Ezechiel 3
1 Tedy řekl mi: Synu člověčí, což před tebou jest, sněz, sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému.
Naʻa ne toe pehē mai kiate au, “Foha ʻoe tangata, kai ʻaia ʻoku ke maʻu; kai ʻae takainga tohi ni, pea ʻalu ʻo lea ki he fale ʻo ʻIsileli.”
2 I otevřel jsem ústa svá, a dal mi snísti knihu tu,
Ko ia naʻaku fakamanga hoku ngutu, pea naʻa ne pule ke u kai ʻae takainga tohi na.
3 Řka ke mně: Synu člověčí, nakrm břicho své, a střeva svá naplň knihou touto, kteroužť dávám. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká.
Pea naʻa ne pehē kiate au, “Foha ʻoe tangata, kai ki loto, pea fakafonu ho loto fatu ʻaki ʻae takainga tohi ni kuo u foaki kiate koe. Ko ia naʻaku toki kai ia; pea naʻe melie ia ʻi hoku ngutu ʻo hangē ko e hone.
4 Za tím řekl mi: Synu člověčí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim slovy mými.
Pea naʻa ne pehē kiate au, “Foha ʻoe tangata, ʻalu pea ke hoko atu ki he fale ʻo ʻIsileli, pea lea ʻaki kiate kinautolu ʻa ʻeku ngaahi lea.
5 Nebo nebudeš poslán k lidu hluboké řeči a nesnadného jazyka, ale k domu Izraelskému.
He ʻoku ʻikai fekau koe ki ha kakai ʻoku leʻo kehe mo lea ʻilongataʻa, ka ko e fale ʻo ʻIsileli.
6 Ne k národům mnohým hluboké řeči a nesnadného jazyka, jejichž bys slovům nerozuměl, ješto, kdybych tě k nim poslal, uposlechli by tebe.
ʻO ʻikai ki ha kakai tokolahi ʻoku lea kehe mo lea ʻilongataʻa, ʻaia ʻoku ʻikai te ke ʻilo ki heʻenau lea. Ko e moʻoni ka ne u fekau koe kiate kinautolu, pehē kuo nau fanongo kiate koe.
7 Ale dům Izraelský nebudou tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí poslouchati mne; nebo všecken dům Izraelský jest tvrdočelný a zatvrdilého srdce.
Ka ʻoku ʻikai fie fanongo ʻe he fale ʻo ʻIsileli kiate koe: he naʻa mo au ʻoku ʻikai te nau fanongo: he kuo fielahi mo loto fefeka ʻae fale kotoa pē ʻo ʻIsileli.
8 Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich, a čelo tvé tvrdé proti čelu jejich.
Vakai, kuo u fakamālohi ho mata ʻoʻou ki honau mata, pea mālohi mo ho foʻi laʻē ki honau foʻi laʻē.
9 Jako kámen přetvrdý, pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé; nebojž se jich, aniž se strachuj tváři jejich, proto že dům zpurný jsou.
Hangē ko e taiamoni ʻoku fefeka lahi ʻi he maka afi, kuo u ngaohi ke pehē ho foʻi laʻē: ʻoua ʻe manavahē kiate kinautolu, pea ʻoua ʻe manavahē ki heʻenau sio, ka ko e fale angatuʻu moʻoni ʻakinautolu.”
10 I řekl ke mně: Synu člověčí, všecka slova má, kterážť mluviti budu, přijmi v srdce své, a ušima svýma slyš.
Pea naʻa ne pehē mai foki kiate au, “Foha ʻoe tangata, ke ke maʻu ki ho loto ʻa ʻeku ngaahi lea kotoa pē ʻoku ou lea ʻaki kiate koe, pea fanongo mai ho telinga.
11 A jdi k zajatým, k synům lidu svého, a mluv k nim, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin, již oni slyšte neb nechte.
Pea ke ʻalu, ʻalu koe kiate kinautolu ʻoku pōpula, ki he fānau ʻa hoʻo kakai, pea ke lea kiate kinautolu, pea tala ki ai, ʻOku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua; pe te nau fanongo, pe te nau taʻekātakiʻi.”
12 Tehdy odnesl mne Duch, a slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého: Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého.
Hili ia naʻe ʻave au ʻe he laumālie pea naʻaku fanongo ki he leʻo mei hoku tuʻa ʻo hangē ko e ʻuʻulu lahi, naʻe pehē, “Ke monūʻia ʻae nāunau ʻo Sihova ʻi hono ʻafioʻanga.”
13 A hlas křídel těch zvířat, kteráž se vespolek dotýkala, a hlas kol naproti nim, a hlas hřmotu velikého.
Pea [naʻaku fanongo ]foki ki he kapatā ʻae kapakau ʻoe ngaahi meʻa moʻui, ʻaia naʻe feuutaki, mo e longoaʻa ʻoe ngaahi teka naʻe fehangai mo kinautolu, mo e ʻuʻulu ʻoe mumuhu lahi.
14 Duch pak odnesl mne, a vzal mne, a odšel jsem truchliv, v hněvě ducha svého, ale ruka Hospodinova nade mnou silnější byla.
Ko ia ne hiki au ʻe he laumālie ʻo ne ʻave au, pea naʻaku ʻalu ʻi he mamahi mo e lili ʻa hoku laumālie, ka naʻe mālohi ʻiate au ʻae nima ʻo Sihova.
15 I přišel jsem k zajatým do Telabib, bydlícím při řece Chebar, a seděl jsem, kdež oni bydlili. Seděl jsem, pravím, sedm dní u prostřed nich s užasnutím.
Ko ia naʻaku haʻu ai kiate kinautolu ʻoku pōpula ʻi Telapipi naʻe nofo ki he vaitafe ko Kipa, pea naʻaku nofo ʻi honau nofoʻanga ʻo tatali ofi ai ʻiate kinautolu ʻi he ʻaho ʻe fitu.
16 I stalo se po dokonání sedmi dnů, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
Pea ʻi heʻene hoko ki he fakaʻosi ʻoe ʻaho ʻe fitu, naʻe hoko mai kiate au ʻae folofola ʻa Sihova, ʻo pehē,
17 Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne.
“Foha ʻoe tangata, kuo u tuku koe ko e leʻo ki he fale ʻo ʻIsileli: ko ia ke ke fanongo ki he lea mei hoku ngutu, pea valokiʻi ʻakinautolu meiate au.
18 Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nenapomenul bys ho, ani nemluvil, abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné, proto abys ho při životu zachoval: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
ʻO kau ka pehē ki he angahala, ‘Ko e moʻoni te ke mate;’ ka ʻoku ʻikai te ke valoki, pe lea ke fakatafoki ʻae angahala mei hono hala kovi, kae hao ai ʻene moʻui; ʻe mate moʻoni ʻi heʻene angahala ʻae angahala ko ia; ka ko hono toto te u ʻeke ia kiate koe.
19 Paklibys ty napomenul bezbožného, a neodvrátil by se od bezbožnosti své, a od cesty své bezbožné, onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.
Ka ko eni, kapau te ke valoki ʻae angahala, pea ʻoku ʻikai tafoki ia mei heʻene kovi, mo hono hala kovi, ʻe mate ia ʻi heʻene angahala, ka kuo ke fakaʻataʻatā ho laumālie ʻoʻou.
20 Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, a já bych položil urážku před něj, a tak by umřel, ty pak bys ho nenapomenul: pro hříchť svůj umře, aniž na pamět přijde která spravedlnost jeho, kterouž činil, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
Mo eni, ʻOka liliu ha tangata māʻoniʻoni mei heʻene māʻoniʻoni pea fai angahala, pea u ʻai ha tūkiaʻanga ʻi hono ʻao, ʻe mate ia: ʻe mate ia ʻi heʻene angahala pea ʻe ʻikai manatuʻi ʻae māʻoniʻoni ʻaia naʻa ne fai, ka ko e meʻa ʻi hoʻo taʻevaloki kiate ia, te u ʻeke mei ho nima ʻa hono toto:
21 Pakli bys ty napomenul spravedlivého, aby nehřešil spravedlivý, a on by nehřešil, jistě že bude živ; nebo napomenut byl. Ty také duši svou vysvobodíš.
Ka koeʻuhi, kapau te ke valoki ʻae māʻoniʻoni, ke ʻoua naʻa fai hala ʻae māʻoniʻoni, pea ʻoku ʻikai ai te ne fai angahala, ko e moʻoni te ne moʻui, koeʻuhi kuo takitalaʻi; pea kuo ke fakaʻataʻatā foki ho laumālie.”
22 I byla tam nade mnou ruka Hospodinova, kterýžto řekl mi: Vstaň, jdi do tohoto údolí, a tam mluviti budu s tebou.
Pea naʻe ʻai kiate au ʻae nima ʻo Sihova ʻi ai; ʻo ne pehē kiate au, “Tuʻu, pea ʻalu atu ki he toafa, pea te u lea ai kiate koe.”
23 A tak vstav, šel jsem do toho údolí, a aj, sláva Hospodinova stála tam, jako sláva, kterouž jsem viděl u řeky Chebar. I padl jsem na tvář svou.
Ko ia naʻaku tuʻu hake, mo ʻalu atu ki he toafa: pea vakai naʻe tuʻu ʻi ai ʻae nāunau ʻo Sihova, ʻo hangē ko hono nāunau naʻaku mamata ai ʻi he potu vaitafe ʻo Kipa: pea naʻaku tōmapeʻe ki hoku mata.”
24 Tehdy vstoupil do mne Duch, a postaviv mne na nohy, mluvil ke mně, a řekl mi: Jdiž, zavři se v domě svém.
Pea naʻe toki hū ʻae laumālie kiate au ʻo ne fokotuʻu au ki hoku vaʻe, ʻo ne folofola kiate au, ʻo ne pehē kiate au, “ʻAlu, pea tāpuni koe ʻi ho loto fale.
25 Nebo na tě, synu člověčí, aj, dadí na tě provazy, a sváží tě jimi, a nebudeš moci vyjíti mezi ně.
Ka ko koe, ʻE foha ʻoe tangata, vakai te nau ʻai kiate koe ʻae ngaahi haʻi, ʻonau haʻi ʻaki koe, pea ʻe ʻikai te ke fou atu kituʻa ʻiate kinautolu:
26 A já učiním, aby jazyk tvůj přilnul k dásním tvým, a abys oněměl, a nebyl jim mužem domlouvajícím, protože dům zpurný jsou.
Pea te u ngaohi ke piki ho ʻelelo ki ho ʻoʻaoʻingutu, pea te ke noa, pea ʻe ʻikai te ke hoko ko e valoki kiate kinautolu he ko e fale angatuʻu ʻakinautolu.
27 Ale když mluviti budu s tebou, otevru ústa tvá, a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo slyšeti chce, nechť slyší, a kdo nechce, nechť nechá, že dům zpurný jsou.
Ka ʻi heʻeku lea kiate koe, te u faʻai ho ngutu, pea te ke tala kiate kinautolu, ʻOku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua; Ko ia ʻoku fanongo, tuku ke ne fanongo; pea ko ia ʻoku taʻofi, tuku ke ne taʻofi: he ko e fale angatuʻu ʻakinautolu.”
