1 Mojžišova 41
1 Stalo se pak po dvou letech, měl Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem.
And it came to pass at the end of two years of days, that, Pharaoh, was dreaming, when lo! he was standing by the river (Nile);
2 A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pěkných na pohledění a tlustých, kteréžto pásly se na mokřinách.
and lo! from the river, were coming up seven heifers, comely in appearance and fat in flesh, —and they fed among the rushes.
3 A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledění a hubených, kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka.
And lo! seven heifers more coming up after them out of the river, uncomely in appearance and lean in flesh, —and they came and stood beside the heifers, by the lip of the river.
4 A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých. I procítil Farao.
Then did the heifers that were uncomely in appearance, and lean in flesh, eat up, the seven heifers that were comely in appearance and fat. So Pharaoh awoke.
5 A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho, plných a pěkných.
And he fell asleep, and dreamed a second time, when lo! seven ears, coming up on one stalk fat and good;
6 A aj, sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi.
and lo! seven ears, lean and shrivelled by an east wind, coming up after them.
7 A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen.
Then did the lean ears swallow up the seven fat and full ears. So Pharaoh awoke and lo! it was a dream.
8 Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všecky hadače Egyptské, a všecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného, kdo by je vyložil Faraonovi.
And it came to pass in the morning, that his spirit became restless, so he sent and called for all the sacred scribes of Egypt and all her wise men, —and Pharaoh related to them his dreams, but there was no one that could interpret them. to Pharaoh.
9 Tedy mluvil nejvyšší šeňk Faraonovi takto: Na provinění své rozpomínám se dnes.
Then spake the chief of the butlers with Pharaoh saying, My faults, would, I, mention this day.
10 Farao rozhněvav se na služebníky své, dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, mne a správce nad pekaři.
Pharaoh, was wroth with his servants, —and put them in the ward of the house of the chief of the royal executioners, me, and the chief of the bakers.
11 Měli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podlé vyložení snu svého.
Then must we needs dream, a dream in one night, I and he, —each man, according to the interpretation of his dream, did we dream.
12 A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad drabanty, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podlé snu jeho vykládal.
And, there with us, was a young man, a Hebrew servant to the chief of the royal executioners, and we related to him, and he interpreted to us our dreams, —to each man—according to his dream, did he interpret,
13 A stalo se, že jakž vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úřadu svému, a on oběšen.
And it came to pass as he interpreted to us, so, it happened, —me, he restored to mine office but him, he hanged.
14 Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláře. Kterýžto oholiv se, a změniv roucho své, přišel k Faraonovi.
Then sent Pharaoh and summoned Joseph, and they hastened him out of the dungeon, —so he shaved himself and changed his garments, and came in unto Pharaoh.
15 I řekl Farao Jozefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobě pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti.
And Pharaoh said unto Joseph, A dream, have I dreamed, but none can interpret it, —but, I, have heard say concerning thee, that on hearing a dream, thou canst interpret it.
16 Odpověděl Jozef Faraonovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi.
And Joseph answered Pharaoh saying, Not to me, doth it pertain! May, God grant in answer, the prosperity of Pharaoh!
17 Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na břehu potoka.
Then spake Pharaoh unto Joseph, —In my dream, there was I, standing on the lip of the river;
18 A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, kteréžto pásly se na mokřinách.
When lo! out of the river, were coming up seven heifers, fat in flesh and comely in form, —and they fed among the rushes.
19 A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské.
And lo! seven other heifers, coming up after them, poor and very uncomely in form and lean in flesh, —I had never seen such in all the land of Egypt, for uncomeliness.
20 A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých.
Then did the lean and uncomely heifers eat up the first seven fat heifers;
21 A ač dostaly se do břicha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. I procítil jsem.
and they passed into their stomach yet could it not be known that they had passed into them, their appearance, being uncomely, as at the beginning. So I awoke.
22 Viděl jsem také ve snách, ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných.
Then looked I in my dream, —And lo! seven ears, coming up on one stalk, full and good;
23 A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi.
And lo! seven ears, withered lean shrivelled by an east wind growing up after them.
24 I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných. Což když jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vyložil.
Then did the lean ears swallow up, the seven good ears. So I told [these things] unto the sacred scribes, but there was none that could explain [them] to me.
25 Odpověděl Jozef Faraonovi: Sen Faraonův jednostejný jest. Což Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi.
Then said Joseph unto Pharaoh, The dream of Pharaoh, is, one. What God is about to do hath he announced to Pharaoh.
26 Sedm krav pěkných jest sedm let, a sedm klasů pěkných tolikéž jest sedm let; sen jest jednostejný.
The seven good heifers, are, seven years, and, the seven good ears are, seven years, —the dream, is, one.
27 Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, sedm let jest; a sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude sedm let hladu.
And the seven lean and uncomely heifers that were coming up after them, are seven years, and the seven lean ears, shrivelled by an east wind, will turn out to be—seven years of famine.
28 Toť jest, což jsem mluvil Faraonovi: Což Bůh činiti bude, ukazuje Faraonovi.
The very word that I spake unto Pharaoh, what, God, is about to do, hath he showed unto Pharaoh.
29 Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské.
Lo! seven years, coming in, —of great plenty, in all the land of Egypt.
30 A po nich nastane sedm let hladu, v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi.
Then shall arise seven years of famine, after them, so shall be forgotten all the plenty in the land of Egypt, —and the famine shall consume the land;
31 Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž přijde potom; nebo velmi veliký bude.
neither shall the plenty in the land be discernible, because of that famine coming after, —for it shall be, very severe.
32 Že pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá věc jest od Boha, a že tím spíše Bůh vykoná to.
And for that there was a repeating of the dream unto Pharaoh, twice, it is because the thing, is established, from God, and God is hastening to do it.
33 Protož nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou.
Now, therefore, let Pharaoh look out a man discreet and wise, —and set him over the land of Egypt.
34 To ať učiní Farao, a postaví úředníky nad zemí, a béře pátý díl z úrod země Egyptské, po sedm let hojných.
Let Pharaoh do this, that he may appoint overseers over the land, —so shall he take up a fifth of the land of Egypt, during the seven years of plenty.
35 Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v městech ať se chovají pilně.
And let them gather up all the food of these seven good years that are coming in, —and let them heap up corn under the hand of Pharaoh as food in cities so shall they keep it.
36 A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu, kteráž budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena země tato hladem.
So shall the food become a store for the land, for the seven years of famine which shall come about in the land of Egypt, —and the land shall not be cut off in the famine.
37 I líbila se řeč ta Faraonovi i všechněm služebníkům jeho.
And the thing was good in the eyes of Pharaoh, —and in the eyes of all his servants;
38 Tedy řekl Farao služebníkům svým: Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží?
and Pharaoh said unto his servants, —Can we find such a one, a man in whom is the Spirit of God?
39 Jozefovi pak řekl: Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto, neníť žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi.
So Pharaoh said unto Joseph, After God hath made known unto thee all this, there is no one discreet and wise like thee.
40 Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvář tvou všecken lid můj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu.
Thou, shalt be over my house, and on thy mouth, shall all my people kiss, —only as to the throne, will I be greater than thou.
41 Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade vší zemi Egyptskou.
And Pharaoh said unto Joseph, —See, I have set thee over all the land of Egypt.
42 A sňav Farao prsten svůj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho.
So Pharaoh took his ring from off his hand and put it upon Joseph’s hand, —and clothed him in garments of fine linen, and put the chain of gold upon his neck;
43 A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou.
and made him ride in the second chariot which belonged to him, and they cried out before him. Bow the knee! thus setting him over all the land of Egypt.
44 A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské.
And Pharaoh said unto Joseph. I, am Pharaoh, Without thee, therefore shall no man raise his hand or his foot in all the land of Egypt.
45 A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. I vyšel Jozef na zemi Egyptskou.
And Pharaoh called Joseph’s name Zaphenath-paneah, and gave him Asenath daughter of Poti-phera priest of On, to wife, —and Joseph went forth over the land of Egypt.
46 (Jozef pak byl ve třidcíti letech, když stál před Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tváři Faraonovy, projel všecku zemi Egyptskou.
Now, Joseph, was thirty years old, when he took his station, before Pharaoh king of Egypt. So Joseph went forth from before Pharaoh, and passed along through all the land of Egypt.
47 A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost.
And the land produced, in the seven years of plenty, by handfuls,
48 I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a složil potravu tu v městech; úrody polní jednoho každého města, kteréž byly okolo něho, složil v něm.
And he gathered up all the food of the seven years in which there was plenty in the land of Egypt, and laid up food in cities—the food of the fields of the city. which were round about it, laid he up within it.
49 A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku mořského, tak že přestali počítati; nebo mu nebylo počtu.
Thus did Joseph heap up corn like the sand of the sea making it exceeding abundant, —until one hath left off reckoning, because it cannot be reckoned.
50 Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé než přišel rok hladu, kteréž mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On.
Now to Joseph, were born two sons, ere yet came in the year of famine, —whom Asenath daughter of Poti-phera priest of On, bare to him.
51 A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, řka: Nebo způsobil to Bůh, abych zapomenul na všecky práce své, a na všecken dům otce svého.
And Joseph called the name of the firstborn Manasseh, —For God hath made me forget all my trouble, and all the house of my father.
52 Jméno pak druhého nazval Efraim, řka: Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého.
And, the name of the second, called he Ephraim, For God hath made me fruitful in the land of my humiliation.
53 Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské;
Then came to an end the seven years of the plenty, —which was in the land of Egypt;
54 A počalo sedm let hladu přicházeti, jakž byl předpověděl Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb.
and the seven years of famine began to come in, according as Joseph had said, —and it came to pass that there was a famine in all the lands, but in all the land of Egypt, there was bread.
55 Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I řekl Farao všechněm Egyptským: Jděte k Jozefovi, což vám rozkáže, učiníte.
Yet was famine felt in all the land of Egypt, and the people made outcry; unto Pharaoh for bread, —and Pharaoh said to all Egypt, —Go ye unto Joseph, that which he saith to you, shall ye do.
56 A byl hlad na tváři vší země. Tedy otevřel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské.
Now, the famine, was over all the face of the land, —so Joseph opened all [places] wherein it was and sold corn to the Egyptians, and the famine laid fast hold of the land of Egypt.
57 A všickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi.
All the earth also, came in to Egypt to buy corn, unto Joseph, —because the famine had laid fast hold on all the earth.
