1 Mojžišova 32
1 Jákob pak odšel cestou svou, a potkali se s ním andělé Boží.
Jakob loe caehhaih loklam ah caeh poe, to naah Sithaw ih van kaminawk mah anih to tongh o.
2 I řekl Jákob, když je viděl: Vojsko Boží jest toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim.
Jakob mah nihcae to hnuk naah, Hae loe Sithaw ih misatuh kaminawk ni, tiah thuih; to pongah to ahmuen to Mahanaim, tiah ahmin sak.
3 Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau, do země Seir, do kraje Idumejského.
Jakob mah Edom prae, Seir hmuen ah, amya Esau khaeah laicaehnawk to hmaloe ah patoeh.
4 A přikázal jim, řka: Takto povězte pánu mému Ezau: Totoť vzkazuje služebník tvůj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zůstával až do tohoto času.
Anih mah nihcae khaeah, Ka angraeng Esau khaeah, Na tamna Jakob mah, Kai loe Laban khaeah ka caeh moe, vaihi doeh to ah ka oh vop;
5 A mám voly a osly, ovce, a služebníky i děvky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a našel milost před očima tvýma.
maitawnawk, laa hrangnawk, tuunawk, tamna nongpa hoi nongpatanawk doeh ka tawnh; na mikcuk naakrak ah ka oh hanah, vaihi ka angraeng khaeah lokthuih hanah ang patoeh, tiah a naa o.
6 I navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Přišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobě, a čtyři sta mužů s ním.
Laicaehnawk loe Jakob khaeah amlaem o let, anih khaeah, Nam ya Esau khaeah ka caeh o, vaihi nang hnuk hanah kami cumvai palito angzoh haih, tiah a thuih pae o.
7 Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, kterýž s sebou měl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy.
Jakob loe paroeai zit moe, tasoeh pongah, angmah khae kaom kaminawk, tuunawk, maitawnawk hoi kaengkuu hrangnawk to, abu hnetto ah tapraek.
8 Nebo řekl: Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspoň zadní houf zachován.
Esau mah abu maeto tuh nahaeloe, kalah abu maeto loih nasoe, tiah a poek pongah to tiah a sak.
9 I řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě,
To naah Jakob mah, Aw, kam pa Abraham ih Sithaw, kam pa Issak ih Sithaw, Na prae hoi nangmah acaeng kaminawk khaeah amlaem ah, nang hae kang lensak han, tiah kai khaeah lokthuikung, Angraeng,
10 Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil s služebníkem svým; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám.
na tamna khaeah nam tuengsak ih na tahmenhaih hoi oepthohhaih tetta mataeng doeh hnuk han kam cuk ai; hae Jordan vapui kang kaat naah, cunghet khue ni ka tawnh; toe vaihi loe abu hnetto ah ka oh boeh.
11 Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi.
Kam ya ih ban, kam ya Esau ih ban thung hoi nang pahlong hanah, lawk kang thuih; anih loe kaimah hoi ka zu, ka caanawk hum hanah angzo tih, tiah zithaih ka tawnh.
12 Však jsi ty řekl: Dobře učiním tobě, a rozmnožím símě tvé jako písek mořský, kterýžto pro množství sečten býti nemůže.
Toe nangmah ni kai khaeah, Nang hae kang lensak moe, kroek laek ai ah kaom, tuipui taeng ih savuet zetto, na caanawk kang pungsak han, tiah nang thuih, tiah lawk a thuih.
13 I zůstal tu noci té; a vzal z toho, což bylo před rukama, poctu bratru svému Ezau:
Anih loe aqum puek to ahmuen ah iih; a tawnh ih hmuennawk thung hoiah amya Esau to tangqum paek hanah,
14 Totiž dvě stě koz, a kozlů dvadceti, ovec dvě stě, a beranů dvadceti,
maeh amno cumvai hnetto, maeh tae pumphaeto, tuu tala cumvai hnetto, tuu tae pumphaeto,
15 Velbloudů s mladými jich třidceti, krav čtyřidceti, volů deset, oslic dvadceti, a oslátek deset.
kaengkuu hrang amno qui thumto hoi a caanawk, maitaw tala qui palito hoi maitaw tae hato, laa hrang tala pumphaeto hoi a caa hato a qoih.
16 A poručil je služebníkům svým, každé stádo obzvláštně, a řekl služebníkům svým: Jděte přede mnou, a stádo od stáda ať jde opodál.
To moinawk to a tamnanawk ban ah paek moe, abu tapraek pacoengah, Ka hmaa ah caeh oh, abu maeto hoi maeto salak kangthla ah caeh oh, tiah a naa.
17 I poručil přednímu, řka: Když se potká s tebou Ezau bratr můj, a optá se tebe, řka Èí jsi? a kam jdeš? a čí jest to stádo před tebou?
Nihcae thungah hmaloe koeh caeh kami khaeah, Kam ya Esau mah nang to hnuk naah, nang loe mi aa? Naa ah maw na caeh han? Na hmaa ih moinawk loe mi ih aa? tiah na dueng nahaeloe,
18 Řekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba, a dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a teď i sám jde za námi.
to moinawk loe na tamna Jakob ih ni; ka angraeng Esau paek han ih tangqum ni, khenah, anih loe hnukah angzoh, tiah thuih paeh, tiah a naa.
19 Poručil také druhému i třetímu, a všechněm jdoucím za těmi stády, řka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste naň trefili.
To tiah anih hnukah angzo abu hnetto hoi abu thumto kaminawk khaeah doeh, Esau na hnuk o nahaeloe, to tiah thui oh, tiah lok a paek.
20 A díte také: Aj, služebník tvůj Jákob za námi; nebo řekl: Ukrotím tvář jeho darem, kterýž jde přede mnou, a potom uzřím tvář jeho; snad přijme tvář mou.
To pacoengah na tamna loe kaicae hnukah angzoh, tiah thui oh, tiah a naa. Hmaloe koek caeh kami mah paek ih tangqumnawk hoiah mikhmai ka sak han; to tiah nahaeloe anih hoi kang qum naah na talawk pae khoe doeh om tih, tiah a poek.
21 A tak předšel dar před ním; on pak zůstal tu noc při houfu.
To pongah Jakob ih tangqumnawk to hmaloe ah caeh o haih; toe to na aqum ah, anih loe kaminawk ataihaih ahmuen ah ni a oh.
22 A vstav ještě v noci, vzal obě ženy své, a dvě děvky své, a jedenácte synů svých, a přešel přes brod Jabok.
To na aqum ah Jakob loe angthawk moe, a zu hnik, a tamna nongpata hnik hoi a caa hatlaito caeh haih moe, Jabbok vapui ih tui amdaehaih ahmuen ah angkaat haih.
23 Vzav tedy je, přepravil je přes tu řeku; přepravil také i vše, což měl.
Nihcae vapui zaeh ah thak pacoengah, a tawnh ih hmuennawk doeh a thaksak boih.
24 A zůstal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svitání.
To pongah Jakob loe angmabueng oh sut; to naah anih loe kami maeto hoiah khodai ai karoek to angpanh.
25 A vida, že ho nepřemůže, obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním.
To kami mah anih to pazawk mak ai, tiah panoek naah, Jakob ih phaih to boh pae tuek; to tiah angpan hoi li naah Jakob ih phaih huh amkhraeng pae ving.
26 A řekl: Pusť mne, nebť zasvitává. I řekl: Nepustím tě, leč mi požehnáš.
To kami mah, Na prawt lai ah, khodai tom boeh, tiah a naa. Toe Jakob mah, Tahamhoihaih nang paek ai nahaeloe, kang prawt mak ai, tiah a naa.
27 I řekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jákob.
To kami mah, Na hmin loe mi aa? tiah a naa. Anih mah, Jakob, tiah a naa.
28 I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls.
To naah to kami mah, Nang loe Sithaw hoi anih ih kaminawk hoiah nang panh moe, na pazawk boeh pongah, na hmin to Jakob, tiah kawk mak ai boeh; Israel, tiah ni kawk tih boeh, tiah a naa.
29 I otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpověděl: Proč se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání.
Jakob mah, Na hmin loe mi aa? Tahmenhaih hoiah na thui ah, tiah a naa. Toe anih mah, Tih hanah ka hmin nang dueng loe? tiah a naa. To pacoengah anih mah to ahmuen ah Jakob hanah tahamhoihaih paek.
30 Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest duše má.
Jakob mah mikhmai kangtong ah Sithaw to ka hnuk boeh, toe anih mah ka hinghaih ang pathlung, tiah a poek pongah, to ahmuen to Jakob mah Peniel, tiah ahmin sak.
31 I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou.
Penuel to poeng pacoeng loe khodai boeh; to naah Jakob loe khok kangbai baktiah lam caeh.
32 Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké, kteráž jest v vrchním příhbí stehna, proto že obrazil příhbí stehna Jákobova na žile krátké.
Anih mah Jakob ih phaih thaqui to atumh pae tuek pongah, vaihni ni khoek to Israel caanawk mah phaih thaqui taeng ih angan to caa o ai.
