1 Mojžišova 15
1 Když pak ty věci pominuly, stalo se slovo Hospodinovo k Abramovi u vidění, řkoucí: Neboj se, Abrame; já budu pavéza tvá, a odplata tvá velmi veliká.
Bu ixlardin keyin Pǝrwǝrdigarning sɵz-kalami Abramƣa alamǝt kɵrünüxtǝ kelip: «Əy Abram, ⱪorⱪmiƣin; Mǝn Ɵzüm ⱪalⱪining wǝ zor in’amingdurmǝn» — dedi.
2 Jemužto řekl Abram: Panovníče Hospodine, což mi dáš, poněvadž já scházím bez dětí, a ten, jemuž zanechám domu svého, bude Damašský Eliezer?
Lekin Abram: — Əy Rǝb Pǝrwǝrdigar, manga nemǝ berisǝn? Mana, mǝn balisiz tursam, ɵy-bisatlirimƣa warisliⱪ ⱪilƣuqi muxu Dǝmǝxⱪlik Əliezǝrla bardur, — dedi.
3 Řekl ještě Abram: Aj, mně jsi nedal semene; a aj, schovanec můj bude mým dědicem.
Abram yǝnǝ: Mana, Sǝn manga ⱨeq nǝsil bǝrmiding, mana ɵyümdǝ turuwatⱪanlardin biri manga waris bolidu, dedi.
4 A aj, slovo Hospodinovo k němu, řkuci: Nebudeť ten dědicem tvým, ale kterýž vyjde z života tvého, ten dědicem tvým bude.
Xu ⱨaman Pǝrwǝrdigarning sɵz-kalami uningƣa kelip: «Bu kixi sanga waris bolmaydu, bǝlki ɵz puxtungdin bolidiƣan kixi sanga waris bolidu», — dedi.
5 I vyvedl jej ven a řekl: Vzhlédniž nyní k nebi, a sečti hvězdy, budeš-li je však moci sčísti? Řekl mu ještě: Tak bude símě tvé.
Xuning bilǝn Pǝrwǝrdigar uni taxⱪiriƣa elip qiⱪip: — Əmdi asmanƣa ⱪarap yultuzlarni sana — Ⱪeni, ularni saniyalamsǝnkin?! — dedi. Andin uningƣa: — Sening nǝslingmu xundaⱪ bolidu, — dedi.
6 I uvěřil Hospodinu, a počteno mu to za spravedlnost.
Abram Pǝrwǝrdigarƣa ixǝndi; Pǝrwǝrdigar uningdiki bu [ixǝnqni] uning ⱨǝⱪⱪaniyliⱪi dǝp ⱨesablidi.
7 (Nebo byl řekl jemu: Já jsem Hospodin, kterýž jsem tě vyvedl z Ur Kaldejských, aťbych dal zemi tuto k dědičnému vládařství.
Yǝnǝ uningƣa: Mǝn bu zeminƣa igǝ ⱪilixⱪa seni Kaldiyǝdiki Ur xǝⱨiridin elip qiⱪⱪan Pǝrwǝrdigardurmǝn, — dedi.
8 I řekl: Panovníče Hospodine, po čem poznám, že ji dědičně obdržím?
Lekin [Abram]: — I Rǝb Pǝrwǝrdigar, mǝn uningƣa jǝzmǝn igǝ bolidiƣinimni ⱪandaⱪ bilimǝn? — dǝp soridi.
9 I odpověděl jemu: Vezmi mně jalovici tříletou, a kozu tříletou, a skopce tříletého, hrdličku také a holoubátko.
[Pǝrwǝrdigar] uningƣa: — Mǝn üqün üq yaxliⱪ bir inǝk, üq yaxliⱪ bir qixi ɵqkǝ, üq yaxliⱪ bir ⱪoqⱪar bilǝn bir kǝptǝr wǝ bir bajka elip kǝlgin, — dedi.
10 Kterýžto vzav ty všecky věci, zroztínal je na poly, a rozložil na dvě straně, jednu polovici proti druhé; ptáků pak nezroztínal.
Xunga u bularning ⱨǝmmisini elip, ularning ⱨǝrbirsini yerimdin ikki parqǝ ⱪilip, yerimini yǝnǝ bir yerimiƣa udulmu’udul ⱪilip ⱪoyup ⱪoydi; ǝmma ⱪuxlarni parqilimidi.
11 Ptáci pak sedali na ta mrtvá těla, a Abram je sháněl.
Ⱪaƣa-ⱪuzƣunlar taplarning üstigǝ qüxkǝndǝ, Abram ularni ürkütüp ⱨǝydiwǝtti.
12 I stalo se, když slunce zapadalo, že dřímota těžká připadla na Abrama; a aj, hrůza a tma veliká obklíčila jej).
Lekin kün patay degǝndǝ, Abramni eƣir bir uyⱪu basti wǝ mana, uning üstigǝ dǝⱨxǝtlik bir wǝⱨimǝ, tom ⱪarangƣuluⱪ qüxti.
13 Řekl tedy Bůh Abramovi: To zajisté věz, že pohostinu bude símě tvé v zemi cizí, a v službu je podrobí, a trápiti je budou za čtyři sta let.
Andin Pǝrwǝrdigar Abramƣa: — Jǝzmǝn bilixing kerǝkki, sening nǝsling ɵzlirining bolmiƣan bir zeminda musapir bolup, xu yǝrdiki hǝlⱪning ⱪulluⱪida bolidu wǝ xundaⱪla, bu hǝlⱪ ularƣa tɵt yüz yilƣiqǝ jǝbir-zulum salidu.
14 Však národ, jemuž sloužiti budou, já souditi budu; a potom vyjdou s velikým zbožím.
Lekin Mǝn ularni ⱪulluⱪⱪa salƣuqi xu taipining üstidin ⱨɵküm qiⱪirimǝn. Keyin ular nurƣun bayliⱪlarni elip xu yǝrdin qiⱪidu.
15 Ty pak půjdeš k otcům svým v pokoji; a pohřben budeš v starosti dobré.
Əmma sǝn bolsang, aman-hatirjǝmlik iqidǝ ata-bowiliringƣa ⱪoxulisǝn; uzun ɵmür kɵrüp andin dǝpnǝ ⱪilinisǝn.
16 A čtvrté pokolení sem se navrátí; nebť ještě není doplněna nepravost Amorejských.
Lekin xu yǝrdǝ tɵt ǝwlad ɵtüp, [nǝsling] bu yǝrgǝ yenip kelidu; qünki Amoriylarning ⱪǝbiⱨlikining zihi tehi toxmidi, dedi.
17 I stalo se, když zapadlo slunce, a tma bylo, a aj, ukázala se pec kouřící se, a pochodně ohnivá, kteráž šla mezi díly těmi.
Xundaⱪ boldiki, kün petip ⱪarangƣu bolƣanda, mana, gɵxlǝrning otturisidin ɵtüp ketiwatⱪan, is-tütǝk qiⱪip turƣan bir otdan bilǝn yalⱪunluⱪ bir mǝx’ǝl kɵründi.
18 V ten den učinil Hospodin smlouvu s Abramem, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, od řeky Egyptské až do řeky té veliké, řeky Eufraten:
Dǝl xu küni Pǝrwǝrdigar Abram bilǝn ǝⱨdǝ tüzüp uningƣa: — «Mǝn sening nǝslinggǝ bu zeminni Misirning eⱪinidin tartip Uluƣ dǝrya, yǝni Əfrat dǝryasiƣiqǝ berimǝn; yǝni Keniylǝr, Kǝnizziylar, Kadmoniylar,
19 Cinejské, Cenezejské, Cethmonské,
20 A Hetejské, Ferezejské, a Refaimské,
Ⱨittiylar, Pǝrizziylǝr, Rǝfayiylar,
21 Amorejské, i Kananejské také, a Gergezejské a Jebuzejské.
Amoriylar, Ⱪanaaniylar, Girgaxiylar wǝ Yǝbusiylarning yurtini ularningki ⱪilimǝn» dedi.
