Galatským 4
1 Pravímť pak, že pokudž dědic maličký jest, nic není rozdílný od služebníka, jsa pánem všeho,
Dico autem: Quanto tempore heres parvulus est, nihil differt a servo, cum sit dominus omnium:
2 Ale pod ochráncemi a správcemi jest až do času uloženého od otce.
sed sub tutoribus, et actoribus est usque ad præfinitum tempus a patre:
3 Tak i my, když jsme byli maličcí, pod živly světa byli jsme v službu podrobeni.
ita et nos cum essemus parvuli, sub elementis mundi eramus servientes.
4 Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem,
At ubi venit plenitudo temporis, misit Deus Filium suum factum ex muliere, factum sub lege,
5 Aby ty, kteříž pod Zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali.
ut eos, qui sub lege erant, redimeret, ut adoptionem filiorum reciperemus.
6 A že jste synové, protož poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, totiž Otče.
Quoniam autem estis filii, misit Deus Spiritum Filii sui in corda vestra clamantem: Abba, Pater.
7 A tak již nejsi slouha, ale syn, a poněvadž syn, tedy i dědic Boží skrze Krista.
Itaque iam non est servus, sed filius: Quod si filius: et heres per Deum.
8 Ale tehdáž, neměvše známosti Boha, sloužili jste těm, kteříž z přirození nejsou bohové.
Sed tunc quidem ignorantes Deum, iis, qui natura non sunt dii, serviebatis.
9 Nyní pak, znajíce Boha, nýbrž poznáni jsouce od Boha, kterakž se zpátkem zase obracíte k mdlým a bídným živlům, jimž opět znovu chcete sloužiti?
Nunc autem cum cognoveritis Deum, immo cogniti sitis a Deo: quomodo convertimini iterum ad infirma, et egena elementa, quibus denuo servire vultis?
10 Dnů šetříte, a měsíců, a časů, i let.
Dies observatis, et menses, et tempora, et annos.
11 Bojím se za vás, abych snad nadarmo nepracoval mezi vámi.
Timeo vos, ne forte sine causa laboraverim in vobis.
12 Buďte jako já, neb i já jsem jako vy, bratří, prosím vás. Nic jste mi neublížili.
Estote sicut ego, quia et ego sicut vos: fratres obsecro vos. Nihil me læsistis.
13 Neb víte, že s mdlobou těla kázal jsem vám evangelium ponejprve.
Scitis autem quia per infirmitatem carnis evangelizavi vobis iampridem: et tentationem vestram in carne mea
14 A pokušení mé, přišlé na tělo mé, nebylo u vás málo váženo, aniž jste pohrdli, ale jako anděla Božího přijali jste mne, jako Krista Ježíše.
non sprevistis, neque respuistis: sed sicut Angelum Dei excepistis me, sicut Christum Iesum.
15 Jaké tehdy bylo blahoslavenství vaše? Svědectvíť vám zajisté dávám, že, kdyby to možné bylo, oči vaše vyloupíce, byli byste mi dali.
Ubi est ergo beatitudo vestra? Testimonium enim perhibeo vobis, quia, si fieri posset, oculos vestros eruissetis, et dedissetis mihi.
16 Což tedy učiněn jsem vaším nepřítelem, pravdu vám pravě?
Ergo inimicus vobis factus sum, verum dicens vobis?
17 Milujíť vás někteří nedobře, nýbrž odstrčiti vás chtějí, abyste vy je milovali.
Æmulantur vos non bene: sed excludere vos volunt, ut illos æmulemini.
18 Slušnéť jest pak horlivě milovati v dobrém vždycky, a ne jen toliko tehdáž, když jsem přítomen vám.
Bonum autem æmulamini in bono semper: et non tantum cum præsens sum apud vos.
19 Synáčkové moji, (kteréž opět rodím, až by Kristus zformován byl v vás),
Filioli mei, quos iterum parturio, donec formetur Christus in vobis.
20 Chtěl bych pak přítomen vám býti nyní a proměniti hlas svůj; nebo v pochybnosti jsem o vás.
Vellem autem esse apud vos modo, et mutare vocem meam: quoniam confundor in vobis.
21 Povězte mi, kteříž pod Zákonem chcete býti, nepozorujete-liž Zákona?
Dicite mihi qui sub lege vultis esse: legem non legistis?
22 Nebo psáno jest: Že Abraham měl dva syny, jednoho z služebnice, a druhého z svobodné.
Scriptum est enim: Quoniam Abraham duos filios habuit: unum de ancilla, et unum de libera.
23 Ale ten z služebnice podle těla se narodil, tento pak z svobodné podle zaslíbení.
Sed qui de ancilla, secundum carnem natus est: qui autem de libera, per repromissionem:
24 Kteréžto věci u figuře se staly. Nebo toť jsou ti dva Zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest jako Agar.
quæ sunt per allegoriam dicta. Hæc enim sunt duo testamenta. Unum quidem in monte Sina, in servitutem generans: quæ est Agar:
25 Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými.
Sina enim mons est in Arabia, qui coniunctus est ei, quæ nunc est Ierusalem, et servit cum filiis suis.
26 Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás.
Illa autem, quæ sursum est Ierusalem, libera est, quæ est mater nostra.
27 Nebo psáno jest: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu; nebo ta opuštěná mnoho má synů, více nežli ta, kteráž má muže.
Scriptum est enim: Lætare sterilis, quæ non paris: erumpe, et clama, quæ non parturis: quia multi filii desertæ, magis quam eius, quæ habet virum.
28 Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení.
Nos autem fratres secundum Isaac promissionis filii sumus.
29 Ale jakož tehdáž ten podle těla zplozený protivil se tomu, kterýž byl zplozen podle Ducha, tak se děje i nyní.
Sed quomodo tunc is, qui secundum carnem natus fuerat, persequebatur eum, qui secundum spiritum: ita et nunc.
30 Než co praví Písmo? Vyvrz služebnici i syna jejího; nebo nebudeť dědicem syn služebnice s synem svobodné.
Sed quid dicit Scriptura? Eiice ancillam, et filium eius: non enim heres erit filius ancillæ cum filio liberæ.
31 A tak, bratří, nejsmeť synové služebnice, ale svobodné.
Itaque, fratres, non sumus ancillæ filii, sed liberæ: qua libertate Christus nos liberavit.
