1 Mojžišova 41
1 Stalo se pak po dvou letech, měl Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem.
Pripetilo se je ob koncu dveh polnih let, da je faraon sanjal in glej, stal je poleg reke.
2 A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pěkných na pohledění a tlustých, kteréžto pásly se na mokřinách.
Glej, iz vode je prišlo sedem krav, lepega videza in debelega mesa in hranile so se na travniku.
3 A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledění a hubených, kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka.
Glej, za njimi je iz reke prišlo sedem drugih krav, bolnega videza in suhega mesa in so obstale poleg drugih krav na bregu reke.
4 A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých. I procítil Farao.
Krave bolnega videza in suhega mesa so pojedle sedem krav lepega in obilnega videza. Tako se je faraon prebudil.
5 A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho, plných a pěkných.
Zaspal je in drugič sanjal in glej, sedem žitnih klasov je vzklilo na enem steblu, bujnih in dobrih.
6 A aj, sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi.
Glej, za njimi je zraslo sedem tankih klasov in ožganih z vzhodnikom.
7 A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen.
Sedem tankih klasov je požrlo sedem bujnih in polnih klasov. Faraon se je prebudil in glej, bile so sanje.
8 Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všecky hadače Egyptské, a všecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného, kdo by je vyložil Faraonovi.
Pripetilo se je zjutraj, da je bil njegov duh vznemirjen in poslal je ter dal poklicati vse tamkajšnje egiptovske čarovnike in vse modre može in faraon jim je povedal svoje sanje, toda nikogar ni bilo, ki bi jih faraonu lahko razložil.
9 Tedy mluvil nejvyšší šeňk Faraonovi takto: Na provinění své rozpomínám se dnes.
Potem je faraonu spregovoril glavni točaj, rekoč: »Ta dan se spominjam svojih krivd.
10 Farao rozhněvav se na služebníky své, dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, mne a správce nad pekaři.
Faraon je bil ogorčen nad svojima služabnikoma in me zaprl pod stražo v hišo poveljnika straže, oba, mene in glavnega peka
11 Měli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podlé vyložení snu svého.
in sanjala sva sanje v eni noči, jaz in on. Sanjala sva vsak glede na razlago svojih sanj.
12 A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad drabanty, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podlé snu jeho vykládal.
Tam je bil z nama mladenič, Hebrejec, služabnik poveljnika straže in povedala sva mu in razložil nama je najine sanje. Razložil je vsakemu človeku glede na njegove sanje.
13 A stalo se, že jakž vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úřadu svému, a on oběšen.
Pripetilo se je, kakor nama jih je razložil, tako je bilo. Mene je ponovno vrnil v mojo službo, njega pa je obesil.«
14 Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláře. Kterýžto oholiv se, a změniv roucho své, přišel k Faraonovi.
Tedaj je faraon poslal in poklical Jožefa in naglo so ga privedli iz grajske ječe in obril se je ter zamenjal svoja oblačila in prišel k faraonu.
15 I řekl Farao Jozefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobě pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti.
Faraon je rekel Jožefu: »Sanjal sem sanje in nikogar ni, ki bi jih lahko razložil. O tebi pa sem slišal govoriti, da lahko razumeš sanje, da jih razložiš.«
16 Odpověděl Jozef Faraonovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi.
Jožef je faraonu odgovoril, rekoč: » To ni v meni. Bog bo dal faraonu odgovor miru.«
17 Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na břehu potoka.
Faraon je Jožefu rekel: »V svojih sanjah, glej, sem stal na bregu reke
18 A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, kteréžto pásly se na mokřinách.
in glej, iz reke je prišlo sedem krav, debelega mesa in lepega videza in hranile so se na travniku.
19 A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské.
In glej, sedem drugih krav je prišlo gor za njimi, mršavih in bolnega videza in suhega mesa, kakršnih po slabosti nisem še nikoli videl v vsej egiptovski deželi
20 A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých.
in krave suhega in bolnega videza so pojedle prvih sedem obilnih krav.
21 A ač dostaly se do břicha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. I procítil jsem.
Ko so jih pojedle, se ni moglo vedeti, da so jih pojedle, temveč so bile še vedno bolnega videza, kakor poprej. Tako sem se prebudil.
22 Viděl jsem také ve snách, ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných.
In v svojih sanjah sem videl, in glej, sedem klasov je vzbrstelo na enem steblu, polnih in dobrih
23 A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi.
in glej, sedem klasov, izsušenih, tankih in ožganih z vzhodnikom, je pognalo za njimi.
24 I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných. Což když jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vyložil.
Tanki klasi so požrli sedem dobrih klasov in to sem povedal čarovnikom, toda nikogar ni bilo, ki bi mi jih lahko razodel.«
25 Odpověděl Jozef Faraonovi: Sen Faraonův jednostejný jest. Což Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi.
Jožef je rekel faraonu: »Faraonove sanje so ene. Bog je faraonu pokazal, kaj namerava storiti.
26 Sedm krav pěkných jest sedm let, a sedm klasů pěkných tolikéž jest sedm let; sen jest jednostejný.
Sedem dobrih krav je sedem let in sedem dobrih klasov je sedem let. Sanje so ene.
27 Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, sedm let jest; a sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude sedm let hladu.
In sedem krav suhega in bolnega videza, ki bodo prišle za njimi, je sedem let in sedem praznih klasov, ožganih z vzhodnikom, bo sedem let lakote.
28 Toť jest, což jsem mluvil Faraonovi: Což Bůh činiti bude, ukazuje Faraonovi.
To je stvar, ki sem jo povedal faraonu: ›Kar Bog namerava storiti, je pokazal faraonu.
29 Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské.
Glej, pride sedem let velikega obilja po vsej egiptovski deželi.
30 A po nich nastane sedm let hladu, v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi.
Za temi pa se bo dvignilo sedem let lakote in vse obilje v egiptovski deželi bo pozabljeno in lakota bo použila deželo.
31 Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž přijde potom; nebo velmi veliký bude.
Obilje v deželi se ne bo poznalo zaradi razloga lakote, ki bo sledila, kajti ta bo zelo boleča.
32 Že pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá věc jest od Boha, a že tím spíše Bůh vykoná to.
Zaradi tega so se sanje faraonu ponovile dvakrat. To je, ker je stvar osnovana od Boga in jo bo Bog kmalu izpolnil.
33 Protož nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou.
Zdaj naj torej faraon poišče razumnega in modrega moža ter ga postavi nad egiptovsko deželo.
34 To ať učiní Farao, a postaví úředníky nad zemí, a béře pátý díl z úrod země Egyptské, po sedm let hojných.
Naj faraon to stori in naj določi častnike nad deželo in naj v sedmih obilnih letih poberejo petino v egiptovski deželi.
35 Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v městech ať se chovají pilně.
Naj zberejo vso hrano tistih dobrih let, ki pridejo in žito prihranijo pod faraonovo roko in naj hrano čuvajo v mestih.
36 A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu, kteráž budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena země tato hladem.
Ta hrana bo deželi za zalogo zoper sedem let lakote, ki bo v egiptovski deželi, da dežela zaradi lakote ne bo propadla.‹«
37 I líbila se řeč ta Faraonovi i všechněm služebníkům jeho.
Stvar je bila dobra v faraonovih očeh in v očeh vseh njegovih služabnikov.
38 Tedy řekl Farao služebníkům svým: Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží?
Faraon je rekel svojim služabnikom: »Ali lahko najdemo takšnega kakor je ta, moža, v katerem je Božji Duh?«
39 Jozefovi pak řekl: Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto, neníť žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi.
Faraon je rekel Jožefu: »Ker ti je Bog pokazal vse to, ne obstaja nihče tako razumen in moder, kakor si ti.
40 Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvář tvou všecken lid můj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu.
Ti boš nad mojo hišo in glede na tvojo besedo bo vladano vsemu mojemu ljudstvu, samo v prestolu bom večji kakor ti.«
41 Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade vší zemi Egyptskou.
Faraon je rekel Jožefu: »Glej, postavil sem te nad vso egiptovsko deželo.«
42 A sňav Farao prsten svůj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho.
Faraon je iz svoje roke snel svoj prstan, ga dal na Jožefovo roko, ga oblekel v suknje iz tankega lanenega platna in okoli njegovega vratu obesil zlato verižico,
43 A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou.
in pripravil ga je, da se pelje v drugem bojnem vozu, ki ga je imel in pred njim so klicali: »Upognite koleno.« In postavil ga je za vladarja nad vso egiptovsko deželo.
44 A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské.
Faraon je Jožefu rekel: »Jaz sem faraon in brez tebe noben človek ne bo dvignil svoje roke ali stopala po vsej egiptovski deželi.«
45 A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. I vyšel Jozef na zemi Egyptskou.
Faraon je Jožefovo ime imenoval Cafenát Panéah in mu dal za ženo Asenáto, hčer Potifêra, duhovnika iz Ona. In Jožef je odšel nad vso egiptovsko deželo.
46 (Jozef pak byl ve třidcíti letech, když stál před Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tváři Faraonovy, projel všecku zemi Egyptskou.
Jožef je bil star trideset let, ko je stal pred faraonom, egiptovskim kraljem. In Jožef je odšel izpred faraonove prisotnosti in šel skozi vso egiptovsko deželo.
47 A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost.
V sedmih obilnih letih je zemlja obrodila v obilju.
48 I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a složil potravu tu v městech; úrody polní jednoho každého města, kteréž byly okolo něho, složil v něm.
Zbral je vso hrano sedmih let, ki je bila v egiptovski deželi in hrano shranil v mestih, hrano polja, ki je bila naokoli vsakega mesta, je shranil v istem.
49 A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku mořského, tak že přestali počítati; nebo mu nebylo počtu.
Jožef je zbral žita kakor morskega peska, zelo veliko, dokler ni prenehal šteti, kajti tega je bilo brez števila.
50 Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé než přišel rok hladu, kteréž mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On.
Preden je prišla lakota, sta bila Jožefu rojena dva sinova, ki mu ju je rodila Asenáta, hči Potifêra, duhovnika iz Ona.
51 A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, řka: Nebo způsobil to Bůh, abych zapomenul na všecky práce své, a na všecken dům otce svého.
Jožef je ime prvorojenega imenoval Manáse, »Kajti Bog, « je rekel, »me je pripravil pozabiti vse moje garanje in vso hišo mojega očeta.«
52 Jméno pak druhého nazval Efraim, řka: Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého.
Ime drugega je imenoval Efrájim: »Kajti Bog mi je storil, da bom rodoviten v deželi svoje stiske.«
53 Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské;
Sedem let obilja, ki je bilo v egiptovski deželi, je bilo končanih.
54 A počalo sedm let hladu přicházeti, jakž byl předpověděl Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb.
Začelo je prihajati sedem let pomanjkanja, glede na to, kakor je rekel Jožef in pomanjkanje je bilo po vseh deželah, toda v egiptovski deželi je bil kruh.
55 Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I řekl Farao všechněm Egyptským: Jděte k Jozefovi, což vám rozkáže, učiníte.
Ko je bila vsa egiptovska dežela izstradana, je ljudstvo vpilo k faraonu za kruh, faraon pa je vsem Egipčanom rekel: »Pojdite k Jožefu; kar vam reče, storite.«
56 A byl hlad na tváři vší země. Tedy otevřel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské.
Lakota je bila nad vsem obličjem zemlje in Jožef je odprl vsa skladišča in prodajal Egipčanom in lakota je v egiptovski deželi hudo naraščala.
57 A všickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi.
Vse dežele so prišle v Egipt k Jožefu, da kupijo žito, zato ker je bila lakota tako huda v vseh deželah.
