Ezechiel 33
1 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
Naʻe toe hoko foki ʻae folofola ʻa Sihova kiate au, ʻo pehē,
2 Synu člověčí, mluv k synům lidu svého a rci jim: Když uvedu na zemi některou meč, jestliže vezme lid té země muže jednoho od končin svých, a ustanoví jej sobě za strážného,
“Foha ʻoe tangata, lea ki he fānau ʻa hoʻo kakai, pea ke pehē kiate kinautolu, Kapau te u ʻomi ʻae heletā ki ha fonua, pea ʻe vaheʻi ʻe he kakai ʻoe fonua ha tangata ʻi honau potu fonua, pea tuku ia ko honau tangata leʻo:
3 A ten vida meč přicházející na tu zemi, troubil-li by na troubu a napomínal lidu,
Pea kapau ʻi heʻene sio ʻoku haʻu ʻae heletā ki he fonua, pea ʻoku ne ifi ʻae meʻalea, mo tala ki he kakai;
4 A slyše někdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti, a v tom přijda meč, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude.
Ka pehē, ko ia kotoa pē ʻoku fanongo ki he hā mai ʻae meʻalea, ka ʻoku ʻikai tuitala; kapau ʻe hoko mai ʻae heletā, pea teʻia ʻaki ia, ʻe ʻi hono tumuʻaki pe ʻoʻona ʻa hono toto.
5 Nebo slyšel hlas trouby, však nedal se napomenouti; krev jeho na něm zůstane. Byť se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil.
He naʻa ne fanongo ki he leʻo ʻoe meʻalea ka naʻe ʻikai valokia ai ia: ʻe ʻiate ia pe ʻa hono toto. Ka ko ia ʻoku tuitala ʻe fakamoʻui ʻe ia ʻa hono laumālie.
6 Pakli strážný vida, an meč přichází, však by nezatroubil na troubu, a lid by nebyl napomenut, a přijda meč, zachvátil by někoho z nich: ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného toho vyhledávati budu.
Pea kapau ʻe sio ʻae tangata leʻo ʻoku haʻu ʻae heletā, ka ʻoku ʻikai ifi ʻe ia ʻae meʻalea, pea ʻoku ʻikai ha tala ki he kakai: kapau ʻe hoko mai ʻae heletā ʻo teʻia ʻaki ha taha ʻiate kinautolu, ʻe ʻave moʻoni ia ʻi heʻene hia, ka ko hono toto te u ʻeke ki ai ki he nima ʻoe tangata leʻo.
7 Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne.
Pea ʻoku pehē, ʻE foha ʻoe tangata, kuo u tuku koe ko e leʻo ki he fale ʻo ʻIsileli; ko ia te ke fanongo ki he folofola mei hoku fofonga, pea ke valokiʻi ʻakinautolu meiate au.
8 Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu.
ʻO kau ka pehē ki he angahala, ʻE angahala ko e moʻoni te ke mate koe; kapau ʻe ʻikai te ke lea koe ke valokiʻi ʻae angahala mei hono hala, ʻe mate ʻae angahala ko ia ʻi heʻene hia, ka te u ʻekeʻi hono toto mei ho nima ʻoʻou.
9 Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.
Ka ko eni, kapau te ke valoki ʻae angahala ke liliu mei hono hala; pea kapau ʻe ʻikai tafoki ia mei hono hala ʻe mate moʻoni ia ʻi heʻene hia; ka kuo ke fakatonuhiaʻi ʻe koe ʻa ho laumālie.
10 Protož ty synu člověčí, rci domu Izraelskému: Takto mluvíte, říkajíce: Proto že přestoupení naše a hříchové naši jsou na nás, a my v nich svadneme, i jakž bychom živi byli?
“Ko ia, ʻE foha ʻoe tangata, ke ke lea ki he fale ʻo ʻIsileli; ʻoku mou lea, ʻo pehē, ‘Kapau ʻoku ʻiate kimautolu pē ʻemau fai kovi mo ʻemau angahala, pea ʻoku mau fakaʻaʻau ai ki mui, pea tā koeʻumaʻā ʻemau moʻui?’
11 Rci jim: Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám líbosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl. Odvraťtež se, odvraťte od cest svých zlých. I proč mříti máte, ó dome Izraelský?
Lea kiate kinautolu, ʻOku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua, hangē ʻoku ou moʻui, ʻoku ʻikai te u fiemālie ʻi he mate ʻae angahala; ka ʻi he tafoki ʻae angahala mei hono hala ke ne moʻui: tafoki mai, tafoki mai mei homou hala kovi: he ko e hā te mou fie mate ai, ʻe fale ʻo ʻIsileli?
12 Ty tedy synu člověčí, rci synům lidu svého: Spravedlnost spravedlivého nevytrhne ho v den přestoupení jeho, aniž bezbožný v své bezbožnosti padne, v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své; tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní, v kterýž by den zhřešil.
Ko ia, ʻa koe foha ʻoe tangata, ke ke pehē ki he fānau ʻa hoʻo kakai, ʻE ʻikai fakamoʻui ʻaki ʻae māʻoniʻoni ʻa ʻene māʻoniʻoni ʻi he ʻaho ʻo ʻene fai hala: pea koeʻuhi ko e fai hala ʻae angahala, ʻe ʻikai te ne hinga ai ʻi he ʻaho ko ia ʻoku ne tafoki mei heʻene angahala; pea ʻe ʻikai faʻa moʻui ʻae māʻoniʻoni ʻi he ʻaho ʻoku ne angahala ai.
13 Jestliže dím spravedlivému: Jistě živ budeš, a on doufaje v spravedlnost svou, činil by nepravost: žádná spravedlnost jeho nepřijde na pamět, ale pro tu nepravost svou, kterouž činil, umře.
ʻO kau ka pehē ʻeau ki he māʻoniʻoni, ko e moʻoni te ne moʻui; ka ʻoku ne falala pe ia ki heʻene māʻoniʻoni ʻaʻana, mo ne fai hala, ko ʻene māʻoniʻoni kotoa pē ʻe ʻikai manatuʻi; ka ʻe mate pe ia, ʻi heʻene kovi ʻaia kuo ne fai.
14 Zase řeknu-li bezbožnému: Smrtí umřeš, však odvrátí-li se od hříchu svého, a činiti bude soud a spravedlnost,
Mo eni foki, ʻo kau ka pehē ʻeau ki he angahala, ko e moʻoni te ke mate koe; pea kapau te ne tafoki mei heʻene angahala, pea fai ʻe ia ʻaia ʻoku totonu mo lelei;
15 Což v zástavě jest, navrátí-li bezbožný, což vydřel, nahradí-li, v ustanoveních života bude-li choditi, nečině nepravosti: jistě že bude živ, neumře.
Ka toe ʻatu ʻe he angahala ʻae meʻa naʻe tuku ko e fakamoʻoni, mo ne toe ʻatu ʻaia naʻa ne kaihaʻasi, mo ne ʻeveʻeva ʻi he fekau ʻoe fakamoʻui, ʻo ʻikai ke toe fai hala; ko e moʻoni ʻe moʻui pe ia, ʻe ʻikai siʻi te ne mate.
16 Žádní hříchové jeho, jimiž hřešil, nebudou mu zpomínáni; soud a spravedlnost činil, jistě že bude živ.
ʻE ʻikai toe lau kiate ia ha taha ʻi he ngaahi angahala ʻaia kuo ne fai: kuo ne fai ʻaia ʻoku totonu mo lelei: ko e moʻoni te ne moʻui.
17 A vždy říkají synové lidu tvého: Není pravá cesta Páně, ješto jejich cesta není pravá.
“Ka ʻoku pehē ʻe he fānau ʻa hoʻo kakai, ʻOku ʻikai fai tatau ʻae ʻulungāanga ʻa Sihova: ka ko kinautolu ia ʻoku fai kehekehe ʻenau anga.
18 Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, umřeť pro ty věci.
ʻOka tafoki ʻaia ʻoku māʻoniʻoni mei heʻene māʻoniʻoni, mo ne fai hala, ʻe mate moʻoni ai ia.
19 Ale když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, a činil by soud a spravedlnost, podlé těch věcí živ bude.
Ka ko e angahala ʻoka tafoki mai ia mei heʻene angahala, mo ne fai ʻe ia ʻaia ʻoku totonu mo lelei, ʻe moʻui ai ia.
20 A předce říkáte: Není pravá cesta Páně. Každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský.
Ka ʻoku mou pehē, ʻOku ʻikai fai tatau ʻae ʻulungāanga ʻa Sihova. ʻE fale ʻo ʻIsileli, te u fakamaau ʻakimoutolu ʻo fakatatau ki homou hala taki taha.”
21 Stalo se pak dvanáctého léta, desátého měsíce, pátého dne téhož měsíce od zajetí našeho, že přišel ke mně jeden, kterýž ušel z Jeruzaléma, řka: Dobyto jest město.
Pea ʻi heʻene hoko ki hono hongofulu ma ua taʻu ʻo ʻemau pōpula, ʻi hono hongofulu ʻoe māhina, pea mo hono nima ʻoe ʻaho ʻi he māhina, naʻe haʻu kiate au, ha tokotaha naʻe hao mai mei Selūsalema, mo ne pehē mai, Kuo kapa ʻae kolo.
22 Ruka pak Hospodinova byla při mně u večer před tím, než přišel ten, kterýž utekl, a otevřela ústa má, až i ke mně přišel ráno; otevřela, pravím, ústa má, abych nebyl němým déle.
Ka ko eni, ʻi he teʻeki ai ke haʻu ʻaia naʻe hola mai naʻe ʻiate au ʻae nima ʻo Sihova, ʻi he efiafi poʻuli; pea naʻe matoʻo ʻa hoku ngutu, ʻo aʻu ki heʻene hoko mai ʻi he pongipongi; naʻe matoʻo ʻa hoku ngutu, naʻe ʻikai te u kei noa.
23 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
Pea naʻe toki ʻomi ia ʻae folofola ʻa Sihova kiate au, ʻo pehē,
24 Synu člověčí, obyvatelé pustin těchto v zemi Izraelské mluví, řkouce: Jedinký byl Abraham, a dědičně držel zemi tuto, nás pak mnoho jest; námť dána jest země tato v dědictví.
“Foha ʻoe tangata, ko kinautolu ʻoku nofo ki he ngaahi potu liʻaki ʻo ʻIsileli, ʻoku lea ʻo pehē, ‘Naʻe tokotaha pe ʻa ʻEpalahame, pea ne maʻu ʻe ia ʻae fonua: ka ʻoku mau tokolahi; kuo foaki mai ʻae fonua ko homau tofiʻa.’
25 Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Se krví jídáte, a očí svých pozdvihujete k ukydaným modlám svým, i krev vyléváte, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?
Ko ia ke ke lea kiate kinautolu, ʻOku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua; ʻOku mou kai mo e toto, mo hanga hake homou mata ki homou ngaahi tamapua, mo lilingi toto: pea ʻe ʻomoutolu koā ʻae fonua?
26 Stojíte na meči svém, pášete ohavnost, a každý ženy bližního svého poškvrňujete, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?
ʻOku mou tuʻu mo hoʻomou heletā, ʻoku mou fai meʻa fakalielia, pea ʻoku mou tonoʻi kotoa pē ʻae uaifi ʻo hono kaungāʻapi: pea ʻe ʻomoutolu koā ʻae fonua?
27 Takto mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Živť jsem já, že ti, kteříž jsou na pustinách, mečem padnou, a kdo na poli, toho zvěři dám k sežrání, kdo pak na hradích neb v jeskyních, morem zemrou.
Ke ke lea ʻo pehē kiate kinautolu, ʻOku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua; Ko au eni, ʻoku ou moʻui, pea ko e moʻoni ʻe tō hifo ʻi he heletā, ʻakinautolu ʻoku ʻi he ngaahi potu lala, pea mo ia ʻoku ʻi he ʻataʻatā ʻoe ngoueʻanga, te u foaki ia ko e meʻakai ki he fanga manu, pea ko kinautolu ʻe ʻi he kolo tau, pe ʻi he ngaahi ʻanaʻi maka te nau mate ʻi he mahaki fakaʻauha.
28 I obrátím zemi tu v hroznou poušť a přestane vyvýšenost moci její, a zpustnou hory Izraelské, tak že nebude žádného, kdo by šel přes ně.
He te u fakatōkilalo ʻae fonua ke lala ʻaupito, pea ʻe ngata ʻae fakaʻeiʻeiki ʻo hono mālohi; ʻe ngaongao ʻae ngaahi moʻunga ʻo ʻIsileli, ʻe ʻikai ha taha ʻe ʻalu atu ai.
29 I zvědí, že já jsem Hospodin, když obrátím zemi tu v hroznou poušť pro všecky ohavnosti jejich, kteréž páchali.
Pea te nau toki ʻilo ko Sihova au, ʻo kau ka fakatōkilalo ʻae fonua ke lala ʻaupito, koeʻuhi ko e ngaahi meʻa fakalielia ʻaia kuo nau fai.”
30 Ty pak synu člověčí, slyš, synové lidu tvého často mluvívají o tobě, za stěnami i ve dveřích domů, a říkají jeden druhému a každý bratru svému, řka: Poďte medle a poslechněte, jaké slovo vyšlo od Hospodina.
“Ko eni foki, ʻa koe foha ʻoe tangata, ʻoku kei felauʻikoviʻaki koe ʻe he fānau ʻa hoʻo kakai ʻi he veʻe ʻā, pea ʻi he matapā kotoa pē ʻoe fale, mo nau fealēleaʻaki mo taki taha pehē ki hono kāinga, ʻo pehē, ʻOku ou kole ke mou haʻu ke tau fanongo ki ha folofola ʻoku ʻomi meia Sihova.
31 I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází.
Pea ʻoku nau haʻu kiate koe ʻo hangē ko e haʻu ʻae kakai, pea ʻoku nau nofo ʻi ho ʻao ʻo hangē ko hoku kakai, pea ʻoku nau fanongo ki hoʻo ngaahi lea, ka ʻoku ʻikai te nau fie fai ki ai: he ʻoku nau fakahā ʻaki honau ngutu ʻae ʻofa lahi, ka ʻoku muimui honau loto ki heʻenau manumanu.
32 A aj, ty jsi jim jako zpěv libý pěkného zvuku a dobře vznějící. Slyšíť zajisté slova tvá, ale žádný jich nečiní.
Pea vakai, ʻoku ke tatau kiate kinautolu mo e fasi mālie lahi ʻa ha taha ʻoku leʻo mālie, mo faʻa tā ke mālie ʻae meʻa tatangi: he ʻoku nau fanongo ki hoʻo ngaahi lea, ka ʻoku ʻikai te nau fai ki ai.
33 Než když to přijde, (aj, přicházíť), tedy zvědí, že prorok byl u prostřed nich.
Pea ka hoko mai ʻae meʻa ko eni, (vakai, ʻe hoko pe ia, ) te nau toki ʻilo, tā naʻe ai ha palōfita ʻiate kinautolu.”
