Ezechiel 35
1 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
Angraeng ih lok kai khaeah angzoh,
2 Synu člověčí, obrať tvář svou proti hoře Seir, a prorokuj proti ní.
kami capa, Seir Mae bangah angqoi ah loe, anih misa haih lok to thui ah;
3 A rci jí: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já jsem proti tobě, horo Seir, a vztáhnu ruku svou na tebe, a obrátím tě v hroznou poušť.
khenah, Seir mae, nang loe Angraeng Sithaw mah misa ah kang suek, nang tuk hanah ban ka phok moe, kang pongsak sut han.
4 Města tvá v poušť obrátím, a ty budeš pustinou, i zvíš, že já jsem Hospodin,
Na vangpuinawk to kam rosak moe, angqai krang ah kang suek han, to naah Kai loe Angraeng ni, tiah na panoek tih.
5 Proto že máš nepřátelství věčné, a rozptyluješ syny Izraelské mečem v čas bídy jejich, v čas dokonání nepravosti.
Nang loe hnukmahaih na tawnh moe, Israel caanawk raihaih tongh o nathuem ih a sakpazae o haih pongah, boenghaih phak o naah nihcae to sumsen hoiah na hum o, tiah thuih, tiah thui paeh, tiah ang naa.
6 Protož živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že k zabití připravím tě, a krev tě stihati bude. Poněvadž krve vylévání v nenávisti nemáš, také tě krev stihati bude.
To pongah Kai ka hing baktih toengah, Angraeng Sithaw mah, athii kang palong han, to athii mah na patom tih; kami athii palonghaih to na hnuma ai pongah, athii mah na patom tih.
7 Obrátím, pravím, horu Seir v hroznou poušť, a vypléním z ní jdoucího přes ni i vracujícího se.
To tiah Seir maesom to kam rosak moe, to ah caeh tathuk, caeh tahang kaminawk to ka boengsak han.
8 A naplním hory její zbitými jejími; na pahrbcích tvých i v údolích tvých, i při všech potocích tvých zbití mečem padati budou.
Nangmah ih maenawk to kami qok hoiah ka koisak han; sumsen hoi hum ih kaminawk loe nangmah ih maesomnawk, longhawhnawk hoi vapuinawk thungah amtim o tih.
9 V pustiny věčné obrátím tě, tak že města tvá nebudou zase vzdělána, i zvíte, že já jsem Hospodin.
Nang loe pong sut tih boeh, na vangpuinawk thungah kami om o mak ai boeh; to naah Kai loe Angraeng ni, tiah na panoek o tih, tiah thuih.
10 Proto že říkáš: Tito dva národové a tyto dvě země mé budou, a budeme dědičně vládnouti tou, v níž Hospodin přebýval,
To prae thungah Angraeng oh to mah, nangcae mah, Hae acaeng hnik, Israel hoi Judah, nihnik ih prae to ka lak moe, qawk ah ka toep o han boeh, tiah na thuih o:
11 Protož živť jsem já, praví Panovník Hospodin, žeť učiním podlé hněvu tvého a podlé závisti tvé, kterouž jsi prokázala z nenávisti své proti nim. I budu poznán od nich, když tě budu souditi.
Kai ka hing baktih toengah, Angraeng Sithaw mah, Kai ih kaminawk nuiah palungphuihaih hoi uthaih na tawnh o pongah, lok kang caek o han; lok kang caek o naah, nihcae khaeah kam tueng pae han.
12 A zvíš, že já Hospodin slyšel jsem všecka hanění tvá, kteráž jsi mluvila o horách Izraelských, řkuci: Zpuštěnyť jsou, námť jsou dány k sežrání.
Nangcae mah Israel maenawk loe pong sut boeh, a caak o hanah aicae han ang paek boeh, tiah kasae na thuih o haih loknawk to Kai Angraeng mah ka thaih boih boeh, tiah na panoek o tih, tiah thuih.
13 Nebo jste se honosili proti mně ústy svými, a množili proti mně slova svá, což jsem sám slyšel.
Pakha hoiah kai nam oek o thuih moe, kai misa ah nang suek o haih lok to angsum ai ah na thuih o, to loknawk doeh ka thaih boeh.
14 Takto praví Panovník Hospodin: Jakž se veselí všecka ta země, tak pustinu učiním z tebe.
Angraeng Sithaw mah, Long pum anghoe naah, nang loe angqai krangah kang ohsak han.
15 Jakž se veselíš nad dědictvím domu Izraelského, proto že zpustl, tak učiním i tobě. Pustinou budeš, ó horo Seir, i všecka země Idumejská naskrze, i zvědíť, že já jsem Hospodin.
Israel imthung takoh ih qawk to pong sut naah, nang hoe o baktih toengah, nangcae khaeah doeh ka sak han; Aw Seir mae, Edumea loe amro boih tih; to naah Kai loe Angraeng ni, tiah na panoek o tih, tiah thui paeh, tiah ang naa.
