1 Mojžišova 44
1 Rozkázal pak tomu, kterýž spravoval dům jeho, řka: Naplň pytle mužů těch potravou, co by jen unésti mohli; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch.
Te phoeiah a im kah tea uen tih, “Hlang rhoek kah sungkoi te canga phueih rhoehah sang pa lamtah tangkate sungkoi kah a rhai ah rhip khueh pah.
2 A koflík můj, koflík stříbrný, vlož na vrch do pytle mladšího s penězi jeho za obilí. I učinil podlé řeči Jozefovy, kterouž mluvil.
Tedae kai kah bunang khuikah ngun bunang te a poeih kah sungkoi khui ah khueh pah lamtah amah kah cang neh tangka khaw hmaih sang pah,” a tinah dongah Joseph kah ola thui banglaa saii van.
3 Ráno pak propuštěni jsou ti muži, oni i oslové jejich.
Mincang khothaih nen tah hlangrhoek te amamih kah laak neh khaw vawl a tueih uh.
4 A když vyšli z města, a nedaleko ještě byli, řekl Jozef správci domu svého: Vstaň, hoň muže ty, a dohoně se jich, mluv k nim: Pročež jste se odplatili zlým za dobré?
Amih loh khopuei tea hla lamkah hawta khum vaengah Joseph loh a im om te, “Thoo, hlangrhoek tea hnukah hloem lamtahna kae vaengah amih te, 'Balae tiha then te boethae neh na thuung uh?
5 Zdaliž to není ten koflík, z kteréhož píjí pán můj? A z tohoť on jistým zkušením pozná, jací jste vy. Zle jste učinili, co jste učinili.
Ka boeipa kah a tui ok te he moenih a? Te lamkah la aniha hma khaw a hma dae. Anih taengkahna saii uh tena lolh uh coeng, 'ti nah,” a ti nah.
6 Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta.
Te dongah amih te a kae vanneh hekah olka hea thui pah.
7 Kteřížto odpověděli jemu: Proč mluví pán můj taková slova? Odstup od služebníků tvých, aby co takového učinili.
Tedae amih loh, “Ka boeipa tebang olka te ba ham lae a thui. Na sal rhoek loh tebang hnoa saii ham khaw savisava la.
8 A my ty peníze, kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých, přinesli jsme tobě zase z země Kananejské; jakž bychom tedy krásti měli z domu pána tvého stříbro neb zlato?
Kaimih loh sungkoi so kah tangka ka hmuh uh te Kanaan kho lamkah nang taengla kam bal puei uh atah metlamlae na boei im kah ngun neh suite tarha ka huen uh eh.
9 U koho z služebníků tvých nalezeno bude, nechžť umře ten; a my také budeme pána tvého služebníci.
Na salrhoek khuiah u taeng mai ah khaw a om atah duek saeh lamtah kaimih khaw ka boeipa taengah sal la ka om uh eh,” a ti uh.
10 I řekl: Nu dobře, nechť jest podlé řeči vaší. U koho se nalezne, ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny.
Te dongah Joseph im om loh, “Then, nangmih kah olthui vanbangla u khaw a taengah aka om hlang van te tah kai taengah sal la om saeh lamtah nangmihte ommongsitoe la na om uh ni,” a ti nah.
11 Protož rychle každý složil pytel svůj na zem, a rozvázal každý pytel svůj.
Te dongah sungkoi tea loe la diklai ah rhipa hal uh tih rhipa ong uh.
12 I přehledával, od staršího počal, a na mladším přestal; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu.
Te dongaha ham taeng lamkah a tong tiha tlap te a poeih taenglaa khah vaengah bunang te Benjamin kah sungkoi dongaha hmuh.
13 Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého, a vrátili se do města.
Te vaengah a himbai te a phen uh tih laak dongah hno rhipa tloeng uh tih khopuei la koep bal uh.
14 I přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova, (on pak ještě tam byl, ) a padli před ním na zemi.
Tedae Judah neh amah boeinaphung loh ima pha vaengah Joseph khaw a om pueng dongah a hmai ah diklai la bakop uh.
15 I dí jim Jozef: Jakýž jest to skutek, který jste učinili? Zdaž nevíte, že takový muž, jako jsem já, umí poznati?
Te vaengah Joseph loh ba bibi lae na saii uh he. Kai bang hlang he hma khaw hma tila, na ming uh moenih a?,” a ti nah.
16 Tedy řekl Juda: Což díme pánu svému? co mluviti budeme? a čím se ospravedlníme? Bůhť jest našel nepravost služebníků tvých. Aj, služebníci jsme pána svého, i my i ten, u něhož nalezen jest koflík.
Te vaengah Judah loh, “Ka boeipa taengah mebang ka thuitih metla ka cal vaengah lae ka tang uh eh. Na sal rhoek kathaesainah khaw Pathenloh a yan oeh coeng dongah kaimih khaw, a kut dongkah bunanga hmuh pah hlang nente ka boeipa taengah sal ka bi uh van mai pawn ni ta,” a ti nah.
17 Odpověděl Jozef: Odstup ode mne, abych to učinil. Muž, u něhož nalezen jest koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jděte u pokoji k otci svému.
Tedae Joseph loh, “Hekah he kai loh ka saii ham te savisava, a kut dongah bunanga hmuh hlang te kai taengah sal la om ngawn saeh lamtah nangmihte na pa taengah ngaimong la bal uh ngawn,” a ti nah.
18 I přistoupil k němu Juda a řekl: Slyš mne, pane můj. Prosím, nechažť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého, a nehněvej se na služebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao.
Tedae Judahte anih taengla thoeih tih, “Aw ka boeipa kai aih he, na salpa khaw ka boeipa kah hna kaep ah olka bet ka thui dae ni. Tedae nang tah Pharaoh banghui la na om dongah na salpa taengah na thintoekte sai sak boel mai.
19 Pán můj ptal se služebníků svých, řka: Máte-li otce, neb bratra?
Ka boeipa loh a salrhoek he, 'Na pa nehna mana om a?,” a ti tih n'dawt.
20 A odpověděli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole v starosti jeho zplozené malé, jehož bratr umřel, a on sám pozůstal po mateři své, a otec jeho miluje jej.
Te dongah, “Ka boeipa la a pa khaw patong coeng tiha patong soi kah a cun capaa poeihte om. Tedae a manu pakhat kah a cun hmaih khuiah a mayate duek tih anih amah bueng late a cul dongah a napaloh a lungnah,’ ka ti uh.
21 I řekl jsi služebníkům svým: Přiveďte ho ke mně, a pohledím na něj.
Te vaengah na sal rhoek he, 'Anih te ka mik ah ka khueh van ham khaw kai taengla han khuen thuk,’ na ti.
22 A řekli jsme pánu mému: Nemůžeť pachole opustiti otce svého; nebo opustí-li otce svého, on umře.
Te vaengah ka boeipa la, 'Camoe loh a napaa caehtak ham tah coeng pawh. Caehtak koinih a napa te duek ni, ' ka ti uh.
23 Ty pak řekl jsi služebníkům svým: Nepřijde-li bratr váš mladší s vámi, nepokoušejte se více viděti tváři mé.
Tedae na salrhoek la, 'Na manaa poeih te nan suntlak puei pawt atah kai maelhmai hmuh ham khoep uh boeh,’ na ti.
24 I stalo se, když jsme se vrátili k služebníku tvému, otci mému, a jemu vypravovali slova pána svého,
Te dongah na sal rhoek he a pa taengla ka pawk uh vanneh ka boeipa kah olka te anih taengla ka puen uh.
25 Že řekl otec náš: Jděte zase, nakupte nám něco potravy.
Te dongah a pa loh, 'Mah ham khaw caak bet vawn uh bal dae,’ a ti nah.
26 Odpověděli jsme: Nemůžeme jíti, než bude-li bratr náš mladší s námi, tedy půjdeme; nebo bychom nemohli viděti tváři toho muže, nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi.
Te vaengah, “Kaimih taengah ka manaa poeih om pawt koinih hlang maelhmai hmuh hama coeng pawt dongah, 'Ka manaa poeih loh kaimih taengaha om pawt mai ah ka caeh uh ham coeng pawh tedae halo atah ka cet uh ni,’ ka ti uh.
27 I řekl nám služebník tvůj, otec můj: Vy víte, že dva toliko syny porodila mi žena má.
Te vaengah na sal rhoek he a pa loh, 'Ka yuu loh kai ham panit han sak te nangmih long khaw na ming uh.
28 A vyšel jeden ode mne, o němž jsem pravil: Jistě roztrhán jest, a neviděl jsem ho dosavad.
Tedae pakhat he kai taeng lamloh cet coeng. Te dongah, 'A ngaeh ngawn a ngaeh tang coeng,’ ka ti. Te dongah ni tahae due anih te ka hmu pawh.
29 Vezmete-li i tohoto ode mne, a přišlo by na něj něco zlého, tedy uvedete šediny mé s trápením do hrobu. (Sheol h7585)
Anih he khaw ka mikhmuh lamkahna khuen uh tih anih loh yoethae puei bal koinih kai sampok he saelkhui aha thae la nan hla uh ve,’ a ti. (Sheol h7585)
30 Tak tedy, když přijdu k služebníku tvému, otci svému, a pacholete nebude s námi, (ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto):
Te dongah na sal kai loh a pa taeng ka pha tih kaimih taengah camoe amah te om pawt koinih a hinglu neh a hinglu te a hlaengtang uh rhoi dongah,
31 Přijde na to, když uzří, že pacholete není, umře; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého, otce svého, s žalostí do hrobu. (Sheol h7585)
camoe te hah a sawt vaengah duek koinih na sal rhoek loh a pa sampok na sal te saelkhui ah kothae la ka hlak uh la vik poeh ni. (Sheol h7585)
32 Nebo služebník tvůj slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, řka: Jestliže ho nepřivedu zase k tobě, tedy vinen budu hříchem otci mému po všecky dny.
Na salpa loh camoe te a pa taengah rhi ka khang tih, 'Anih he nang taengla kam pawk puei pawt atah a pa taengah hnin takuem ka tholh ka phueih bitni,’ ka ti nah.
33 Protož nyní nechť zůstane, prosím, služebník tvůj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému, a pachole ať vstoupí s bratry svými.
Te dongah na salpa he camoe yuengah ka boeipa kah sal la ka om mai saeh lamtah camoe te a mayarhoek neh bal sak mai.
34 Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Leč bych chtěl viděti trápení, kteréž by přišlo na otce mého.
Camoe kamah nen pawt koinih a pa taengah metlam caeh eh? A pa taengah yoethaea hmuh man ka hmuh lah ve,” a ti nah.
