1 Mojžišova 41
1 Stalo se pak po dvou letech, měl Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem.
And it came to pass at the end of two full years, that Pharaoh dreamed. And, behold, he stood by the river.
2 A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pěkných na pohledění a tlustých, kteréžto pásly se na mokřinách.
And, behold, there came up out of the river seven cows, well-favored and fat-fleshed, and they fed in the reed grass.
3 A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledění a hubených, kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka.
And, behold, seven other cows came up after them out of the river, ill-favored and lean-fleshed, and stood by the other cows upon the brink of the river.
4 A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých. I procítil Farao.
And the ill-favored and lean-fleshed cows ate up the seven well-favored and fat cows. So Pharaoh awoke.
5 A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho, plných a pěkných.
And he slept and dreamed a second time. And, behold, seven ears of grain came up upon one stalk, fat and good.
6 A aj, sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi.
And, behold, seven ears, thin and blasted with the east wind, sprung up after them.
7 A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen.
And the thin ears swallowed up the seven fat and full ears. And Pharaoh awoke, and, behold, it was a dream.
8 Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všecky hadače Egyptské, a všecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného, kdo by je vyložil Faraonovi.
And it came to pass in the morning, that his spirit was troubled, and he sent and called for all the magicians of Egypt, and all the wise men of it. And Pharaoh told them his dream, but there was no man who could interpret them to Pharaoh.
9 Tedy mluvil nejvyšší šeňk Faraonovi takto: Na provinění své rozpomínám se dnes.
Then the chief butler spoke to Pharaoh, saying, I do remember my faults this day.
10 Farao rozhněvav se na služebníky své, dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, mne a správce nad pekaři.
Pharaoh was angry with his servants, and put me in ward in the house of the captain of the guard, me and the chief baker.
11 Měli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podlé vyložení snu svého.
And we dreamed a dream in one night, I and he, we dreamed each man according to the interpretation of his dream.
12 A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad drabanty, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podlé snu jeho vykládal.
And there was a young man with us there, a Hebrew, servant to the captain of the guard, and we told him. And he interpreted to us our dreams. He interpreted to each man according to his dream.
13 A stalo se, že jakž vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úřadu svému, a on oběšen.
And it came to pass, as he interpreted to us, so it was; he restored me to my office, and he hanged him.
14 Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláře. Kterýžto oholiv se, a změniv roucho své, přišel k Faraonovi.
Then Pharaoh sent and called Joseph. And they brought him hastily out of the dungeon, and he shaved himself, and changed his raiment, and came in to Pharaoh.
15 I řekl Farao Jozefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobě pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti.
And Pharaoh said to Joseph, I have dreamed a dream, and there is no man who can interpret it. And I have heard say of thee, that when thou hear a dream thou can interpret it.
16 Odpověděl Jozef Faraonovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi.
And Joseph answered Pharaoh, saying, It is not in me. God will give Pharaoh an answer of peace.
17 Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na břehu potoka.
And Pharaoh spoke to Joseph, In my dream, behold, I stood upon the brink of the river.
18 A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, kteréžto pásly se na mokřinách.
And, behold, there came up out of the river seven cows, fat-fleshed and well-favored, and they fed in the reed grass.
19 A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské.
And, behold, seven other cows came up after them, poor and very ill-favored and lean-fleshed, such as I never saw in all the land of Egypt for badness.
20 A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých.
And the lean and ill-favored cows ate up the first seven fat cows.
21 A ač dostaly se do břicha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. I procítil jsem.
And when they had eaten them up, it could not be known that they had eaten them, but they were still ill-favored, as at the beginning. So I awoke.
22 Viděl jsem také ve snách, ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných.
And I saw in my dream, and, behold, seven ears came up upon one stalk, full and good.
23 A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi.
And, behold, seven ears, withered, thin, and blasted with the east wind, sprung up after them,
24 I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných. Což když jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vyložil.
and the thin ears swallowed up the seven good ears. And I told it to the magicians, but there was no man who could declare it to me.
25 Odpověděl Jozef Faraonovi: Sen Faraonův jednostejný jest. Což Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi.
And Joseph said to Pharaoh, The dream of Pharaoh is one; what God is about to do he has declared to Pharaoh.
26 Sedm krav pěkných jest sedm let, a sedm klasů pěkných tolikéž jest sedm let; sen jest jednostejný.
The seven good cows are seven years, and the seven good ears are seven years; the dream is one.
27 Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, sedm let jest; a sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude sedm let hladu.
And the seven lean and ill-favored cows that came up after them are seven years, and also the seven empty ears blasted with the east wind, they shall be seven years of famine.
28 Toť jest, což jsem mluvil Faraonovi: Což Bůh činiti bude, ukazuje Faraonovi.
That is the thing which I spoke to Pharaoh. What God is about to do he has shown to Pharaoh.
29 Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské.
Behold, there come seven years of great plenty throughout all the land of Egypt,
30 A po nich nastane sedm let hladu, v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi.
and there shall arise after them seven years of famine. And all the plenty shall be forgotten in the land of Egypt, and the famine shall consume the land.
31 Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž přijde potom; nebo velmi veliký bude.
And the plenty shall not be known in the land because of that famine which follows, for it shall be very grievous.
32 Že pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá věc jest od Boha, a že tím spíše Bůh vykoná to.
And because the dream was doubled to Pharaoh, it is because the thing is established by God, and God will shortly bring it to pass.
33 Protož nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou.
Now therefore let Pharaoh look out for a man discreet and wise, and set him over the land of Egypt.
34 To ať učiní Farao, a postaví úředníky nad zemí, a béře pátý díl z úrod země Egyptské, po sedm let hojných.
Let Pharaoh do this, and let him appoint overseers over the land, and take up the fifth part of the land of Egypt in the seven plentiful years.
35 Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v městech ať se chovají pilně.
And let them gather all the food of these good years that come, and lay up grain under the hand of Pharaoh for food in the cities, and let them keep it.
36 A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu, kteráž budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena země tato hladem.
And the food shall be for a store to the land against the seven years of famine, which shall be in the land of Egypt, that the land not perish through the famine.
37 I líbila se řeč ta Faraonovi i všechněm služebníkům jeho.
And the thing was good in the eyes of Pharaoh, and in the eyes of all his servants.
38 Tedy řekl Farao služebníkům svým: Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží?
And Pharaoh said to his servants, Can we find such a one as this, a man in whom is the spirit of God?
39 Jozefovi pak řekl: Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto, neníť žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi.
And Pharaoh said to Joseph, Inasmuch as God has shown thee all of this, there is none so discreet and wise as thou.
40 Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvář tvou všecken lid můj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu.
Thou shall be over my house, and according to thy word all my people shall be ruled. Only in the throne I will be greater than thou.
41 Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade vší zemi Egyptskou.
And Pharaoh said to Joseph, See, I have set thee over all the land of Egypt.
42 A sňav Farao prsten svůj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho.
And Pharaoh took his signet ring from off his hand, and put it upon Joseph's hand, and arrayed him in vestures of fine linen, and put a gold chain about his neck.
43 A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou.
And he made him to ride in the second chariot which he had, and they cried before him, Bow the knee. And he set him over all the land of Egypt.
44 A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské.
And Pharaoh said to Joseph, I am Pharaoh, and without thee no man shall lift up his hand or his foot in all the land of Egypt.
45 A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. I vyšel Jozef na zemi Egyptskou.
And Pharaoh called Joseph's name Zaphenath-paneah, and he gave him Asenath, the daughter of Poti-phera priest of On, for a wife. And Joseph went out over the land of Egypt.
46 (Jozef pak byl ve třidcíti letech, když stál před Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tváři Faraonovy, projel všecku zemi Egyptskou.
And Joseph was thirty years old when he stood before Pharaoh king of Egypt. And Joseph went out from the presence of Pharaoh, and went throughout all the land of Egypt.
47 A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost.
And in the seven plenteous years the earth brought forth by handfuls.
48 I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a složil potravu tu v městech; úrody polní jednoho každého města, kteréž byly okolo něho, složil v něm.
And he gathered up all the food of the seven years which were in the land of Egypt, and laid up the food in the cities. The food of the field, which was round about every city, he laid up in the same.
49 A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku mořského, tak že přestali počítati; nebo mu nebylo počtu.
And Joseph laid up grain as the sand of the sea, very much, until he left off numbering, for it was without number.
50 Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé než přišel rok hladu, kteréž mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On.
And two sons were born to Joseph before the year of famine came, whom Asenath, the daughter of Potiphera priest of On, bore to him.
51 A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, řka: Nebo způsobil to Bůh, abych zapomenul na všecky práce své, a na všecken dům otce svého.
And Joseph called the name of the firstborn Manasseh, for God has made me forget all my toil, and all my father's house.
52 Jméno pak druhého nazval Efraim, řka: Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého.
And the name of the second he called Ephraim, for God has made me fruitful in the land of my affliction.
53 Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské;
And the seven years of plenty, that was in the land of Egypt, came to an end.
54 A počalo sedm let hladu přicházeti, jakž byl předpověděl Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb.
And the seven years of famine began to come, according as Joseph had said. And there was famine in all lands, but in all the land of Egypt there was bread.
55 Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I řekl Farao všechněm Egyptským: Jděte k Jozefovi, což vám rozkáže, učiníte.
And when all the land of Egypt was famished, the people cried to Pharaoh for bread. And Pharaoh said to all the Egyptians, Go to Joseph; what he says to you, do.
56 A byl hlad na tváři vší země. Tedy otevřel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské.
And the famine was over all the face of the earth. And Joseph opened all the storehouses, and sold to the Egyptians. And the famine was severe in the land of Egypt.
57 A všickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi.
And all countries came into Egypt to Joseph to buy grain, because the famine was severe on all the earth.
