1 Mojžišova 44

1 Rozkázal pak tomu, kterýž spravoval dům jeho, řka: Naplň pytle mužů těch potravou, co by jen unésti mohli; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch.

And he commanded the steward of his house, saying, Fill the men’s sacks with food, as much as they can carry, and put every man’s money in his sack’s mouth.

2 A koflík můj, koflík stříbrný, vlož na vrch do pytle mladšího s penězi jeho za obilí. I učinil podlé řeči Jozefovy, kterouž mluvil.

And put my cup, the silver cup, in the sack’s mouth of the youngest, and his grain money. And he did according to the word that Joseph had spoken.

3 Ráno pak propuštěni jsou ti muži, oni i oslové jejich.

As soon as the morning was light, the men were sent away, they and their donkeys.

4 A když vyšli z města, a nedaleko ještě byli, řekl Jozef správci domu svého: Vstaň, hoň muže ty, a dohoně se jich, mluv k nim: Pročež jste se odplatili zlým za dobré?

And when they had gone out of the city, and were not yet far off, Joseph said to his steward, Arise, follow after the men; and when thou dost overtake them, say to them, Why have ye rewarded evil for good?

5 Zdaliž to není ten koflík, z kteréhož píjí pán můj? A z tohoť on jistým zkušením pozná, jací jste vy. Zle jste učinili, co jste učinili.

Is not this the cup in which my lord drinketh, and by which indeed he divineth? ye have done evil in so doing.

6 Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta.

And he overtook them, and he spoke to them these same words.

7 Kteřížto odpověděli jemu: Proč mluví pán můj taková slova? Odstup od služebníků tvých, aby co takového učinili.

And they said to him, Why saith my lord these words? Far be it from us that thy servants should do according to this thing:

8 A my ty peníze, kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých, přinesli jsme tobě zase z země Kananejské; jakž bychom tedy krásti měli z domu pána tvého stříbro neb zlato?

Behold, the money, which we found in our sacks’ mouths, we brought again to thee from the land of Canaan: how then should we steal from thy lord’s house silver or gold?

9 U koho z služebníků tvých nalezeno bude, nechžť umře ten; a my také budeme pána tvého služebníci.

With whomever of thy servants it shall be found, both let him die, and we also will be my lord’s slaves.

10 I řekl: Nu dobře, nechť jest podlé řeči vaší. U koho se nalezne, ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny.

And he said, Now also let it be according to your words: he with whom it shall be found shall be my servant; and ye shall be blameless.

11 Protož rychle každý složil pytel svůj na zem, a rozvázal každý pytel svůj.

Then they speedily took down every man his sack to the ground, and opened every man his sack.

12 I přehledával, od staršího počal, a na mladším přestal; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu.

And he searched, and began at the eldest, and stopped at the youngest: and the cup was found in Benjamin’s sack.

13 Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého, a vrátili se do města.

Then they tore their clothes, and loaded every man his donkey, and returned to the city.

14 I přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova, (on pak ještě tam byl, ) a padli před ním na zemi.

And Judah and his brethren came to Joseph’s house; for he was yet there: and they fell before him on the ground.

15 I dí jim Jozef: Jakýž jest to skutek, který jste učinili? Zdaž nevíte, že takový muž, jako jsem já, umí poznati?

And Joseph said to them, What deed is this that ye have done? knew ye not that such a man as I can certainly divine?

16 Tedy řekl Juda: Což díme pánu svému? co mluviti budeme? a čím se ospravedlníme? Bůhť jest našel nepravost služebníků tvých. Aj, služebníci jsme pána svého, i my i ten, u něhož nalezen jest koflík.

And Judah said, What shall we say to my lord? what shall we speak? or how shall we clear ourselves? God hath found out the iniquity of thy servants: behold, we are my lord’s servants, both we, and he also with whom the cup is found.

17 Odpověděl Jozef: Odstup ode mne, abych to učinil. Muž, u něhož nalezen jest koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jděte u pokoji k otci svému.

And he said, Far be it from me that I should do so: the man in whose hand the cup is found, he shall be my servant; and as for you, go in peace to your father.

18 I přistoupil k němu Juda a řekl: Slyš mne, pane můj. Prosím, nechažť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého, a nehněvej se na služebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao.

Then Judah came near to him, and said, O my lord, let thy servant, I pray thee, speak a word in my lord’s ears, and let not thy anger burn against thy servant: for thou art even as Pharaoh.

19 Pán můj ptal se služebníků svých, řka: Máte-li otce, neb bratra?

My lord asked his servants, saying, Have ye a father, or a brother?

20 A odpověděli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole v starosti jeho zplozené malé, jehož bratr umřel, a on sám pozůstal po mateři své, a otec jeho miluje jej.

And we said to my lord, We have a father, an old man, and a child of his old age, a little one; and his brother is dead, and he alone is left of his mother, and his father loveth him.

21 I řekl jsi služebníkům svým: Přiveďte ho ke mně, a pohledím na něj.

And thou saidst to thy servants, Bring him down to me, that I may set my eyes upon him.

22 A řekli jsme pánu mému: Nemůžeť pachole opustiti otce svého; nebo opustí-li otce svého, on umře.

And we said to my lord, The lad cannot leave his father: for if he should leave his father, his father would die.

23 Ty pak řekl jsi služebníkům svým: Nepřijde-li bratr váš mladší s vámi, nepokoušejte se více viděti tváři mé.

And thou saidst to thy servants, Except your youngest brother shall come down with you, ye shall see my face no more.

24 I stalo se, když jsme se vrátili k služebníku tvému, otci mému, a jemu vypravovali slova pána svého,

And it came to pass when we came to thy servant my father, we told him the words of my lord.

25 Že řekl otec náš: Jděte zase, nakupte nám něco potravy.

And our father said, Go again, buy us a little food.

26 Odpověděli jsme: Nemůžeme jíti, než bude-li bratr náš mladší s námi, tedy půjdeme; nebo bychom nemohli viděti tváři toho muže, nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi.

And we said, We cannot go down: if our youngest brother shall be with us, then will we go down: for we may not see the man’s face, except our youngest brother shall be with us.

27 I řekl nám služebník tvůj, otec můj: Vy víte, že dva toliko syny porodila mi žena má.

And thy servant my father said to us, Ye know that my wife bore me two sons:

28 A vyšel jeden ode mne, o němž jsem pravil: Jistě roztrhán jest, a neviděl jsem ho dosavad.

And the one went out from me, and I said, Surely he is torn in pieces; and I have not seen him since:

29 Vezmete-li i tohoto ode mne, a přišlo by na něj něco zlého, tedy uvedete šediny mé s trápením do hrobu. (Sheol h7585)

And if ye take this also from me, and harm shall befall him, ye shall bring down my gray hairs with sorrow to the grave. (Sheol h7585)

30 Tak tedy, když přijdu k služebníku tvému, otci svému, a pacholete nebude s námi, (ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto):

Now therefore when I come to thy servant my father, and the lad is not with us; seeing that his life is bound up in the lad’s life;

31 Přijde na to, když uzří, že pacholete není, umře; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého, otce svého, s žalostí do hrobu. (Sheol h7585)

It shall come to pass, when he seeth that the lad is not with us, that he will die: and thy servants shall bring down the gray hairs of thy servant our father with sorrow to the grave. (Sheol h7585)

32 Nebo služebník tvůj slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, řka: Jestliže ho nepřivedu zase k tobě, tedy vinen budu hříchem otci mému po všecky dny.

For thy servant became surety for the lad to my father, saying, If I bring him not to thee, then I shall bear the blame to my father for ever.

33 Protož nyní nechť zůstane, prosím, služebník tvůj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému, a pachole ať vstoupí s bratry svými.

Now therefore, I pray thee, let thy servant abide instead of the lad a slave to my lord; and let the lad return with his brethren.

34 Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Leč bych chtěl viděti trápení, kteréž by přišlo na otce mého.

For how shall I return to my father, and the lad be not with me? lest perhaps I see the evil that shall come on my father.