Ezdráš 9
1 A když se to vykonalo, přistoupili ke mně knížata, řkouce: Neoddělil se lid Izraelský, ani kněží a Levítové od národů zemí, ale činí podlé ohavností Kananejských, Hetejských, Ferezejských, Jebuzejských, Ammonitských, Moábských, Egyptských a Amorejských.
A, ka oti enei mea, ka haere mai nga rangatira ki ahau, ka mea, Kihai te iwi o Iharaira ratou ko nga tohunga, ko nga Riwaiti, i momotu i a ratou i roto i nga iwi o nga whenua; rite tonu ta ratou mahi ki nga mea whakarihariha a era, ara a nga Kana ani, a nga Hiti, a nga Perihi, a nga Iepuhi, a nga Amoni, a nga Moapi, a nga Ihipiana, a nga Amori.
2 Nebo nabrali sobě a synům svým dcer jejich, a smísili se símě svaté s národy zemí, a knížata a vrchnost první byla v tom přestoupení.
Kua tangohia hoki e ratou etahi o a ratou tamahine ma ratou, ma a ratou tama. Na kua whakawhenumitia te momo tapu ki roto ki nga iwi o aua whenua. Ae ra, nui noa ake te ringa o nga rangatira, o nga tino tangata, ki tenei he.
3 Kteroužto věc když jsem uslyšel, roztrhl jsem roucho své i plášť, a trhal jsem vlasy s hlavy své i z brady, a seděl jsem zděšený.
Na, i toku rongonga i tenei, haea ana e ahau toku kakahu me toku koroka, hutihutia ana e ahau nga huruhuru o toku matenga, o oku pahau, a noho ana, miharo ana.
4 I shromáždili se ke mně všickni, třesoucí se před řečmi Boha Izraelského pro přestoupení lidu přestěhovaného, já pak seděl jsem zděšený, až do oběti večerní.
Katahi ka huihui mai ki ahau te hunga katoa i wehi i nga kupu a te Atua o Iharaira, he mea mo te he o te hunga i whakaraua: a ko ahau i noho me te miharo, a taea noatia te whakahere o te ahiahi.
5 Ale v čas oběti večerní vstal jsem od trápení svého, maje na sobě roucho roztržené i plášť svůj, a klekl jsem na kolena svá, rozprostíraje ruce své k Hospodinu Bohu svému.
Na, i te whakahere o te ahiahi, ka maranga ake ahau i toku whakama, me toku kakahu ano me toku koroka i haehaea; piko ana oku turi, a ka wherahia atu oku ringa ki a Ihowa, ki toku Atua;
6 A řekl jsem: Bože můj, stydím se a hanbím pozdvihnouti, Bože můj, tváři své k tobě; nebo nepravosti naše rozmnožily se nad hlavou, a provinění naše vzrostlo až k nebi.
Na ka mea ahau, E toku Atua, he whakama ahau, numinumi kau ana ahau, te ara ai toku mata ki a koe, e toku Atua. Kua tetere rawa hoki o matou he ki runga ake i o matou mahunga; nui atu to matou poka ke, a tutuki noa ki te rangi.
7 Ode dnů otců našich u veliké jsme vině až do tohoto dne, a pro nepravosti naše vydáni jsme my, králové naši i kněží naši v ruku králů zemí pod meč, v zajetí a v loupež, a v zahanbení tváři, tak jakž se to nyní děje.
Nui atu to matou poka ke, no nga ra ano o o matou matua a taea noatia tenei ra: na o matou he hoki i hoatu ai matou, o matou kingi, o matou tohunga, ki te ringa o nga kingi o nga whenua, ki te hoari, ki te whakarau, hei pahuatanga, a whakama iho te mata, koia ano tenei inaianei.
8 Teď pak rychle stala se nám milost od Hospodina Boha našeho, že zanechal nám ostatků, a dal nám obydlí na místě svatém, aby osvítil oči naše Bůh náš, a dal nám maličké povydchnutí od služby naší.
Na he iti nei tenei wahi i whakaputaina ai he atawhai e Ihowa, e to matou Atua, kia toe ai etahi morehu o matou; kia homai ai ki a matou he titi ki tona wahi tapu, kia whakamaramatia ai o matou kanohi e to matou Atua, kia homai ai ki a matou he o ranga ngakau, he mea iti, i a matou nei i te herehere.
9 Nebo ač jsme byli služebníci, však nenechal nás Bůh náš v porobě naší, ale naklonil k nám milostí krále Perské, dav nám život, abychom vyzdvihli dům Boha našeho, a zase obnovili pustiny jeho, nýbrž ohradil nás v Judstvu a v Jeruzalémě.
He pononga hoki matou; heoi i a matou i te herehere kihai matou i mahue i to matou Atua: na whakaputaina ana e ia he aroha ki a matou i te aroaro o nga kingi o Pahia, i homai ai he oranga ngakau ki a matou, i whakaarahia ai te whare o to matou At ua, i hanga ai ona wahi kua ururuatia, i homai ai he taiepa ki a matou ki Hura, ki Hiruharama.
10 Nyní tedy což díme, ó Bože náš, po těch věcech, poněvadž jsme opustili přikázaní tvá,
Na kia pehea he kupu ma matou, e to matou Atua, i muri i tenei? kua whakarerea hoki e matou au whakahau,
11 Kteráž jsi vydal skrze služebníky své proroky, řka: Země ta, do kteréž jdete, abyste jí dědičně vládli, jest země nečistá, pro nečistotu národů těch zemí, pro ohavnosti jejich, kterýmiž ji naplnili všudy naskrze v nečistotě své.
I whakahaua e koe, ara e au pononga, e nga poropiti: i ki mai hoki koe, Ko te whenua ka haere nei koutou ki reira tango ai, he whenua poke tera i nga poke o nga iwi o nga whenua, i a ratou mea whakarihariha, ki tonu hoki i tetahi pito ki tetahi i to ratou poke.
12 Protož nyní dcer vašich nedávejte synům jejich, a dcer jejich nebeřte synům vašim, a nehledejte pokoje jejich a dobrého jejich, až na věky, abyste se zmocnili, a jedli dobré věci země, a k dědičnému vládařství zanechali ji synům svým až na věky.
Na, tena, kaua a koutou tamahine e hoatu ma a ratou tama, kaua ano a ratou tamahine e tangohia mai ma a koutou tama; kaua ano e whai kia mau te rongo ki a ratou, kia whai pai ranei ratou a ake ake; kia kaha ai koutou, kia kai ai hoki i nga mea p ai o te whenua, a waiho iho hei kainga mo a koutou tama ake tonu atu.
13 Po všech pak těch věcech, kteréž na nás přišly pro zlé skutky naše, a pro veliké naše provinění, poněvadž ty, Bože náš, netrestal jsi nás podlé nepravostí našich, a dal jsi nám vysvobození takové,
Na kua pa nei enei mea katoa ki a matou mo a matou mahi he, mo te nui o to matou poka ke, a i te mea he iti iho i o matou he au whiu, e to matou Atua, a homai ana e koe tenei wahi whakaoranga:
14 Opět-liž bychom rušiti měli tvá přikázaní, a přízniti se s národy těmito ohavnými? Zdaliž bys se zůřivě nehněval na nás, až bys nás do konce vyhladil, tak že by žádný nezůstal a neušel?
Kia takahi ano ranei matou i au tikanga, kia marena ki nga iwi nana enei whakarihariha? e kore ianei koe e riri ki a matou a poto noa matou i a koe, kore noa he morehu, he oranga?
15 Hospodine Bože Izraelský, ty jsi spravedlivý; nebo jsme pozůstali ostatkové, jakž se to vidí dnešního dne. Aj, my jsme před tebou s proviněním svým, ač bychom neměli postavovati se před tváří tvou pro věci takové.
E Ihowa, e te Atua o Iharaira, he tika tau; e toe nei hoki matou, he morehu, koia ano tenei inaianei. Nana, tenei matou kei tou aroaro, me o matou he: na tenei hoki te tu ai he tangata ki tou aroaro.
