1 Mojžišova 11
1 Byla pak všecka země jazyku jednoho a řeči jedné.
Erat autem terra labii unius, et sermonum eorumdem.
2 I stalo se, když se brali od východu, nalezli pole v zemi Sinear, a bydlili tam.
Cumque proficiscerentur de oriente, invenerunt campum in terra Sennaar, et habitaverunt in eo.
3 A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna.
Dixitque alter ad proximum suum: Venite, faciamus lateres, et coquamus eos igni. Habueruntque lateres pro saxis, et bitumen pro caemento:
4 Nebo řekli: Nuže, vystavějme sobě město a věži, jejíž by vrch dosahal k nebi; a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po vší zemi.
et dixerunt: Venite, faciamus nobis civitatem et turrim, cuius culmen pertingat ad caelum: et celebremus nomen nostrum antequam dividamur in universas terras.
5 Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští.
Descendit autem Dominus ut videret civitatem et turrim, quam aedificabant filii Adam,
6 A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedadí sobě v tom překaziti, což umínili dělati.
et dixit: Ecce, unus est populus, et unum est labium omnibus: coeperuntque hoc facere, nec desistent a cogitationibus suis, donec eas opere compleant.
7 Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl.
Venite igitur, descendamus, et confundamus ibi linguam eorum, ut non audiat unusquisque vocem proximi sui.
8 A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi; i přestali stavěti města toho.
Atque ita divisit eos Dominus ex illo loco in universas terras, et cessaverunt aedificare civitatem.
9 Protož nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi.
Et idcirco vocatum est nomen eius Babel, quia ibi confusum est labium universae terrae: et inde dispersit eos Dominus super faciem cunctarum regionum.
10 Titoť jsou rodové Semovi: Sem, když byl ve stu letech, zplodil Arfaxada ve dvou letech po potopě.
Hae sunt generationes Sem: Sem erat centum annorum quando genuit Arphaxad, biennio post diluvium.
11 A byl živ Sem po zplození Arfaxada pět set let; a plodil syny a dcery.
Vixitque Sem postquam genuit Arphaxad, quingentis annis: et genuit filios et filias.
12 Arfaxad pak živ byl pět a třidceti let, a zplodil Sále.
Porro Arphaxad vixit triginta quinque annis, et genuit Sale.
13 A po zplození Sále živ byl Arfaxad čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery.
Vixitque Arphaxad postquam genuit Sale, trecentis tribus annis: et genuit filios et filias.
14 Sále také živ byl třidceti let, a zplodil Hebera.
Sale quoque vixit triginta annis, et genuit Heber.
15 A živ byl Sále po zplození Hebera čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery.
Vixitque Sale postquam genuit Heber, quadringentis tribus annis: et genuit filios et filias.
16 Živ pak byl Heber čtyři a třidceti let, a zplodil Pelega.
Vixit autem Heber triginta quattuor annis, et genuit Phaleg.
17 A živ byl Heber po zplození Pelega čtyři sta a třidceti let; a plodil syny a dcery.
Et vixit Heber postquam genuit Phaleg, quadringentis triginta annis: et genuit filios et filias.
18 Peleg pak živ byl třidceti let, a zplodil Réhu.
Vixit quoque Phaleg triginta annis, et genuit Reu.
19 A živ byl Peleg po zplození Réhu dvě stě a devět let; a plodil syny a dcery.
Vixitque Phaleg postquam genuit Reu, ducentis novem annis, et genuit filios et filias.
20 Réhu také živ byl třidceti a dvě létě, a zplodil Sáruga.
Vixit autem Reu triginta duobus annis, et genuit Sarug.
21 A po zplození Sáruga živ byl Réhu dvě stě a sedm let; a plodil syny a dcery.
Vixit quoque Reu postquam genuit Sarug, ducentis septem annis: et genuit filios et filias.
22 Živ pak byl Sárug třidceti let, a zplodil Náchora.
Vixit vero Sarug triginta annis, et genuit Nachor.
23 A byl živ Sárug po zplození Náchora dvě stě let; a plodil syny a dcery.
Vixitque Sarug postquam genuit Nachor, ducentis annis: et genuit filios et filias.
24 Náchor pak živ byl dvadceti a devět let, a zplodil Táre.
Vixit autem Nachor viginti novem annis, et genuit Thare.
25 A živ byl Náchor po zplození Táre sto a devatenácte let; a plodil syny a dcery.
Vixitque Nachor postquam genuit Thare, centum decem et novem annis: et genuit filios et filias.
26 Živ pak byl Táre sedmdesáte let, a zplodil Abrama, Náchora a Hárana.
Vixitque Thare septuaginta annis, et genuit Abram et Nachor, et Aran.
27 Tito jsou pak rodové Táre: Táre zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota.
Hae sunt autem generationes Thare: Thare genuit Abram, Nachor, et Aran. Porro Aran genuit Lot.
28 Umřel pak Háran prvé než Táre otec jeho v zemi narození svého, totiž v Ur Kaldejských.
Mortuusque est Aran ante Thare patrem suum, in terra nativitatis suae in Ur Chaldaeorum.
29 I zpojímali sobě ženy Abram a Náchor; jméno ženy Abramovy Sarai, a jméno ženy Náchorovy Melcha, dcera Háranova, kterýž byl otec Melchy a Jeschy.
Duxerunt autem Abram et Nachor uxores: nomen uxoris Abram, Sarai: et nomen uxoris Nachor, Melcha filia Aran patris Melchae, et patris Ieschae.
30 Byla pak Sarai neplodná, a neměla dětí.
Erat autem Sarai sterilis, nec habebat liberos.
31 I vzal Táre Abrama syna svého, a Lota syna Háranova, vnuka svého, a Sarai nevěstu svou, ženu Abrama syna svého, a vyšli spolu z Ur Kaldejských, aby se brali do země Kananejské, a přišli až do Cháran, a bydlili tam.
Tulit itaque Thare Abram filium suum, et Lot filium Aran, filium filii sui, et Sarai nurum suam, uxorem Abram filii sui, et eduxit eos de Ur Chaldaeorum, ut irent in terram Chanaan: veneruntque usque Haran, et habitaverunt ibi.
32 A byli dnové Táre dvě stě a pět let; i umřel Táre v Cháran.
Et facti sunt dies Thare ducentorum quinque annorum, et mortuus est in Haran.
