞌee nanaat nese. Mia Masir losa Kanaꞌan atahori ra masaloe ena. Ara nda tao rala saa-saa saꞌ boe, huu ndoe ritaꞌ a mamate nara.
14 Shromáždil pak Jozef všecky peníze, což jich nalezeno v zemi Egyptské a v zemi Kananejské, za potravy, kteréž kupovali; a vnesl Jozef peníze do domu Faraonova.
Naa de, atahori mia basa mamanaꞌ sia Masir no Kanaꞌan, rema hasa nanaat sia Yusuf. Ana naduru doiꞌ ra, de neu mbedꞌa sia maneꞌ a ume na.
15 A když utratili peníze z země Egyptské a z země Kananejské, přicházeli všickni Egyptští k Jozefovi, řkouce: Dej nám chleba; nebo proč mříti máme před tebou pro nedostatek peněz?
Dꞌoo-dꞌoo ma, atahori Masir ro Kanaꞌan ra doi nara basa se ena. De ara nda hasa rala nanaat sa ena. Ara risiꞌ Yusuf, ma roꞌe rae, “Ama fetor e! Fee hai nanaat dei, fo hai afiꞌ mate ndoes. Te basa hai doi mara ena.”
16 I řekl Jozef: Dejte dobytky své, a dám vám chleba za dobytky vaše, poněvadž se vám peněz nedostává.
Yusuf nataa nae, “Mete ma memaꞌ hei doiꞌ nese ena, naa, taꞌo ia: fee banda mara fo nggati no nanaat.”
17 Tedy přivedli dobytky své k Jozefovi; i dal jim Jozef potrav za koně a za stáda ovcí, a za stáda volů i za osly; a přechoval je chlebem, za všecky dobytky jejich, toho roku.
De ara fee banda nara reu Yusuf, fo nggati no nanaat. Ara fee ndara, hiek-lombo, sapi no keledei nara. No taꞌo naa, ara rasodꞌa tooꞌ naa, huu Yusuf tao taꞌo naa.
18 A po roce tom přišli k němu léta druhého, a řekli mu: Nebudeme tajiti před pánem svým, že jsme všecky peníze utratili, i stáda dobytků jsou u pána našeho; nezůstávají nám před pánem naším kromě těla naše a dědiny naše.
Manafali ma, ara rema risiꞌ Yusuf rae, “Ama fetor e! Hai olaꞌ no matetuꞌ. Hai doi ma no banda mara, amaꞌ nggati mala basa se ena. Nda afiꞌ hela saa saꞌ boe. Helaꞌ a hai ao ma no rae ma.
19 I proč máme mříti před očima tvýma? I my i rolí naše hyne. Kup nás i rolí naši za chléb, a budeme my i rolí naše ve službě Faraonovi; a dej nám semena, abychom živi byli a nezemřeli, a rolí aby nespustla.
Dadꞌi afiꞌ hela hai mate. Mete ma hai mate, seka mana tao mataꞌ neu rae ra? Malole lenaꞌ, ama fetor haꞌi mala hai dadꞌi ate. Haꞌi mala hai rae ma dadꞌi amaꞌ ena na boe. Ma fee fini-ngges fo hai sela fee amaꞌ. Hai bebengge ma, no rae a, amaꞌ nggati no nanaat. Sadꞌi hai afiꞌ mate!”
20 Tedy koupil Jozef všecku zemi Egyptskou Faraonovi; nebo prodali Egyptští jeden každý pole své, proto že se rozmohl mezi nimi hlad. I dostala se země Faraonovi.
Huu ndoe-laꞌas boe fua, naa de basa atahori Masir ra seo hendiꞌ rae nara. De Yusuf hasa nala basa rae sia Masir, dadꞌi maneꞌ a enan.
21 Lid pak převedl do měst, od jednoho pomezí Egyptského až do druhého.
Naa de, basa rauinggu Masir ra dadꞌi maneꞌ a ate na.
22 Rolí toliko kněžských nekoupil. Nebo kněží uloženou potravu měli od Faraona, a jedli z uložených pokrmů svých, kteréž dával jim Farao; protož neprodali rolí svých.
Te mia basa e, Yusuf nda hasa malangga agama ra rae na sa, huu maneꞌ a fee se nanaat nakandooꞌ a. Naa de, ara nda parlu seo rae nara sa.
23 I řekl Jozef lidu: Aj, koupil jsem vás dnes i rolí vaše Faraonovi; teď máte semeno, osívejtež tedy ji.
Leleꞌ naa, Yusuf olaꞌ no manggaraun nara nae, “Ia naa hei dadꞌi maneꞌ a ate na. Basa hei rae ma, au hasa ala fee maneꞌ a ena. De mala fini-ngges ia ra, fo mii sela neu rae ra leo.
24 A když se urodí, dáte pátý díl Faraonovi, a čtyři díly zůstavíte sobě k semenu a ku pokrmu svému a těm, kteříž jsou v domích vašich, i ku pokrmu dítkám svým.
Dei fo oru naa, banggi neu lima. Babanggiꞌ esa mendi fee neu maneꞌ a. Hela babanggiꞌ haa, hei tao neu fini, ma mo ume isi mara mia.”
25 Tedy řekli: Zachoval jsi životy naše. Nechať nalezneme milost v očích pána svého, a budeme služebníci Faraonovi.
Ara rataa rae, “Amaꞌ fee masodꞌaꞌ nema hai. Huu naa, hai moꞌe makasi. Hai mae dadꞌi maneꞌ a ate nara.”
26 I ustanovil to Jozef za právo až do tohoto dne, po vší zemi Egyptské, aby dáván byl Faraonovi pátý díl; toliko samy rolí kněžské nebyly Faraonovy.
Yusuf tao hohoro-lalaneꞌ naa dadꞌi adat sia Masir. Mia basa are fo manggaraun ra oru, ara banggi neu lima. Babanggiꞌ esa fee neu maneꞌ a. Ma babanggiꞌ haa, ara soa. Akaꞌ a malangga agama ra rae nara, maneꞌ a nda hasa sa. Adat naa, feꞌe sia losa faiꞌ ia.
27 A tak bydlil Izrael v zemi Egyptské v krajině Gesen; a osadili se v ní, a rozplodili se, a rozmnoženi jsou velmi.
Eniꞌ a leleꞌ naa, atahori Israꞌel ra leo rakandoo sia Masir, sia rae Gosen. Ara ramasuꞌi, ma tititi-nonosi nara boe ramaheta.
28 Živ pak byl Jákob v zemi Egyptské sedmnácte let; a bylo dnů Jákobových, a let života jeho, sto čtyřidceti sedm let.
Yakob feꞌe nasodꞌa too sanahulu hitu fai sia Masir. De ana too natun esa haa nulu hitu.
29 I přiblížili se dnové Izraelovi, aby umřel. A povolav syna svého Jozefa, řekl jemu: Jestliže jsem nalezl milost v očích tvých, vlož, prosím, ruku svou pod bedro mé, a učiň se mnou milosrdenství a pravdu. Prosím, nepochovávej mne v Egyptě.
Fai mamate na deka-deka boe, ana noꞌe Yusuf de nafadꞌe nae, “Ana Usu e! Au duꞌa-duꞌa na nda doo sa ena, Lamatualain noꞌe baliꞌ au. Dadꞌi au oꞌe, mete ma sue au, naa, teꞌa fo afiꞌ muꞌoi au sia rae Masir ia.
30 Když spáti budu s otci svými, vyneseš mne z Egypta, a pochováš mne v hrobě jejich. Tedy řekl jemu: Já učiním podlé slova tvého.
Musi mendi baliꞌ au ao sisi ngga, nisiꞌ bei-baꞌi tara mamana na. Muꞌoi au sia naa, huu naa, au hiihii ngga.” Yusuf nataa nae, “Malole, amaꞌ! Mete ma amaꞌ nau taꞌo naa, naa, au tunggaꞌ a.”
31 I řekl Jákob: Přisáhni mi. Tedy přisáhl jemu. I sklonil se Izrael k hlavám lůže.
Yakob olaꞌ seluꞌ nae, “Te, mete ma taꞌo naa, naa, oras ia ho teꞌa dei, mae ho tungga amaꞌ hihiin.” De Yusuf teꞌa tungga Yakob oꞌola na. Basa naa ma, Yakob sendeꞌ lululangga na neu koi ata de hule-oꞌe noꞌe makasi neu Lamatualain.
