1 Mojžišova 42
1 Vida pak Jákob, že by potrava byla v Egyptě, řekl synům svým: Co hledíte jeden na druhého?
Pea kuo mamata ʻe Sēkope ʻoku ai ʻae koane ʻi ʻIsipite, pea pehē ʻe Sēkope ki hono ngaahi foha, “Ko e hā ʻoku mou fesiofaki ai?
2 I mluvil jim: Aj, slyšel jsem, že mají potravu v Egyptě; jděte tam, a kupte nám odtud, abychom živi byli a nezemřeli.
Pea pehē ʻe ia, Vakai, kuo u fanongo ʻoku ai ʻae koane ʻi ʻIsipite: mou ʻalu ki ai, pea mou fakatau maʻatautolu mei ai; koeʻuhi ke tau moʻui, kae ʻikai mate.”
3 Tedy šlo deset bratrů Jozefových, aby nakoupili obilí v Egyptě.
Pea naʻe ʻalu ki ʻIsipite ke fakatau koane, ʻae ngaahi taʻokete ʻe toko hongofulu ʻo Siosefa.
4 Ale Beniamina, bratra Jozefova, neposlal Jákob s bratřími jeho, nebo řekl: Aby se mu tam něco zlého nepřihodilo.
Ka ko Penisimani ko e tehina ʻo Siosefa, naʻe ʻikai tuku ia ʻe Sēkope ke ʻalu mo hono ngaahi taʻokete; he naʻa ne pehē; Telia naʻa tō ha kovi kiate ia.
5 I šli synové Izraelovi spolu s jinými, aby kupovali; nebo byl hlad v zemi Kananejské.
Pea haʻu ʻae ngaahi foha ʻo ʻIsileli ke fakatau ʻae koane mo kinautolu naʻe haʻu; he naʻe lahi ʻae honge ʻi he fonua ko Kēnani.
6 Jozef pak byl nejvyšší správce v zemi té; on prodával obilí všemu lidu země. Tedy přišli bratří Jozefovi, a skláněli se před ním tváří až k zemi.
Pea naʻe pule pe ʻa Siosefa ʻi he fonua, pea ko ia pe naʻe fakatau ki he kakai kotoa pē ʻoe fonua; pea haʻu ʻae ngaahi taʻokete ʻo Siosefa, ʻo nau tulolo mo honau mata ki he kelekele, ʻi hono ʻao.
7 A uzřev Jozef bratří své, poznal je; a ukázal se k nim jako cizí, a tvrdě mluvil k nim, řka jim: Odkud jste přišli? I odpověděli: Z země Kananejské, abychom nakoupili potrav.
Pea mamata ʻa Siosefa ki hono ngaahi taʻokete, ʻo ne ʻilo ʻakinautolu, ka naʻe mata kehe ia kiate kinautolu, ʻo ne lea mālohi kiate kinautolu: pea ne pehē kiate kinautolu, “ʻOku mou haʻu mei fē?” Pea nau talaange, “Mei he fonua ko Kēnani, ke fakatau meʻakai.”
8 Poznal, pravím, Jozef bratří své, ale oni nepoznali ho.
Pea naʻe ʻilo ʻe Siosefa hono ngaahi taʻokete, ka naʻe ʻikai te nau ʻilo ia.
9 Tedy zpomenul Jozef na sny, kteréž měl o nich, a řekl jim: Špehéři jste, a přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.
Pea naʻe manatu ʻe Siosefa ki he ngaahi misi naʻa ne misi ʻaki kiate kinautolu, pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “Ko e kau mataki ʻakinautolu; kuo mou haʻu ke mamata ki he telefua ʻoe fonua.”
10 Kteřížto odpověděli jemu: Nikoli, pane můj, ale služebníci tvoji přišli, aby nakoupili pokrmů.
Pea nau talaange kiate ia, “ʻEiki ʻoku ʻikai, ka kuo haʻu ʻa hoʻo kau tamaioʻeiki ke fakatau meʻakai.
11 Všickni my synové jednoho muže jsme, upřímí jsme; nikdyť jsou nebyli služebníci tvoji špehéři.
Ko e ngaahi foha ʻoe tangata pe taha ʻakimautolu kotoa pē: ko e kau tangata moʻoni ʻakimautolu, ʻoku ʻikai ko e kakai mataki ʻa hoʻo kau tamaioʻeiki.”
12 Jimž zase řekl: Není tak, ale přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.
Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “ʻIkai, ka kuo mou haʻu ke mamata ki he telefua ʻoe fonua.”
13 Odpověděli oni: Dvanácte nás bratří služebníků tvých bylo, synů muže jednoho v zemi Kananejské; a aj, nejmladší s otcem naším nyní jest doma, a jednoho není.
Pea naʻa nau pehē, “Ko hoʻo kau tamaioʻeiki, ko e kāinga ʻe toko hongofulu ma toko ua, ko e ngaahi foha ʻoe tangata pe taha ʻi he fonua ko Kēnani; pea vakai, ko e kimui, ʻoku ʻi he ʻemau tamai he ʻaho ni, pea ko e tokotaha kuo ʻikai.”
14 I řekl jim Jozef: Toť jest, což jsem mluvil vám, když jsem řekl: Špehéři jste.
Pea pehē ʻe Siosefa kiate kinautolu, “Ko ia ia naʻaku lea ai kiate kimoutolu, ʻo pehē, ko e kau mataki ʻakinautolu.
15 Touto věcí zkušeni budete: Živť jest Farao, že nevyjdete odsud, až přijde sem bratr váš mladší.
E ʻahiʻahi kiate kimoutolu ʻaki ʻae meʻa ni; hangē ʻoku moʻui ʻa Felo, ʻe ʻikai te mou ʻalu ʻi heni, ʻo kapau ʻe ʻikai haʻu ki heni homou tehina.
16 Vyšlete z sebe jednoho, ať vezma, přivede bratra vašeho; vy pak u vězení zůstaňte, a zkušena budou vaše slova, pravdu-li jste mluvili. Pakli nic, živť jest Farao, že jste špehéři.
Fekau homou tokotaha ke ne ʻalu ʻo ʻomi homou tehina, pea ʻe nofo pōpula ʻakinautolu, koeʻuhi ke fakamoʻoni ki hoʻomou ngaahi lea, pe ʻoku ai ha moʻoni ʻiate kimoutolu; ka ka ʻikai, hangē ʻoku moʻui ʻa Felo, ko e kau mataki ʻakinautolu.”
17 Tedy dal je všecky spolu do vězení za tři dni.
Pea naʻa ne tuku fakataha ʻakinautolu ki he fale fakapōpula, ʻi he ʻaho ʻe tolu.
18 Třetího pak dne řekl jim Jozef: Toto učiňte, abyste živi byli; neboť já se bojím Boha.
Pea pehē ʻe Siosefa kiate kinautolu ʻi hono ʻaho tolu, “Mou fai eni, pea mou moʻui he ʻoku ou manavahē ki he ʻOtua;
19 Jste-li šlechetní muži, jeden bratr váš ať jest ukován v žaláři, v němž jste byli; vy pak jděte, a odneste obilí k zapuzení hladu domů vašich.
Kapau ko e kau tangata angatonu ʻakinautolu, tuku ke haʻi homou tokotaha ʻi he fale ʻo homou pōpula: ka mou ʻalu ʻo fetuku ʻae koane telia ʻae honge ʻi homou ngaahi fale.
20 Bratra pak svého mladšího přivedete ke mně; a pravdomluvná prokázána budou vaše slova, a nezemřete. Tedy učinili tak.
Ka mou ʻomi homou tehina kiate au; ko ia ʻe fakamoʻoni ai hoʻomou ngaahi lea, pea ʻe ʻikai te mou mate. Pea naʻa nau fai ia.”
21 I mluvil jeden k druhému: Jistě provinili jsme proti bratru svému. Nebo viděli jsme ssoužení duše jeho, když nás pokorně prosil, a nevyslyšeli jsme ho; protož přišlo na nás ssoužení toto.
Pea naʻa nau fealēleaʻaki ʻo pehē, “Ko e moʻoni, ʻoku tau kovi ko e meʻa ʻi hotau tehina, ko e meʻa ʻi heʻetau mamata ki he feinga ʻa hono laumālie, ʻi heʻene fakakole kiate kitautolu, ka naʻe ʻikai te tau fie tokanga kiate ia; ko ia kuo tō ai ʻae mamahi ni kiate kitautolu.”
22 Odpověděl pak jim Ruben, řka: Zdaliž jsem tehdy vám nepravil těmito slovy: Nehřešte proti pacholeti. Ale neposlechli jste; pročež také krve jeho, hle, vyhledává se.
Pea lea ʻa Lupeni kiate kinautolu, ʻo pehē, “ʻIkai ne u lea kiate kimoutolu, ʻo pehē, ʻoua naʻa mou fai hala ki he tamasiʻi, ka naʻe ʻikai te mou tokanga? Ko ia, vakai, ʻoku ʻeke foki ʻae totongi ʻo hono toto.”
23 A nevěděli oni, že by rozuměl Jozef; nebo skrze tlumače mluvil jim.
Pea naʻe ʻikai te nau ʻilo ʻoku ʻilo ʻe Siosefa ʻenau lea; he naʻe lea ia kiate kinautolu ʻaki ʻae tangata hiki lea.
24 A odvrátiv se od nich, plakal. Potom navrátiv se k nim, mluvil s nimi, a vzav Simeona z nich, svázal ho před očima jejich.
Pea naʻe foki atu ia ʻiate kinautolu ʻo tangi; pea toe haʻu ia kiate kinautolu, ke nau alea, pea naʻa ne toʻo ʻa Simione ʻiate kinautolu, ʻo haʻi ia ʻi honau ʻao.
25 Přikázal pak Jozef, aby naplněni byli pytlové jejich obilím, a navráceny peníze jejich jednomu každému do pytle jeho, a aby dána jim byla potrava na cestu. I stalo se tak.
Pea naʻe fekau ʻa Siosefa ke fakafonu ʻenau ngaahi tangai ʻi he koane, pea ke toe ai ki he tangai ʻae tangata taki taha, ʻene paʻanga, pea ke tuku kiate kinautolu ʻae ʻoho ke kai ʻi he hala; pea naʻe fai pehē ia kiate kinautolu.
26 A vloživše obilí svá na osly své, odešli odtud.
Pea naʻa nau fakaheka ʻae koane ki heʻenau fanga asi, pea nau ʻalu.
27 A rozvázav jeden z nich pytel svůj, aby dal obrok oslu svému v hospodě, uzřel peníze své, kteréž byly na vrchu v pytli jeho.
Pea ʻi he toʻo ʻe honau tokotaha ʻene tangai ke ʻatu ʻae meʻakai ki heʻene ʻasi ʻi he fale talifononga, naʻe ʻilo ʻe ia ʻene ngaahi paʻanga; he vakai naʻe ʻi he ngutu ʻoe tangai ia.
28 I řekl bratřím svým: Navráceny jsou mi peníze mé, a aj, jsou v pytli mém. Tedy užasli se, a předěšeni jsouce, mluvili jeden k druhému: Což nám to učinil Bůh?
Pea pehē ʻe ia ki hono ngaahi tokoua, “Kuo toe ʻomi ʻeku ngaahi paʻanga; he vakai, ʻoku ʻi he ngutu ʻo ʻeku tangai;” pea naʻe vaivai ai honau loto, pea nau manavahē, ʻo fepehēʻaki, “Ko e hā eni kuo fai ʻe he ʻOtua kiate kitautolu?”
29 Navrátivše se pak k Jákobovi otci svému do země Kananejské, vypravovali jemu všecko, co se jim přihodilo, pravíce:
Pea naʻa nau haʻu kia Sēkope ko e nau tamai ki he fonua ko Kēnani, ʻo nau fakahā kiate ia ʻae meʻa kotoa pē naʻe hoko kiate kinautolu; ʻo pehē,
30 Muž ten, pán země, mluvil k nám tvrdě, a dal nás do vězení, jako špehéře země.
“Ko e tangata ʻoku ʻeiki ʻi he fonua, naʻe lea mālohi kiate kimautolu, ʻo pehē, Ko e kau mataki ʻakinautolu ki he fonua.
31 A řekli jsme jemu: Upřímí jsme, nikdy jsme nebyli špehéři.
Pea mau tala kiate ia, ko e kau tangata moʻoni ʻakimautolu; ʻoku ʻikai ko e kau mataki ʻakimautolu.
32 Dvanácte bylo nás bratří, synů otce našeho, z nichž jednoho není, a mladší nyní jest s otcem naším v zemi Kananejské.
Ko e kāinga ʻe toko hongofulu ma toko ua ʻakimautolu, ko e ngaahi foha ʻoe mau tamai, ko e tokotaha ʻoku ʻikai, pea ko e kimui ʻoku ʻi he ʻemau tamai he ʻaho ni, ʻi he fonua ko Kēnani.”
33 I řekl nám muž ten, pán země té: Po tomto poznám, že upřímí jste: Bratra vašeho jednoho zanechte u mne, a obilí k zapuzení hladu od domů vašich vezmouce, odejděte.
Pea ko e tangata, ko e ʻeiki ʻoe fonua, naʻe pehē kiate kimautolu, “Te u ʻilo ʻi he meʻa ni, pe ko e kau tangata moʻoni ʻakinautolu; tuku mai homou tokoua ʻe tokotaha kiate au, pea mou ʻave ʻae meʻakai ki he honge ʻo homau ngaahi fale, pea mou ʻalu;
34 A přiveďte bratra svého mladšího ke mně, abych poznal, že nejste špehéři, ale upřímí; tehdy bratra vašeho vrátím vám, a budete moci v zemi této obchod vésti.
Pea mou ʻomi ki heni, homou tehina: ko ia te u ʻilo ai, ʻoku ʻikai ko e kau mataki ʻakinautolu, ka ko e kau tangata moʻoni: pea te u toe tuku ai kiate kimoutolu homou tokoua, pea te mou fakatau ʻi he fonua ni.”
35 I stalo se, že, když vyprazdňovali pytle své, a aj, jeden každý měl uzlík peněz svých v pytli svém. Vidouce pak oni i otec jejich uzlíky peněz svých, báli se.
Pea ʻi heʻenau lingi ʻenau ngaahi tangai, pea nau vakai, naʻe ʻilo taki taha ʻae tangata ʻene kato paʻanga ʻi he ngutu ʻo ʻene tangai: pea kuo mamata ʻakinautolu mo e nau tamai ki he ngaahi kato paʻanga, naʻa nau manavahē.
36 I řekl jim Jákob otec jejich: Mne jste zbavili synů: Jozefa není, Simeona nemám, a Beniamina vezmete. Na mneť jsou se tyto všecky věci svalily.
Pea pehē ʻe Sēkope ko e nau tamai kiate kinautolu, “Kuo mou fakamasiva au ʻi heʻeku fānau; kuo ʻikai ʻa Siosefa, pea kuo ʻikai mo Simione, pea te mou toe ʻave mo Penisimani; ʻoku kovi ʻae ngaahi meʻa ni kotoa pē kiate au.”
37 Tedy řekl Ruben otci svému těmito slovy: Dva syny mé zabí, jestliže ho nepřivedu zase k tobě; poruč ho v ruce mé, a já zase přivedu ho k tobě.
Pea lea ʻa Lupeni ki heʻene tamai, ʻo pehē, “Tāmateʻi hoku foha ʻe toko ua, ʻo kapau ʻe ʻikai te u toe ʻomi ia kiate koe; tuku mai ia ki hoku nima, pea te u toe ʻomi ia kiate koe.”
38 I řekl: Nesstoupíť syn můj s vámi. Nebo bratr jeho umřel, a on sám pozůstal; a přihodilo-li by se mu co zlého na té cestě, kterouž půjdete, uvedli byste šediny mé s bolestí do hrobu. (Sheol h7585)
Pea pehē ʻe ia, “E ʻikai ʻalu hifo hoku foha mo kimoutolu, he kuo mate hono tokoua, pea ʻoku toe tokotaha pe ia; pea kapau ʻe hoko ha kovi kiate ia ʻi he hala ʻoku mou ʻalu ai, te mou ʻomi hoku ʻuluhinā ki he faʻitoka ʻi he mamahi.” (Sheol h7585)
