1 Mojžišova 43

1 Byl pak hlad veliký v krajině té.

And the famine was sore in the land.

2 I stalo se, když vytrávili obilí, kteréž přinesli z Egypta, že řekl k nim otec jejich: Jděte zase, a nakupte nám něco potravy.

And it came to pass, when they had completely eaten up the provisions which they had brought out of Egypt, that their father said unto them, Go again, buy us a little food.

3 I mluvil k němu Juda těmito slovy: Velice se zařekl muž ten, řka: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi.

And Judah said unto him, thus, The man did solemnly protest unto us, saying, Ye shall not see my face, except your brother be with you.

4 Jestliže pošleš bratra našeho s námi, půjdeme a nakoupíme tobě potravy;

If thou wilt send our brother with us, we will go down and buy thee food;

5 Pakli nepošleš, nepůjdeme. Nebo pověděl nám muž ten: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi.

But if thou sendest him not, we will not go down; for the man said unto us, Ye shall not see my face, except your brother be with you.

6 I řekl Izrael: Proč jste mi tak zle učinili, oznámivše muži tomu, že máte ještě bratra?

And Israel said, Wherefore have ye dealt so ill with me, as to tell the man that ye have yet another brother?

7 Odpověděli: Pilně vyptával se muž ten na nás, i na rod náš, mluvě: Jest-li živ ještě otec váš? Máte-li bratra? A dali jsme mu zprávu na ta slova. Zdaž jsme to jak věděti mohli, že dí: Přiveďte bratra svého?

And they said, The man inquired particularly concerning us, and our kindred, saying, Is your father yet alive? have ye another brother? and we told him according to the tenor of these words: could we possibly know that he would say, Bring down your brother?

8 I řekl Juda Izraelovi, otci svému: Pošli to pachole se mnou, a vstanouce, půjdeme, abychom živi byli, a nezemřeli, i my, i ty, i maličcí naši.

And Judah said unto Israel his father, Send the lad with me, and we will arise and go; that we may live, and not die, both we, and thou, as also our little ones.

9 Já slibuji za něj; z ruky mé vyhledávej ho. Jestliže nepřivedu ho k tobě, a nepostavím ho před tebou, vinen budu hříchem tobě po všecky dny.

I will be surety for him; from my hand shalt thou require him: if I bring him not unto thee, and set him before thee, then shall I have sinned against thee all the days.

10 A kdybychom byli neprodlévali, jistě již bychom se byli dvakrát vrátili.

For, if we had not lingered, surely we had now returned the second time.

11 I řekl jim Izrael otec jejich: Jestližeť tak býti musí, učiňtež toto: Nabeřte nejvzácnějších užitků země do nádob svých, a doneste muži tomu dar, něco kadidla, a trochu strdi, a vonných věcí a mirry, daktylů a mandlů.

And their father Israel said unto them, If it must be so now, do this: take of the best products of the land in your vessels, and carry down to the man a present, a little balm, and a little honey, spices and lotus, pistachio-nuts and almonds;

12 Peníze také dvoje vezměte v ruce své, a peníze vložené na vrch do pytlů vašich zase doneste v rukou svých; snad z omýlení to přišlo.

And twofold money take in your hand; and the money that was put back in the mouth of your sacks, you must carry back in your hand; peradventure it was an oversight;

13 Bratra svého také vezměte, a vstanouce, jděte zase k muži tomu.

Also your brother take along, and arise, go again unto the man.

14 A Bůh silný všemohoucí dejž vám najíti milost před mužem tím, ať propustí vám onoho bratra vašeho i tohoto Beniamina. Jáť pak zbaven jsa synů, jako osiřelý budu.

And may God the Almighty give you mercy before the man, that he may send away to you your other brother, and Benjamin. And I, if I am to be bereaved, let me be bereaved.

15 Tedy vzali muži ti dar ten, a dvoje peníze vzali v ruce své, a Beniamina; a vstavše, sstoupili do Egypta, a postavili se před Jozefem.

And the men took that present; and twofold money they took in their hand, as also Benjamin; and they rose up, and went down to Egypt, and stood before Joseph.

16 Vida pak Jozef Beniamina s nimi, řekl tomu, kterýž spravoval dům jeho: Uveď tyto muže do domu, a zabí hovado a připrav; nebo se mnou jísti budou muži ti o poledni.

And when Joseph saw Benjamin with them, he said to the superintendent of his house, Bring these men into the house, and slay, and make ready; for with me shall these men dine at noon.

17 I učinil muž ten, jakž rozkázal Jozef, a uvedl ty lidi do domu Jozefova.

And the man did as Joseph had said; and the man brought the men into Joseph's house.

18 Báli se pak muži ti, když uvedeni byli do domu Jozefova, a řekli: Pro ty peníze, kteréž prvé vloženy byly do pytlů našich, sem uvedeni jsme, aby obvině, obořil se na nás, a vzal nás za služebníky i osly naše.

And the men were afraid, because they were brought into Joseph's house: and they said, Because of the money that came back in our sacks at the first time are we brought in; that he may seek occasion against us, and fall upon us, and take us for bondmen, together with our asses.

19 A přistoupivše k muži tomu, kterýž spravoval v domě Jozefově, mluvili k němu ve dveřích domu,

And they came near to the man who was appointed over Joseph's house, and they spoke with him at the door of the house.

20 A řekli: Slyš mne, pane můj. Přišli jsme byli ponejprvé kupovati potrav.

And they said, Pardon, my lord, we came down at the first time to buy food:

21 I přihodilo se, když jsme do hospody přišli, a rozvazovali pytle své, a aj, peníze jednoho každého byly svrchu v pytli jeho, peníze naše podlé váhy své; a přinesli jsme je zase v rukou svých.

And it came to pass, when we came to the inn, that we opened our sacks, and, behold, every man's money was in the mouth of his sack, our money in its full weight; and we have brought it back in our hand.

22 Jiné také peníze přinesli jsme v rukou svých, abychom nakoupili potravy; nevíme, kdo jest zase vložil peníze naše do pytlů našich.

And other money have we brought down in our hand to buy food; we know not who hath put our money in our sacks.

23 A on odpověděl: Mějte o to pokoj, nebojte se. Bůh váš, a Bůh otce vašeho dal vám poklad do pytlů vašich; penízeť jsem vaše já přijal. I vyvedl k nim Simeona.

And he said, Peace be to you, fear not; your God, and the God of your father, hath given you a treasure in your sacks; your money hath come to me. And he brought Simeon out unto them.

24 Uved tedy muž ten lidi ty do domu Jozefova, dal jim vody, aby umyli nohy své, dal také obrok oslům jejich.

And the man brought the men into Joseph's house; and he gave them water, and they washed their feet, and he gave provender to their asses.

25 Mezi tím připravili dar ten, dokudž nepřišel Jozef v poledne; nebo slyšeli, že by tu měli jísti chléb.

And they made ready the present before Joseph came home at noon; for they had heard that they should eat bread there.

26 Tedy přišel Jozef domů. I přinesli mu dar, kterýž měli v rukou svých, a klaněli se jemu až k zemi.

And when Joseph came home, they brought him the present which was in their hand into the house, and bowed themselves to him to the earth.

27 I ptal se jich, jak se mají, a řekl: Zdráv-liž jest otec váš starý, o němž jste pravili? Živ-li jest ještě?

And he asked them after their welfare, and said, Is your old father well, of whom ye spoke? is he yet alive?

28 Kteřížto odpověděli: Zdráv jest služebník tvůj otec náš, a ještě živ jest. A sklánějíce hlavy, poklonu mu činili.

And they answered, Thy servant, our father, is in good health, he is yet alive. And they bowed down their heads, and prostrated themselves.

29 Pozdvih pak očí svých, viděl Beniamina bratra svého, syna matky své, a řekl: Tento-li jest bratr váš mladší, o němž jste mi pravili? I řekl: Učiniž Bůh milost s tebou, synu můj!

And he lifted up his eyes, and saw his brother Benjamin, his mother's son, and said, Is this your youngest brother, of whom ye spoke unto me? And he said, God be gracious unto thee, my son.

30 Tedy pospíšil Jozef, (nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem jeho, ) a hledal, kde by mohl plakati; a všed do pokoje, plakal tam.

And Joseph hastened away, for his affection toward his brother became enkindled, and he sought to weep; and he entered into his chamber and wept there.

31 Potom umyv tvář svou, vyšel zase, a zdržoval se, a řekl: Klaďte chléb.

And he washed his face, and came out, and refrained himself, and said, Set on the bread.

32 I kladli jemu zvláště, a jim obzvláště, Egyptským také, kteříž s ním jídali, obzvláštně; nebo nemohou Egyptští jísti s Židy chleba, proto že to ohavnost jest Egyptským.

And they set on for him by himself, and for them by themselves; and for the Egyptians, who did eat with him, by themselves; because the Egyptians may not eat bread with the Hebrews; for that is an abomination unto the Egyptians.

33 Tedy seděli proti němu, prvorozený podlé prvorozenství svého, a mladší podlé mladšího věku svého. I divili se muži ti vespolek.

And they sat before him, the first-born according to his prior birth, and the youngest according to his youth; and the men marveled one at the other.

34 A bera jídlo před sebou, podával jim; Beniaminovi pak dostalo se pětkrát více než jiným. I hodovali a hojně se s ním napili.

And he sent portions unto them from before him; but Benjamin's portion exceeded the portions of all of them fivefold. And they drank, and were merry with him.